Čtvrtý zářez od španělských Tokyo Sex Destruction tlustou čarou podtrhuje dosavadní tvorbu této kapely, která rehabilituje styl jenž má ve znaku kalhoty s nohavicemi do zvonů, či batikovaná volná trika v kombinaci s kristuskami na nohách. Samozřejmě i tentokrát plnými douškami budeme nasávat neopakovatelnou atmosféru let 60tých se vším co k tomu patří. Soulový zpěv vystřižený jak z ranějších desek Robocop Kraus je doprovázen pulsující šlapavou retro hudbou opřenou o zvuk hamondek (ty si vzal jako rovněž celou produkci alba na svá bedra Gregg Foreman z Delta 72/Cat Power), které svým hvízdajícím zvukem ventilují přetlak produkovaný bravůrní kapelou. Bezstarostný mix soulu, garage punku a rock´n´rollu odkazuje na cestu, kteráje prošlapána kapelami The (International) Noise Conspiracy, Make Up nebo The Hives. Na albu The Neighbourhoud nebudeme ušetřeni o roztomilé hudební radovánky pohrávající s našeptávajícími sbory a vytleskáváním rytmických meziher, o které se stará pohupující se a v bocích vlnící se basa za doprovodu rytmicky rozdováděných bicích. Silné momenty nastávají ve chvílích, kdy zplna hrdla se rozezní zvuk trumpety nebo sborově sladěných dechů, které umocní již tak silně nastolenou melodii. Naopak volnější a zejména zklidňující se pasáže, které jen šibalský nabírají sílu na tajně očekávanou gradaci si vypomůžou s psychadelickou atmosférou, která k 60tkám rozhodně patří, jako ostatně i toto výborné rozdováděné album do vaší taneční sekce v domácí discografii.
Slať tofužel nakonec hrát nebude. Nahradí je Marastic Blues, neznámá, ale vynikající bruska kloubící oldschool Grindcore a Punk ve vysoce výbušnou směs.
Ahoj Peťo, proč ten hejt? Ani píseň, ani klip určitě přímo nepomůžou lidem, kteří pomoc potřebují. Představuju si ale, že by se obojí mohlo stát malou součástí velkého společného vícehlasu a ten vícehlas by třeba mohl postupně pomáhat změnám - formovat atmosféru ve společnosti směrem k vět&sca.... (text zkrácen)
