(Hydrahead / Day After)
Do Torche jsem se beznadějně zamiloval hned od okamžiku, kdy mi do uší bez varování vtrhnul brutální zvuk jejich debutovýho alba z roku 2005. A jak se mi kapela odvděčila za mojí nehynoucí lásku? Minometnou palbou jménem „Meanderthal“. Tohle je totiž přesně to, co v muzice hledám od chvíle, kdy šli do kopru Helmet. Riffy nasekaný s milimetrovou přesností. Zvuk, kterej se valí jako obrovský vlny na pobřeží. Rytmy, který nechávají v žaludku díry jak po zásahu granátem.
„Meanderthal“ je první nahrávkou Torche pro Hydrahead a má o něco blíž k loňskýmu desetipalci „In Return“, než k první desce. Skladby jsou rychlejší, ale taky mnohem tvrdší a zároveň chytlavější. Melodie a vícehlasy jak od Beach Boys, nekecám. Když si odmyslíte ten totální kytarovej atak a všechno to bahno kolem, vyjde vám skoro popová krása. Jenže Torche vás tím jen nalákají do malebný zahrádky – a když pak za váma zaklapne brána, rozstřílejí vás na kusy. Právě proto se ale tohle album skoro neoposlouchá: s Torche si můžete vesele prozpěvovat, ale můžete se jima nechat i naprosto převálcovat. Oboje cesty jsou stejně lákavý.
A zvuk desky? Kapitola sama pro sebe. To, co tentokrát předvedl Kurt Ballou, je naprosto neuvěřitelný. Kdybych měl použít jednu slovo, řeknu, že sound nový desky Torche je MAXIMÁLNÍ. Prostě velkej, mohutnej zvuk, v kterým si ale krásně vychutnáte obě podlazený kytary (pamatujete, jak jim při koncertě na 007 ty struny plandaly, skoro jako kdyby byly prasklý?) a můžete se kochat parádním bubeníkem.
Torche nejsou ani stoner, ani sludge, ani HC. Torche jsou dokonale seřízenej stroj, v kterým je ale lidská duše. Torche jsou geniální hitmakeři, který ale svoje melodický nápady schovávají za tak tlustej pancíř, že se k němu nedostanete jen tak na první pokus. „Meanderthal“ je skvělá zábava a zároveň velká jízda. Určitě jedna z desek roku.
Torche na MySpace
Celou desku si můžete poslechnout tady
Více na old.czechcore.cz
|
