(Damage Done Records)
Tentokrát nevím, kde recenzi začít. O Seasick jsem předtím, než mi Ivan dal tuhle desku, neslyšel. Leda tak v kontextu s tím, že budou hrát na sedmičce s Limpwrist. Ani jsem netušil, že Damage Done plánuje tenhle release. O to pozitivnější pak byly moje pocity, když jsem desku, na které najdete materiál ze tří dosavadních releasů od Seasick, v tramvaji rozbalil, prohlédnul jsem si texty a pak když se doma jehla mého gramofonu setkala s voňavým kusem asfaltu.
Seasick hrajou hodně naštvanej hardcore punk. Nějaké další přívlastky jsou asi zbytečné. Tohle je nejvýstižnější. Když nad tím tak přemýšlím, tak další škatulky by pro tuhle kapelu z New Jersey byly zároveň příliš těsné. Kořeny Seasick je asi nejlepší hledat v klasickém osmdesátkovém hardcorepunku, což znamená rychlé bicí, jednoduché kytary a agresivní zpěv. Jenže tihle chlápci do toho míchaj spoustu dalších věcí, které se čas od času někde vynoří a po chvilce zas zmizí. Může to být brutální heavymetalové sólo, totálně emo melodie a nebo ukrutná psychedelická pasáž, u které by mě nepřekvapilo, kdyby v ní hostoval třeba kytarista z Pink Floyd. Trochu mi to připomíná úchylnost Black Flag. Jenže ti mě narozdíl od Seasick nikdy nebavili. Napadá mě, že podobně od lesa na to poslední dobou jdou Fucked Up, jenže v jejich případě už jde o hotové opusy, kde se různé vlivy mísí dohromady. Seasick naproti tomu zachovávají příjemnou maximálně dvouminutovou stopáž jednotlivých syrových punkových songů a experimentální nápady v nich nejsou rozpuštěny, ale prostě uhodí ve své plné síle jako blesk z čistého nebe a stejně tak zmizí. Vizuálně bych to přiblížil asi takhle: předtsavte si, že sledujete koncert Deathreat, Infest nebo Tear it Up... pekelnej mosh, všude pot, nějakej cruster vám leje pivo za krk a punkerka před váma vás štve neustálým mácháním rukou s cigárem... a z ničeho nic se od stropu na zlatém provaze spustí Gene Simmons z Kiss v objetí s Jimi Hendrixem, zahrajou společné sólo, políbí se a zas vyjedou nahoru... nikdo to nepochopí a tak se zas vše vrátí k punkovému koncertu.
Na Seasick je ale zajímavá ještě jedna věc. Jsem ještě mladej zajíc a moc jsem toho nezažil, ale stejně se mi zdá, že politická odrůda naštvanosti se dneska v hc scéně moc nenosí. Jestli tomu tak fakt je, tak Seasick jdou dokonale proti proudu. Co song, to manifest a rána do živého. A s nějakejma básničkama si rozhodně hlavu nelámou. Velmi sympatické.
Ostatně, příležitost si to vše ověřit přijde už brzy - 29.6. na pražské sedmičce.
www.myspace.com/seasick
www.damagedonerecords.com
|
