(Havoc Records)
Kelly se vrátil zpátky do Portlandu, Jack utekl hrobníkovi z lopaty a Tragedy si dávají pauzu. Válečné bubny znovu ožívají a vlajky s logem Severed letí vzhůru.Nastal čas se vrátit a znovu udeřit. Se stejnou zničující intenzitou jako na předešlých nahrávkách, ale nebyli by to tihle chlapíci, aby se opět nepokusili přijít s něčím, co málokdo čeká. A přesně to je alfou a omegou téhle desky, ona totiž vyvolává pocit, že Severed dělají vlastně krok zpátky a do určité míry je to i pravda, protože skladby na Power Hazard jsou mnohem více oholené na kost a postavené hlavně na pevné struktuře. Jsou to tentokráte ty skladby samotné, co je na téhle desce to nejsilnější a to přes to, že v jejich hudbě zůstali všechny ty atributy, které je definovali i před tím.Ten krok už byl lehce naznačen na předchozích singlech (Charge Ahead a Fucking Butchery), které byly přeci jen jiné než Anathema Device a na Power Hazard byl tenhle proces jakoby dokončen a současná podoba Severed je jednoznačně víc návrat zpátky ke kořenům punk rocku, než kdy před tím. Jak už to ovšem u těchto pánů bývá, je to zase jen výchozí bod, byť zásadní. Že neztratili nic ze své síly vám totiž bude jasné hned po úvodních vteřinách první skladby Deaths Marionette, kdy bicí zpustí svůj marš smrti a najednou se vše během setiny vteřiny zrychlí o jednu dobu, ve vás hrkne a vaše pěst vyletí nahoru. Od té doby jste jejich a když pak Todd vykouzlí jakoby jen tak mimochodem svoji další dokonalou kytarovou vyhrávku (ten chlapík je na tohle prostě genius), máte husí kůži až na zadku. Následující skladba je zase naopak postavená na jednodušším těžkotonážním riffu, který skvěle doplňuje Kellyho téměř jazzová basa (další trademark, neznám nikoho, kdo by hrál stejným stylem) a hlavně Jackův hrdelní a neuvěřitelně silný vokál. Ten je celkově zřetelnější a pečlivěji nafrázovaný a jen podtrhává to o čem byla řeč na začátku. Pak přichází A Future Like a Guillotine, postavená na zajímavé a neotřelé rytmice a hlavně Adversity, pro mě největší hit alba, opět v rychlejším tempu a naprosto geniálním zlomem a zhoupnutím v refrénu a skandovanou pasáží na konci. Tohle mě nikdy neomrzí. Corpse of Hope - opět trochu změna a návrat k drtící naléhavosti, vypalovačka Secrement of the Sick s parádním sólem a pak finální Final Scene. Parta loserů, který nemají nic neustále hrne svůj dokonalý mix starého amerického hc/punku (hodně Econochrist vlivu, to se cenní dvojnásob), japonského Burning Spirit a severského crustu. Vše sedí, vše je jak má být. Muzika jede neustále kupředu a to i v momentech, kdy není tak rychlá, texty jsou opět naprosto věrným záznamem svinstev, které jsou páchány v tomhle zkurvenym světě, ve žlutém bookletu je kresba koncentráku s logem jedné módní firmy a v děkovačce stojí: THANKS TO THE PUNX. Pro tohle stojí za to žít.
Havoc Records
Více na old.czechcore.cz
|
