Jsem v podstatě veselej člověk, kterej má rád lidi. S touhle povahou je občas fakt těžký nějak fungovat, zvlášťe když vám dojde, že svět kolem vás je dost dojebanej. A že v rámci udržení rovnováhy a zdravého rozumu, bude občas nutné zatáhnout roletu. Za několik posledních let jsem si našel spoustu cest jak toho dosáhnout. Od návštěv šumavských lesů, přes sledování Stalkera nebo Pikniku u Hanging Rock uprostřed noci až ke kapelám, které vás rozdrtí na sračku. Nemusí to bejt nutně jen nějakej sludge, totálně zničujícího efektu lez dosáhnout i folkem nebo minimalistickou elektronikou. Ale občas máte opravdu chuť se nechat rozválcovat zlým, nasraným a hlučným masakrem, kterej vychází z punkovej kořenů. V této kategori mám už několik týdnů nového černého koně. Jmenuje se Thou.
V rámci své punkové renesance loví Southern Lord v posledních měsících stále více v punkových vodách. Pravda, naštěstí pořád v těch hodně zatuchlých a špinavých, takže nějakej melo punk opravdu nehrozí. Údajně to mají na svědomí Cursed, kteří svou kamikatze jízdou napříč scénami uchvátili i starý depersivní drone metly. Výsledkem bylo, že na Southern Lord znovu začaly vycházet v podstatě hard core desky i když samozřejmě pořád dost umazaný od metalu. Zmínit můžeme např. Nails, italský zabijáky The Secret nebo (pro mě asi největší překvapení) norský havrany Summon the Crows. Do stejné díry pak spadli i Thou z Baton Rouge v Louisianě, jejichž nová deska "Summit" je teda fakt dílo. Ačkoliv už mám doma pár jejich desek a třeba split s Mohoram Atta jsem svého času točil pořád dokola, byl dopad jejich současných postupů zničující. Možná to bylo dost tím rozpoložením o kterém se zmiňuju na začátku, ale fakt mě to neudělalo úplně dobře (což znamená, že to splnilo účel). Začíná to vlastně už obalem, kterej je navzdory všem očekáváním bílej. Hodně podivný obrázky jsou na něm vyvedený parciálním lakem, takže se musíte trochu snažit. Kdo si myslí, že bílá barva nemůže evokovat nic divnýho a temnýho je na omylu. Ostatně když se dívám na bílou rakev, připadá mi to horší než pohled na černou. V bookletu na vás vykoukne obrázek evidentně narušenýho chlápka, kterého bych tipoval na někoho, kdo se celé noci snaží uvést duše bloudící záhrobím zpět do tohoto světa. No a pak už se do vás zakousnou první riffy. Zakousnou je to správný slovo, protože přesně tak to je. Doslova to fyzicky cítíte, je to řezavej a naprosto zřetelnej pocit. Thou do toho jdou hned od začátku na tvrdo, žádný moc velký napínání nervů se nekoná. Je nad míru jasný, že tihle chlápci jsou zvyklí jít rovnou k věci, neboť prostě vyrostli na starém metalu a punku. A taky je evidentně někdy před lety uchátily kapely jako Noothgrush, Dystopia nebo Gasp (hehe, kdo si vzpomene na jejich smrtící lp na Slap a Ham) a samozřejmě také Corrupted, jejichž "rockovější" podoba na posledním lp byla pro Thou podle mě opravdu velkou inspirací. Všechny tyhle kapely jsou podle mě pořád rozhodně víc hard core než metal, s Thou je to pak podobný a to je asi taky důvod, proč mě tolik baví. Jasně, metalu je na "Summit" požehnaně, ale není to prostě jen metalová deska. Je to špinavá, zničující jízda, kde do toho bubeník řeže jako úplnej magor a to i ve chvílích, kdy dává ránu jednou za čas. Tyhle pasáže jsou vetšinou postavené na nějaké nemocné vybrnkávačce, která nevěstí nic dobrého a taky se vždy zvrtne v další přesně načasovanou apokalypsu ve drtivém sludge tempu, které vzápětí přejde do středního a v tu chvílí je to takovej tlak, že vás to vytáhne ze židle. Tady se plně projeví, že Thou jsou punks, prostě to rozjebou. Navíc to má takovej ten burano jižanskej nádech, kterej tomu dodává šmrnc a je to zahraný úpně nadoraz. Pak zase brzda, zdánlivý uklidnění a přechod do repetativního kytarového riffu, který je po chvíli omotán dokonalou zvonivou vyhrávkou, takže máte pocit, že vás někdo mlátí pořád dokola klackem přes chodidla a do toho vám utahuje kolem krku stříbrnou strunu. Atmosférou mi mnohé momenty evokují "Souls at Zero" od Neurosis, jejichž počáteční období je rozhodně také zodpovědné za finální výsledek. V těch sevřenějších polohách jsou pak rozhodně slyšet již zmínění Cursed a nakonec ucítíte i závan hniloby z Khanate. Zvuk vám vytlačí oči z důlku až to skončí, zůstanete sedět na prdeli a budete jen čumět. Na červenej vinyl dopadne pár kapek krve z nosu, ale vy si toho nevšimnete a vrátíte přenosku zase na začátek. Mise splněna.
Tyhle kapely svou pravou bestii předvedou většinou hlavně naživo a ani toho nebudem ušetřeni.
Thou hrajou spolu s Moloch 19.6. na Sedmičce. Přijďte.
http://noladiy.org/thou
|
