(Own Records)

Victory At Sea byla kapela, kterou jsem měl strašně rád. Spolu s June of 44, Shipping News, Hoover, Karate, Regulator Watts nebo Seam se ve druhý polovině 90. let zcela neočekávaně zjevili a odkryli úplně nový možnosti, jak přistupovat ke zvuku. Vůbec jsem nevěděl, že kytaristka a zpěvačka Mona Elliott po rozpadu Victory At Sea někde hraje, takže moje shledání s Travels bylo o to radostnější. Mona tvoří duo Travels spolu s kytaristou Anarem Badalovem z Metal Hearts a na jejich nový desce „Robber On The Run“ samozřejmě najdete podobný odstíny tý stísněný nálady, kterou tak geniálně dokázali zachytit právě Victory At Sea. To ale není všechno.

Travels jsou oproti VaS mnohem komornější. Skladby jsou skromný, takřka minimalistický, s jednoduchým zvukem a přehlednou stavbou. Jejich dopad je ale naprosto drtivej. „Robber On The Run“ je jedna z „nejosamělejších“ nahrávek, co jsem letos slyšel. Jako když naprosto vyčerpaný cestujete tramvají nebo metrem, za špinavým okýnkem šedý město, a vy si najednou s hrůzou uvědomíte, že vlastně nevíte, kam a proč jedete. Písničky Travels jakoby nezačínají ani nekončí, jen tak nějak vlajou v prostoru... Malý poklady, krátký stopáže, žádný instrumentální ani producentský onanie.

Líbí se mi kapely, co dokážou říct spoustu věcí s minimem prostředků. Travels jsou přesně ten případ. „Robber On The Run“ se vám třeba na první poslech bude zdát jako odtažitý a chladný album, ale když si dáte tu práci – a i Victory At Sea vyžadovali po posluchači „nasazení“ – objevíte v nich krásný místa. Travels hrajou 3. ledna na 007 a těším se, že si na Sedmičce připomenu třeba i dávno ztracenejch duch těch kapel, o kterejch píšu nahoře.

Travels: www.myspace.com/travelsband