Namlsáni nakopaným, ale díky absenci diváků přeci jenom trošku přibržděným vystoupením Five Knuckle 28.10. v Praze, jsme den poté s kolegou Šamanem vyrazili do jihočeské punkové metropole Strakonic za dalšími zážitky.
Po Šamanově naléhání, že pozdní začátky koncertů jsou pouze pražským móresem (a poučen z Toy Dolls, kde jsem díky klasickému pražskému příchodu přišel o půlku show) jsme vyrazili dostatečně brzy na to, abysme přesně v osm hodin vkráčeli do klubu. A přesně v ten moment jsme si uvědomili, že oproti Praze jsme si nijak nepomohli. Na místě byla doslova pár lidí a z věže vyhrávala esoterická muzika... Sic.
Zdravíme se s Five Knuckle a Medem z Anyway, obsazujeme jeden ze tří boxů a čekáme, co se bude dít. V klubu velmi pomalu přibývají nové tváře, asi po hodině přichází barman s velkou dřevěnou deskou, kterou zakrývá kulečníkový stůl umístěný přímo před pódiem – asi dva tři metry před jeho hranou – a také dva kluci, vybírající vstupné, jehož níže nám málem vyráží dech: 70,-...
Teprve po deváté se klub začíná více plnit. Všude samé kříže, plameny a hrací kostky – na oblečení i na kůži, až z toho jde hlava kolem. V půl desáté rozpoznávám v davu přicházející členy první kapely, Underfire, a přiznávám, že naše prvotní ne-očekávání nemohlo být dále od pravdy. Klub se docela zaplnil a ještě lépe, přítomni byli nejrůznorodější typové a typky – od klasických punx s trikem Sex Pistols, ortodoxních hártkoristů v tričkách Sick of it all, patnáctiletých holek a kluků oblečených podle poslední módy (a právě tyhle nejvíce moshovali ;-) přes holky s kérkama hořících kulečníkových koulí a houslových křížů po ty v padnoucím svetru a sukni pod kolena. A všichni si užívali muziky... Ano ano, tak to má být.
Kouzelné bylo také to, že ačkoliv se na místě sešlo určitě sto lidí, všichni se navzájem znali. Takže se u nás během večera zastavovali lidi se zeptat, odkud jsme přijeli, jak se nám ve Strakonicích líbí a kdy znova přijedeme...
Jak jsem již zmínil, první hráli Underfire. Výborná kapela začala svým novým válem – naprosto ve stylu starého Iggiho Popa, bubeník klasicky z cigaretou v ústech, prostě dokonalé štýlo, které mi vykouzlilo úsměv na tváři. Paráda. Pár coverů Misfits také zvedlo náladu – škoda jen, že publikum se pořádně chytlo až na závěrečný cover Turbonegro. Možná k tomu přispívá i to, že Underfire po všech těch letech stále nemají venku důstojnou nahrávku, kterou by fanoušci mohli točit v přehrávačích...
Po Underfire další místní, Delusion. Metalcoristi jak mají být, s pořádnou hate pózou, strhávají část publika k pogu téměř okamžitě. Hutné kytarové riffy, pomalé tempo a pořádně nasrané texty. Oproti CD výrazně méně energie, ale to zjevně nikomu nevadí... Při hitu I wanna be your nightmare se do tance zapojují další řady a při přídavku, coveru Kritické situace, přichází i na singalongy...
No a konečně Five Knuckle. I když publikum zprvu zírá s otevřenou pusou, postupně se chytá, a i když odezva nedosahuje té, které se dostalo domácím kapelám, stojí za to. Five Knuckle se rozjíždějí snad ještě divočeji než včera v Matrixu a opět to stojí za to.. A díky alespoň nějakému publiku je zážitek ještě intenzivnější... Bomba.
Více na old.czechcore.cz
|
