Dischord records 2002
Pondělí ráno, deprese velká jak žízeň Radima Daleckého, v televizi dávaj hovno, venku je zataženo, popíjim icetea, jehož nejlepší léta jsou dávno za ním. Mám dementní nemoc, která postihuje výhradně děti do pěti let, kterou sem chytil na hřišti, když sem v dlouhém plášti rozdával dětem bonbónky. Tenhle den fakt stojí za velký kulový a už mě asi ničim nepřekvapí. Sahám do krabice a vytahuju cd s podivnym obalam (obaly jsou vůbec poslední dobou hodně stinou stránkou) a ještě podivnějším názvem - The Capitol City Dusters. Po včerejší zkušenosti s Last Days of April mám obavu toto dílo vložit do přehrávače, ale zvědavost po chvíli vítězí. Hned při prvních tónech je mi jasné, že jsem nesáhnul vedle! Venku se rozjasnilo, deprese si vzala dovolenou, televize je mi u prdele a o chorobě ani nepřemýšlím. Ještě jednou si prohlížím obal a vzpomínám si, že jistí The Capitol City Dusters to kardinálně rozsvítili, jako předkapela dnes již známé AINY někdy v roce 98' v clubu 007. Po přečtení jmen jako Ben Azzara a Alec Bourgeois (Severin, The Delta 72, Junction) je mi jasné že tahle deska nebude tuctovej "povl". S mnohem lepší náladou se hned dávám do zevrubného poslechu.
Pokud Vám někdo někdy řekl, že nemáte dávat na první dojem, tak na to u tohoto počinu můžete v klidu zapomenout. Tento skvost nemá chybu od prvních tónů až po samý konec. Věřte, že se vám to bude líbit i když to uslyšíte jednou stejně tak jako když to uslyšíte podvacáté. Deska je plná jedinečných nápadů o kterých by se dal napsat samostatný článek. To vše zaštítěné perfektním vokálem. Zkrátka tohle je "rokec" se vším všady. Už začátek desky začínající skladbou Superimposed Vám učaruje natolik, že budete jen stěží toto cd vyndavat z přehrávače v půlce stopáže. Z prvu hodně chaotický začátek se po chvíli změní v příjemnou melodii, která Vás unese na křídlech pohody. Další skladba Signal sound (e2) je pomalu se rozjíždějící "hitovka" z které pohoda jen prýští. Tuhle muziku bych doporučil k nějaké příjemné garden party v kruhu blízkých přátel dechovky. Nastolené pohodové tempo pokračuje i u skladeb Reason a z prvu ostře znějící This is the story of revolution. Pokud předešlé skladby byly pohodové pak flák s názvem Cancer je pohoda převedená do hudby. Po nedělní chvilce pohody následuje Rock creek park, skladba která dala nepřímo tomuto úchvatnému dílu název. Hned zezačátku vám pánové předvádí, že mají o trochu víc jak dvě lekce z hudební výchovy. Po vybrnkávačkách z kterých vám sluch jen přechází přijde na řadu opět jak jinak než příjemný song. Ve skladbě They saved Reagan's brain nám autoři ukazují své rockové kořeny. U této skladby bych si dokázal představit vokál v němčině. Poslední tři kousky Versus, Sound fountain a freedom pozvolna celou desku zakončují a Vám zustává jen příjemný pocit ze všeho co jste doposud slyšeli.
Tuto nahrávku lze doporučit všem lidem co mají rádi produkci Dischordu a mají lehce melancholickou povahu. Myslím že tahle deska se stane příjemným společníkem mnohých z vás při dlouhých zimních večerech a nejen zimních. To to se dá poslouchat celý rok bez rozdílu počasí. Nepřímo tím chci naznačit, že pokud jste se dočetli až sem, tak jako další krok zvolte objednání si tohoto cd.
Více na old.czechcore.cz
|
