(Trust No One Rec.)
Tak tohle je velká síla! Podle obalu bych sice tipoval na nějaký nedomrlý blackmetalový strašidýlka, ale to, co předvádějí Switchblade na svý poslední desce, mi vyrazilo dech. Úžasně sevřená a surová muzika, která se valí dopředu na mohutný vlně vnitřní energie, kterou mají Switchblade společnou třeba s Neurosis nebo Isis.
Narozdíl od nich ale Switchblade pracujou s mnohem skromnějším arzenálem – jen kytara, basa, bicí. Ale to, co dokážou z tohohle základu vytřískat, je ohromující. Zpěv je jen na dvou místech, navíc pečlivě schovanej do toho nejtemnějšího pozadí. Je to zkrátka míň vybroušený (a taky míň metalový) než Neurosis, ale z mýho pohledu zároveň i o dost syrovější. Switchblade se nijak nerozpakujou držet jeden akord po dlouhý, mučivý minuty – ale v jejich podání je ten jeden jedinej akord v drtivý většině případů schopnej vyjádřit toho mnohem víc a mnohem naléhavěji, než bůhvíjak složitě vymyšlený struktury. A je to právě tenhle minimalistickej základ, díky kterýmu jsou Switchblade tak neopakovatelný.
Zvuk bicích a někdy i práce s nima připomíná třeba i první desku God Machine, některý pasáže zase evokujou brutalitu desky „Into The Vortex“ od Hammerhead. Mezi inspiracema Switchblade asi nechybějí ani Botch, ale tady jde spíš o navození podobný atmosféry – monumentální valící se monstrum, složený z drtivejch zvuků a bolestivejch úderů. Jestli se chcete nechat přejet, přijďte 3. února do klubu Pancor, kde budou Switchblade hrát spolu s Anyway.
Adam
Více na old.czechcore.cz
|
