Poprvé jsem si tuhle desku pustil jedno letní odpoledne v Rekomandu. Tak okolo čtvrté, kdy do krámu dopadá trocha slunečního světla, které tentokráte geniálně zafungovalo hned dvakrát. Zaprvé, spolu s intrem vytvořilo až tísnivou atmosféru místa, na které dopadá světlo nejen obrazně opravdu málokdy a za druhé - když zaduněly první tóny úvodní skladby Tummo, zcela jasně jsem proti těm paprskům viděl, jak se zvedl prach, který se usadil na krytu gramofonu, knížkách a deskách. Vše kolem bylo nabito statickou elektřinou a zvláštním chvěním, přestože jediným pohybem byla v tu chvíli rotace fialového vinylu na talíři.

Zasekl jsem se na té podívané natolik, že jsem na pár okamžiků ztratil soustředění. To se ovšem absolutně nedalo říct o Tummo, kteří už několik desítek vteřin poctivě rubali svůj přísný a rytmicky nekompromisní stoner, který je naštěstí pořád řízlý 50/50 poctivým špinavým hard corem ze kterého původně vzešel a tak opravdu nehrozí jakákoliv sterilita spousty současných stoner kapel, které jen vykradou riffy Black Sabbath a vezmou si na sebe džísku. Tummo v sobě mají zlou náladu, nasranost a hrubost, ostře řezané riffy jsou tu jen hadím jazykem, předzvěstí jedu a zkázy, která je ukryta hlouběji. Přesto máte občas pocit, že jsou všude kolem vás, že vás olizují a zpracovávají a není žádná možnost úniku. Někdy je to až monotónní sludgový tlak, stisk a fyzický nápor, jindy rozřízne atmosféru parádní vyhrávka, která pracuje se specifickou melodikou. Většinu času však čelisti nepovolí a v přísnem středním tempu tráví vaši duši. Myslím, že na finální tvrdosti skladeb má velkou zásluhu především Pepův krutý vokál, to je fakt hrubost nad hrubost a líbí se mi, jak ani na vteřinu neuhne. To ovšem vlastně platí o celé kapele, která i díky parádním textům a silnému zvuku dál odhodlaně kráčí po cestě zkázy. No a těžko byste na podobné cestě hledali lepší partnery než Tomorrow´s Hell. Stejně jako Ondra z Lycanthrophy jsem se vellmi těšil, až Kubánec odpálí první song svým klasickým "uh" a opravdu jsem nemusel čekat dlouho. Index nasranosti a hrubosti zůstává pořád extrémně vysoko, jen rychlost se trochu zvýšila a tentokráte vás trhá na kusy utažený crust severského střihu. Stejně jako u Tummo je vliv metalových postupů sice zcela jasný, ale naštěstí i tady nepohřbil punkovou špinavost a přestože to Tomorrow´s Hell hraje jako nikdy, má to pořád duši. Navíc to rozhodně není jen nějaké tupatupatupa v jednom tempu (nic proti) a to občasné zpomalení do středního nebo až pomalého tempa vás rozmačká na sračku, protože energie zůstává stejná jen je více koncentrovaná a nahuštěná. Přesně tohle mám fakt rád, je z toho cítit hrozba za všech okolností, což je opět velká zásluha krutého, tentokráte záhrobního vokálu, který chrlí slova o bezvýchodnosti a strachu. Zvuk je opět parádní a rozhodně zde musím ještě vyzdvihnout naprosto skvělý obal a booklet. Je to celý vlastně docela jednoduchý a v určtém ohledu přímočarý, nicméně nechybí hloubka a originální zpracování, které ovšem nepřebíjí podstatu věci. A takhle je to z celou touhle nadmíru povedenou deskou, která když dohrála, trvalo ještě hodně dlouho, než se prach znovu usadil.

http://tummo.bandcamp.com/
http://bandzone.cz/tomorrowshell