Stane se to ještě párkrát a začnu snad věřit, že to není jen náhoda. Minimálně poslední rok mám dojem, jakoby každá deska, která se ke mě dostane, měla úplně dokonalé načasování. Ten pocit, že někdo napsal ty písničky právě pro vás a právě pro tenhle čas. Uvědomuju si, že je celkem jednoduchý přesvědčit sám sebe o nečem, co nemusí být vůbec pravda, ve chvíli, kdy máločemu kolem sebe rozumíte. Ale kdyby to znamenalo jen klam, nepsal bych teď to, co píšu. I kdybych našel odpověď na jedinou otázku, má to celé smysl. Nicméně aby se to stalo, je napřed nutné najít odvahu se zeptat a nebát se, co se dozvím. Je nutné prolomit ledy.
Sílu dát vám nahlédnout dovnitř sebe samého prokázali Social Party už na první desce "Zbytky Našich Nadějí". Crack mi tenkrát napsal mail, jestli by mi nemohl poslat jejich cd na recenzi. Vůbec jsme se neznali, ale o to lákavější to pro mě bylo. Jeden z důvodů proč mě to po tolika letech pořád ještě něco dává, je snaha o neustálý pohyb vpřed i když je to čím dál těžší. To, čeho se děsím je, že skončím u pár mp3 starých kapel, které si občas pustím jako kulisu a budu do konce života mlejt o tom, že dřív to bylo všechno lepší. Tenhle blok pak s přehledem zabraňuje tomu abyste se dostali ke skvělým současným kapelám. A tohle je rozhodně jedna z nich. Pochopil jsem to okamžitě, jak jsem slyšel tu první desku. Napsal jsem tenkrát, že se Social Party podařilo nějakým záhadným způsobem resuscitovat duch kapel jako Ember, Exit Only, Albion nebo Gnu v období "Srdce v Kusech Zvuku". A ani ve snu by mě tenkrát nenapdalo, že snad kromě těch Gnu o žádné zmíněné kapele neslyšeli. Došli k tomu zvuku a náladě vlastní cestou, tak trochu z úplně jiné strany než jsem myslel, což mě totálně zmátlo. Díky tomu se ale ukázalo, že nic nemusí být tak jasné jak se zdá a tím pádem je všechno ještě mnohem mnohem zajímavější. Odkrývá to další rozměr věcí, novou optiku. A právě tou se teď dívám na "Prolomit Ledy". Každopádně po pár vteřinách je jasné, že ani ona nedokáže zabránit tomu abych tam pořád slyšel hlavně Ember, zejména v kytarách a jejich drásavě zvonivém řinčení prostorem, jež je podtrhnuté výraznými finálními tóny. Vždycky jsem tohle miloval, je tam přítomná ostrost a nepříjemnost starého kraválového punku, ale zároveň zvláštní působivá melodika brnkající na vaše podvědomí. Social Party s těmito prvky navíc pracují s citem, nikdy jich tam není moc, ale na druhou stranu ani málo, necítíte tam žádnou prázdnotu i proto, že jejich pojetí je doslova elektrizující. Zásadní podíl na tom má i výrazná basa, která si v mnoha případech jede svoji vlastní linku a nekopíruje kytaru. Na některých místech se tak prodere i k úplnému převzetí pozornosti a melodiku onoho momentu vytváří právě ona. Tady je jasně slyšet další ozvěna starých emo kapel, u těch hrála basa taky vždycky velkou roli. Všechno tohle kytarové hraní pak umožňují bicí - úsporné, tvrdé a výrazné. Hrané se zápalem a zároveň jakousi pokorou ve prospěch celku. Žádná velká exhibice, přesto vám rozechvívají vnitřnosti každou vteřinou a to i díky celkově výbornému zvuku desky. No a nakonec Crackův vokál. Víc zpívaný, s mnohem větší jistotou zakomponovaný do hudby, do které sedí dokonale. Hrozně se mi líbí jak Crack přesně ví, kde přidat a kde naopak ubrat skoro až k mluvení. Nádherně to podtrhuje atmosféru celé nahrávky. A jestliže v samotné hudbě rezonují staré grunge kapely (pozor, myslím to smrtelně vážně jako kompliment), tak ve zpěvu je lehounce obtisknuta i poetika českého undergroundu. No a tu finální díru až do mé duše vypalují texty. Opět více méně jen pár řádků, jako u první desky. Ale co slovo, to bodnutí nožem do srdce. Přesně mířené rány, odkrývající nemilosrdně vše, co se snažíte schovat ve vlastní hlavě. A to přesto (a nebo možná právě proto), že se Social Party soustředí těmi slovy hlavně sami na sebe. Neříkají vám, že tohle děláte špatně a tohle je naopak ta správná cesta. Mluví o sobě. A přestože jsem zjitil, že vlastně vycházejí z jiných kořenů, než jsem myslel, zasahuje mě to s obrovskou intenzitou. Ve chvíli, kdy se jejich a moje kruhy protnou, tak si dokonale rozumíme i bez toho aby jsme si museli vyjasňovat jakékoliv pozice. A v tom je strašlivá, ničím nezkalená síla upřímných emocí na kterých je tahle deska postavená a které z ní tryskají pomocí skvělé hudby se silou lámat i skály. A tak jsem prolomil ledy. A koupu se oblečenej ve studený vodě.
"Když je hlad, musí umění stranou"
http://bandzone.cz/socialparty
|
