|
Když se někdo rozhodne opustit svoje zavedené koncepty a mantinely, nemusí to vždy dopadnout úplně nejlépe. I proto jsem si ze začátku přeci jen udržel jistou dávku lehounké nedůvěry, možná více podvědomou, ale přeci jen se hlásící o slovo. Původní informace ohledně The Rememberables totiž zněla, že se sice jedná o novou kapelu lidí z Coke Bust, ale tentokráte je to spíše indie rock. To mohlo znamenat cokoliv a dopadnout to mohlo taky jakkoliv. Pak ale byla informace upřesněna o fakt, že tam hraje Chris Moore. A tak to (tentokráte už nepřekvapivě) dopadlo nejlépe jak mohlo.
Chris je totiž přesně tím typem člověka, kterého má naprostá většina z nás zařazeného jako úzce vyprofilovaného hudebníka, který vyznává a tím pádem i hraje jen jeden styl punku. Vzhledem k tomu, v jakých kapelách do teď působil (kromě Coke Bust ještě např. v Sick Fix nebo Magrudergrind), je to myšlenkový pochod sice částečně logický a pochopitelný, ale zároveň taky zcela mimo. Když totiž vyrůstáte a žijete v DC a jste jen trochu otevření v naslouchání a přijímání věcí kolem sebe, je vysoce pravděpodobné, že budete mít dost komplexní hudební rozhled a přehled, který navíc budete chtít neustále rozvíjet. Stačí se podívat na pár fotek a zaměřit se na trika, které má Chris na sobě a je to naprosto evidentní - Wipers, Poison Girls, Lemuria, Masshysteri nebo Void. Co jméno, to unikátní a skvělá kapela. Možná si říkáte, že je tenhle rozbor v rámci recenze na desku už trochu moc, ale pravda je taková, že je to klíč k jejímu pochopení, nebo lépe řečeno k pochopení toho, proč je tak dobrá. Nahráli ji totiž chlápci, kteří neobjevili Dinosaur jr., Weezer nebo Superchunk předminulý měsíc v rámci článku o "důležitých kapelách kytarové scény, které jsou opět in". Stejné je to pak s inspirací v původní grunge scéně, ještě před tím, než dosáhla na stadióny a nevyhnutelně se zhroutila sama do sebe. Než se tak stalo, zanechala po sobě fantastické, temné, drásavé a těžce návykové desky, které nikdy nezestárnou. Na tohle všechno nahlíží The Remeberables svou optikou DC punks a vznikla tak deska, která má dravost a energii lokální punkové scény, ale udržuje si cit pro nepatetickou drásavost a znepokojivost, která je neoddělitelně ukotvena v melancholii. O něco podobného se v současné době snaží celkem dost kapel, jmenovat můžeme např. Swain. Oproti nim a dalším jsou ale The Rememberables v obrovké výhodě - neberou se zdaleka tak vážně, mohem víc kašlou na to jak moc jsou cool, mají vynikající nápady a snaží se si vše užít na 100%. Old school přístup, se kterým to prostě nemůže dopadnout špatně.
https://adagio830-records.bandcamp.com/album/s-t-3
|
