Stál jsem na druhém nádvoří hradu Točník a čuměl jsem na Tragedy jak se motaj po podiu a chystaj zvukovku. Yannick si sundal mikinu a já si ihned všiml jeho trika se šibenicema a nápisem Sudor. Možná vám to bude připadat dětinský a směšný, ale vždycky jsem hrozně rád sledoval, jaký má kdo triko. Asi je to zvyk ze starých časů, kdy bylo přesně tohle vodítkem ke skvělým deskám a kapelám. A u téhle portlandské party to platí i teď, v době kdy jsme doslova zaplaveni informacema. Do teď vzpomínám na dost obskurních japonských, finských a polských kapel, jejichž sepraný a roztrhaný trika byly prvním podnětem, abych se o ně začal zajímat. A úplně stejný to bylo teď se španělskými Sudor.
V té době jsem tedy samozřejmě ještě netušil, že je to španělská kapela, natož, že je současná. Tipoval jsem to spíš na nějakou totální archiválii a ještě navíc ze Skandinávie. Ani nevím, proč jsem se Yannicka nezeptal a tak nezbylo než tomu nechat volný průběh. O pár týdnů později jsem pak u Iffiho v Berlíně objevil split Sudor/Crimen de Estado, nechal si uvařit kafe a zasedl se sluchátkama do křesla. Z bookletu už bylo jasné, že tentokráte se jedná o jižní vítr a po pár vteřinách poslechu také to, proč zrovna tuhle kapelu měl Yannick na triku. Za dalších pár měsíců pak v mých spárech neomylně skončila i první velká deska "Ganas de Vomitar". Úplně mi poskočilo srdce radostí, když jsem ji zahlédl v distro krabici, další to závan starých dobrých časů, kdy bylo shánění desek trochu dobrodružstvím. Navíc se mi už od první vteřiny líbil obal, vlastně hodně jednoduchej, ale s chytrým odkazem, který je pak rozvinut v názvu i na samotné desce. Muzika Sudor vychází především z Discharge, což je konstatování, které je tak nějak automaticky řadí do nekonečného zástupu dalších kapel, ve většině případů těžce nezajímavých, což samozřejmě není úplně fér. Na druhou stranu je to prostě fakt, který se nedá ignorovat a myslím, že i samotná kapela by se k ovlivnění právě Discharge sama hrdě přihlásila. Na tom zmíněném splitu byl ten vliv zcela zřetelný a na "Ganas de Vomitar" je podle mě úplně nejlepší to, že je to asi ještě větší jízda i přes to, že ustoupil do pozadí. Vznikla tak nahrávka, která dokonale kombinuje primitvní a hlučný d-beat a klasický hc/punk a to způsobem, který vám zvedá adrenalin. Od začátku do konce je to prostě soustředěná palba řezavých kytarových riffů a bubenické artilerie, která vám exploduje v uších. Navíc přes přirozenou lehkou chaotičnost tohoto stylu, je podání Sudor totálně sevřené a celkové zacílení nekompromisně přesné. To ani náznakem neznamená, že nahrávce chybí autentičnost nebo hrubost, jen je prostě kurevsky dobře zahraná. Kromě Discharge se v ní určitě ještě objevují vlivy Rudimentary Peni, zejména v celkovém lehce odtažitém vyznění a snad i v náznaku podivných kytarových melodií. Tahle nálada pak posouvá desku Sudor ke genialitě, protože je to přesně to, co ji odlišuje od všech těch dis klonů. Skvělý je i naštvaný vokál ve španělštíně, lehce naechovaný a parádně nafrázovaný. V něm je asi nejvíc slyšet ozvěna prehistorických španělských punkových kapel, ze kterých Sudor také velkou měrou čerpají. Zvuk je ostrý jako břitva a celkově je tahle deska plná vzdoru, vzteku, zklamání i odhodlání, což je tak nějak podvědomě to, co od dobré punkové desky očekávám. Zvláště pak, když se tomu všemu dá opravdu věřit. Jestli jste zapoměli o čem je hc/punk, máte jedinečnou příležitost si to připomenout.
|
