Je to trochu zvláštní cesta, ale nakonec to všechno dává perfektní smysl. Od Citizens Arrest, přes Chisel až k Ted Leo and the Pharmacists, kde se protnuly základy těch prvních dvou kapel. A nikdy nebyly ve větší rovnováze, než na "The Brutalist Bricks". Přestože mě asi pořád úplně nejvíc baví geniálně hitová "Shake the Sheets", velmi oceňuji zarputilost se kterou se Ted Leo a spol. vrátili zpátky do hry po ne příliš výrazné minulé desce "Living with the Living". Stejně jako v případě Strike Anywhere jsem nabyl dojmu, že pánové už nemají moc čím přispět do diskuze, ale i oni se po jednom delším nádechu vytasili s deskou, která si jednoznačně říká o pozornost a bylo by velkou chybou ji ignorovat nebo odložit po jednom poslechu. Nevím, jestli je to jen tím, že do týmu přibyli nový hráči a to James Canty (ex - Nation of Ulysses, Make-Up, French Toast) a basák Marty "Violence" Key (ex - (Young) Pioneers), ale nová deska fakt neuvěřitelně šlape. The Pharmacist ze sebe dokázali setřást ten lehký nános patosu, který ulpěl na předchozí desce a vrátili se pěkně o 25 let nazpátek, do doby, kdy začínali a řezali pořád do kola tři nasrané akordy. Ne, že by "The Brutalist Bricks" zněla jako první singl Citizens Arrest, ale rozhodně to není rozplizlá indie rocková deska. Ted a Jemes se předhání v sekání jednoduchých punkových riffů, občas je navíc ještě připrasí nějakým efektem a do toho to pálí jeden z nejlepších bubeníků na současné punkové scéně. Už když jsem ho před pár lety viděl hrát naživo na Sedmičce, spadla mi brada až k zemi. Úspornej, ale o to tvrdší a přesnější styl, krátké údery s neuvěřitelnou razancí a v přechodech totální kanonáda. Přesně tohle jede i na desce a je to radost poslouchat. Dlouholeté společné fungování s Tedem se projevuje s perfektní souhře, kterou oživuje James svými netradičními nápady a další rozměr všemu dává nápaditá basa. Kapela působí stejně suveréně v dvouminutových punkových vypalovačkách, jako v melodičtějších skladbách, kde vyniká typicky pronikavý vokál a obrovský cit pro melodii. Ted Leo vždy uváděl jako svou hlavní inspiraci Elvise Costella a také celou škálu hudebních směrů, kterými punks obvykle pohrdají a navíc s těmito vlivy uměl vždy citlivě pracovat. A přestože mi "The Brutalist Bricks" přijde přímočařejší a striktnější než starší desky, pořád se v ní odráží hudební přehled všech zůčastněných a čistá radost ze samotné muziky. Pak už mě ani tak nepřekvapilo, že několik skladeb by mělo být na předpis, protože závislost na jejich nápěvu, nebo kytarové melodii, je naprosto zaručená. Ted Leo and the Pharmacists nahráli nekompromisní desku, která nikam neuhýbá, ale ani nevytváří dogma. Je to nahrávka od starých punkáčů, kteří se stále snaží dívat dopředu, ale zároveň nezapomínají odkud přišli. To se zcela jasně projevuje i v obsahu, protože nepřestávají neunavně tepat do problémů, které jsou každodenní součástí reality kolem nás. Ostatně před touhle deskou vydali Ted Leo and the Pharmacists singl, který byl benefiční pro zatčené při brutálním rozehnání demonstarce proti sjezdu Republikánů. "The Brutalist Briks" je po všech stránkách skvěle dotažená deska a jsem opravdu zvědav, kam se tahle kapela dostane s další nahrávkou. Teď jsi jdu ale tuhle dát ještě jednou.

http://www.myspace.com/tedleo