Když nad tím tak přemýšlím, měl bych tuhle kapelu vlastně nenávidět. Na první dojem je to předpisový "moderní hard core", což je pro mě škatulka, která je až po okraj naplněná přeceňovanejma kapelama, který nemají co říct, hrajou nudnou muziku ve středním tempu, snaží se působit naléhavě a vypadají totálně cool. Prostě blbost, naprosté vítězství formy nad obsahem.

The Carrier pro mě byli na začátku úplně ve stejné lajně. Říkal jsem si, že nepotřebuju slyšet další kopii Modern Life is War a s klidem jsem je ignoroval. Nářek bílejch kluků ze střední třídy, který řvou o tom jak mají těžkej život bylo to poslední co mi chybělo ke štěstí. Pak jsem měl ale nějakou slabší chvilku a při vzpomínce na jednu z mála vyjímek v tomto stylu, Hope Conspiracy, jsem poslal na gramofon i The Carrier. Tedy nejen je, ale např. i Carpathian nebo poslední Soul Control a Killing the Dream. Asi i mě samotného pak překvapilo, že ani jedna z těhle desek rozhodně není špatná, byť každá tak trochu spadá do škatulky, kterou jsem popsal výše. Zároveň má ale každá v sobě něco, co ji z téhle množiny vymezuje, něco uvěřitelného, něco co mluví vaším jazykem. O The Carrier to alespoň v mém případě platí dvojnásob a to i přesto, že pro někoho to budou jen riffy.

Já už ale od prvního momentu cítil nával energie, která byla v tomto ohledu srovnatelná asi jen s tím, co jsem zažíval při poslechu Hope Conspiracy - "Death Knows Your Name". Totální vnitřní přetlak, kdy máte pocit, že se ho zbavujete prostřednictvím kapely, kterou právě posloucháte. Že bubeník do toho řeže za vás, zpěvák řve za vás vaše slova a kytaristi dokážou pomocí těch těžkých riffů i poschovávaných melodií vystihnout proměny vašich nálad. Ano, v základu to není rozhodně nic objevného, teoreticky by mě to mělo nechat chladným, ale v tom to právě je, nenechává, jen to se mnou mlátí. Určitě to bude částečně i způsobem jakým to the Carrier všechno servírují, nebojí se nejednou zrychlit a v momentech, kdy u podobného druhu muziky upadáte do nudné letargie, oni to nakopnou a rubou to jako o život. Když pak zastaví a přijde vybrnkávačka ve které je tíha a strach, má to svůj účel, který se nevylučuje s níčím, co vám řekli do té doby. Je v tom enthusiasmus, urputnost a síla a navíc všechny ty tolik vysmívané emoce, které mě spalujou na prach a které cítím tak stejně, až mě to skoro sere. Texty téhle kapely jsou prostě odrazy mého života a stejně jako v případě poslední desky Have Heart i tady jsem našel popsaných několik zcela konkrétních situací, které mě zasáhly. Možná jednou zažiju velké zklamání až zjistím, že ty věci, které z The Carrier cítím jsou jinak. Ale co už, nebude to asi ani poprvé ani naposled. Teď jsem vám chtěl jen říct, že tahle kapela mě dává hodně energie a pomáhá mi přežít tyhle zkurvený dny. A že tahle pomoc přichází ze strany, z které bych to nečekal, tomu všemu dává další rozměr.

"Cynical of this world. Pessimistic on a whole. Living in the biggest lie, calling purgatory my only home"

http://www.myspace.com/thecarrierhc