CD (Papagájův Hlasatel Records)

Vychází velké množství nahrávek a některé z nich se velice snadno mohou ztratit pod přívalem dalších novinek. Není to tak dávno, kdy Papagájův Hlasatel Records vydal, jako svůj 103tí titul, další nahrávku prachatickým Ucházím. Říkáte, že to je již rok? Utekl strašně rychle. Je to tuším po dvou letech od jejich posledního alba „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“. Tentokrát nejde o sólové album, ale společné CD s názvem „Split  kontrakultura“ (kontrakultura =  „typ subkultury, pro kterou je typický nesouhlas a opozice s normami a idejemi majoritní kultury“) si přizvali kapelu ze svých rodných končin – Black Spirit Rose. Zub času se na tomto splitu hned tak nepodepíše, protože je to počin nadčasový a svým bezesporu přesahuje hranice hudebních žánrů. Možná víc, než by jsme si mohli představit.

Kořeny obou kapel sahají hluboko do českého undergroundu, tedy pro mnohé dnes již do hluboké minulosti. Posluchači z jiných končin světa kvality obou skupin těžko docení, protože velkou část závěrečnému dojmu ovlivní texty a ty jsou české. Myslím si to i díky  recenzi, která vyšla v Maximum Rock´n ´Rollu. Ucházím tam byli přirovnaní k Avail, tudíž předpokládám, že recenzent nikdy neslyšel Avail nebo Ucházím. BLACK SPIRIT ROSE dopadli ještě o kousek hůř. Pomyslná hůl nad nimi byla zlomena ihned, jako nad kapelou hodnou pořadníku do soutěže Eurosong.

Dost bylo řečí kolem.  „Split kontrakultura“ je dvanáct písniček rozdělených stylem „paragánské padesátky“ 50 na 50, tudíž 6 na 6. Začínají Ucházím a já opravdu čumím. Nejtvrdší materiál, jaký jsem od nich zatím slyšel. První vál se jmenuje „Odsouzení k doživotí ve tmě“ a bez varování jsem to dostal přímo na čumák. Ucházím jsou věrní své oblibě kombinovat hrubý punk s undergroundem a dalšími styly. Máš to na nich rád? Dostaneš natočeno až nad rysku půllitru. Ucházím jsou hrubější než byli kdy předtím. Jejich pojetí je syrové, autentické a skvěle zahrané, s nestrojeným „fuck you“ odérem. Mají rytmiku (i lyrikou), ze které mi běhá mráz po zádech. Působí opravdově a myslím si, že nemají naprosto žádnou chuť, ani potřebu si na něco hrát. To z nich cítím. Texty jsou kapitola sama pro sebe. Komplikovaný básně zachycují životy obyčejných lidí. Žádný jinotaje, jen pravdivý pohled na společnost kolem nás. Ze šesti pecek jsou tři předělávky, „Podivná ZOO“ (Kritické Situace), „Nahnáno“ (Šanov 1) a „Vzpoura“ (Modrý Tanky).  Všechny tři perfektní. Skvělá práce hoši (a slečno)! A teď bych málem zapomněl, moc dobře zní kontrast hrubých řevů se zpěvem hostující Evvy.

Black Spirit Rose mi neříkají naprosto nic, snad jen na to, že pocházejí z Prachatic. Ze zvědavosti jsem se nedávno podíval na stránky blogu věnovaného prachatické hudební scéně a víc jsem pochopil i propojení na „Split kontrakultura“. Mám dojem, že všechny možné styly undergroundu na prachatické scéně do sebe tak nějak přirozeně zapadají. To se nevidí moc často. Black Spirit Rose propojují rockovou muziku (myslím hlavně kytarovky po roce 1989) se českým undergroudem. Zvláštní vybrující rytmika jejich tonů a  specifický recitovaný zpěv naše tápání „zařadit“ jen podpoří. Styl co hrají moc neposlouchám, přesto mě zaujali. Nepostrádají osobitost, která jde ruku v ruce s věrohodností. Kromě základních nástrojů pro „rockovou muziku“ používají i saxofon a klarinet. Opět musím uznat, že mi to naprosto nevadí.  Textová stránka Black Spirit Rose je kvalitní a svým způsobem obě kapely na splitu propojuje.

Závěr? Tohle je „Split  kontrakultura“ a baví mě i použitý Werichův citát v intru jedné z písniček: „Každej nemůže bejt chytrej, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej šlověk úplně blbej.“