Mnohé z toho, co jsem nedávno napsal o Co-Ca, by se dalo v klidu aplikovat i na Telefon a Innoxia a tak může neumětelské filozofování nad fenoménem "rožnovského punku" v klidu pokračovat dál. Zvláště, když je k tomu díky tolika novým deskám ideální příležitost. Z té záplavy (hahaha) mě tahle možná zajímala i nejvíc. Z nějakého důvodu mě totiž překvapilo spojení zrovna těchto dvou kapel, byť je vlastně naprosto logické. A navíc evidentně plně funkční.

Telefon po své reinkarnaci nezahálí a dovolím si hned na začátku tvrdit, že songy na tomto splitu jsou ještě lepší než tomu bylo na posledním albu.  Mám trochu pocit, jako by se kapela teprve teď opravdu pořádně nadechla a našla si svůj rytmus a jistotu. To se projevuje i poměrně velkou variabilitou a rozpětím ve kterém se Telefon pohybují. Podobně jako na poslední desce Co-Ca, jsou i zde pomalejší vybrnkávačky zatížené typickou temnou poetikou, které v mžiku přejdou do rychlé punkové vypalovačky, jež vás uzemní svou břitkostí a bez milosti nakrájí na ta-ko-vý-hle nudličky. Ve výsledku jsou ale Telefon spíše zadumanější, není to žádný punkový úprk na krátkou trať a nejsilnější momenty pro mě ukrývají ty skladby, kde se přístupy o kterých byla řeč, dostanou do rovnováhy a tvrdá rytmika je protkána zvláštně smutnou melodikou a naléhavým vokálem, který si mnohdy krade celou sílu okamžiku pro sebe. Perfektně je to slyšet např. v písni "Děti Pošlem Spát", pro mě asi nejlepší skladbě celé nahrávky. Úplně super je i přechod v hned následující "Ta Města", kde napřed Ctib skoro recituje text od Josefa Hory do akustiky, aby to kapela v půlce odpálila jak dynamit. Všechny tyhle kontrasty, které můžou zdánlivě působit protichůdně, jsou zde pospojovány s totálním přehledem a suverenitou a deska tak nejen, že neztrácí tah a energii, ale naopak ji to nakopává neustále dopředu, přestože má v určitém ohledu velmi civilní a nepřepjatý tón. Komentovat texty asi není až tak úplně potřeba, tak jen dodám, že jsem se nad bookletem zase zasekl asi na hodinu a jen tiše záviděl. Je tam úplně všechno a když se to propojí s muzikou, plně vám dojde, že tahle cesta je naprosto reálná, byť (nebo právě proto) občas hořká a nelehká.

Innoxia Corpora. Otvírák "Prázdniny v Římě" je naprosto perfektní a nápěv "....sedmá kavalérie...." se vám zaryje pod kůži okamžitě. Oproti Telefonu je Innoxia přeci jen sevřenější a čitelnější, myšleno ve smyslu odhadu toho, co bude následovat. Neznamená to ale, že by to byla jakákoliv šablona, to ani omylem. Pár momentů mi celkem slušně zamotalo hlavu, jinak je to ale parádně šlapající energický punk, který se nebojí čerpat i v nepunkových vodách, což byla vždy obrovská deviza všech kapel z téhle oblasti a čím hrají déle, tím více platí, že se jim s podobnými vlivy daří lépe pracovat. Opět se to pak promítá do celkového vyznění, kdy, stejně jako v případě Telefonu, převládá přirozená síla skladeb nad nutností točit některé postupy přes závit. Nejvíc je to možná slyšet u zpěvů a ačkoliv nedám na starší nahrávky Innoxia dopustit, tenhle civilnější projev mi asi přeci jen sedí nejvíc. Hodně se mi líbí i výrazné kytarové vyhrávky, byť se občas objeví jen na pár okamžiků jako např. ve skladbě "Stín". Vrcholem je pro mě asi ale "Paranoia", kde silně rezonují kapely jako F.P.B (vždy to silná inspirace rožnovského regiounu), má opět zabijácký nápěv a také naprosto skvělý text. Celkem vtipný pak je, že vokál v následující skladbě "Samota" mi trochu evokuje Visací Zámek, ale dohromady s muzikou to opět sedí dokonale. Lyrika je zaměřená trochu otevřeněji na konkrétní politická témata viz. třeba "Kreml" nebo "Šesté Přikázání", ale opět bez obvyklých šablon a frází. No a nakonec by se dalo zopakovat přesně to samé, co jsem napsal u Telefonu, tak si to přečtete ještě jednou.

Punk. Víc netřeba dodávat.

http://www.telepunk.wz.cz/
http://www.innoxiacorpora.cz/