S Thou to mám trochu podobně jako Šaman, jejich desky jsem plně docenil a pochopil až po koncertě, který odehráli minulý rok na Sedmičce. Parta celkem normálně vypadajích týpků si rozestavěla aparáty pod podiem a rozjela takový zlo, že jsem 40 minut nechápal, co se děje. Po tu dobu platily mávnutím kouzelného proutku jiný pravidla. Pravidla Thou. Byl to jejich svět, kterej vás okamžitě vtáhnul a když vás vyplivnul, něco bylo jinak.
Tahle aura poschovávaných symbolů a náznaků, která se protíná s vašimi životy a posouvá je svým směrem je pak přítomna i na poslední samostatné desce "The Archer and The Owle" Už samotný obal mě uvedl do stavu lehkého mrazení v zátylku, protože přesně tohle na Thou miluju. Ten obal vůbec nevypadá jako obal smrtící sludge/metal kapely, je bílej, jsou na něm sovy a parciálním lakem vyvedené další výjevy, čímž jenom tak lehounce naznačuje, na jakou stezku se vydáváte. Je to jako obraz zátiší s ptákem v temné chodě, který musíte posunout v tom správném úhlu, abyste se dostali do světa za ním. Do světa, kde vládne tma a divné zvuky. V případě téhle desky je pak vaším průvodcem sova a hned jak vstoupíte za obraz, šum jejích křídel přejde v temné hučení. Chodba za vámi se s rachotem zavře a rozjede se soundtrack k bizarní cestě do vašeho nitra. Thou do vás rubou naprosto systematicky, i když máte pocit, že občas spíš improvizují v závislosti na tom, jak moc vám dokážou číst myšlenky. U některých pasáží mám pocit, že nikdy neskončí, vždycky když si říkám, že už musí přijít změna, říznou ještě jednou a tentokrát neomylně nejhloběji. Jsou to rozvážné, přesně cílené rány, které zanechávají šrámy, jež další pasáž bez milosti posolí. Pak přijde zdánlivý pocit slastné úlevy, kdy někdo vysaje zbytek soli vlhkými ústy a konejší vás až téměř usnete. Šeptá vám, že všechno bude dobrý. A když mu uvěříte, zaryje svoje vlkodlačí zuby tak hluboko, že téměř ztratíte vědomí. Po chvíli nevíte, co je vlastně skutečné a že se vám to vše jen nezdálo jasně připomíná zlý nenávistný řev všude kolem, který ovládl vše. Žádné další zvuky, žádná hudba, jen šílený řev. Tenhle pocit navozujou chvíle, kdy se zpěvák Brian vymyká kontrole a rdousí vše kolem, takže nakonec ovládá prostor jen jeho hlas. No a když už máte pocit, že se nemáte čeho chytit, začne k vám z dálky doléhat povědomá melodie. Sice i ta je obalena špínou a blátem, ale je zcela nepochybné, že Thou předělali letitý hit od Nirvany k obrazu svému a používají ho jako poslední vzkaz - jste zpátky, ale VŠECHNO je trochu jinak. A ani sovy nejsou tím, čím se zdají být........
Thou hrají spolu s Ressurectionists a Hexis 8.6. na Sedmičce.
Koncert je benefiční na aktivity Michala Kolesára.
http://noladiy.org/thou/
|
