|
(Diycore)
Sympatické webové stránky www.diycore.net,
které se vyznačují svojí otevřeností celému spektru nejen hudebních
aktivit splnily slib, které daly pří rozjetí svého „projektu“ – Songs
for diycore. Což ve zkratce znamenalo zaslat skladbu, která nevyšla na žádném nosiči a v časovém období jednoho roku se objeví ve fyzickém formátu. Vše klaplo a zmíněným nosičem se nakonec stal krásně čeveno-bíle žíhány vinyl dosahující rozměrů 12 palců. Jak samotné stránky tak i kompilace se vyznačuje hudební otevřeností, kde mantinely jsou široce otevřeny. A tak odpadá kolikrát naškodu škrobená upjatost daného žánru a tady je jednoznačně vše vsazeno na pestrost. A výsledek? Po prvním poslechu vypluly na povrch vzpomínky na žánrově bohaté kompilace, které vyšli v půlce 90tých let pod hlavičkou Indies records (pro zjednodušení to je pocta). A tak i zde je vidět spojení kapel, které byste možná pospolu našli jinde velmi zřídka. Pro mě osobně je tu i velké množství nových zcela neznámých jmen, které si tu podali ruku s provařenými partičkami/sólobrnkálisty. Takže čas je na krátké seznámení se sestavou. Celé to rozjíždí UNNA. Valivá a zároveň těžkotonážní skladba. Výborná porce toho co dostanu vzájemným roubením Silver rocket a Amphetamine Reptile kapel. PETIT PIGEON nové jméno a jasně vytahuji kartu s nápisem Jesu. Magická skladba, která maže hranice mezi živými nástroji a ambientní elektro hudbou. Různé ruchy nabourávají podmanivou náladu. Jednoznačně překvapení. DEPAKINE CHRONO instrumentální nálož, která budí vzpomínky na Sabot. I tady duo. Zpěvu zbavená skladba poutá sluchové vjemy nad virtuální dovedností protagonistů, kteří svými nástroji plavou proti proudu. OR a skladba Stěny mé myšlení přepíná na noise rockové otáčky. Sílá parniválce, který se pišní motorem od Gnu a válcem nesoucí štítek výrobce s označením T11. NOISE AFTERPARTY uzavírá stranu A. Nejen, že se postará o to, aby vaše tepová frekvence se dostala do normálních hodnot. Poklidná vybrnkávačka dalšího jednočlenného projektu, který nesází na texty, ale na atmosféru. Úvod strany B si berou na mušku brněnští HAVE TO BE DISTANCED. Pokud se nepletu jedna z prvních nahrávek co si kapela nahrála sama ve zkušebně. Post-rockové scenérie se vším všudy (ber to je dobře i špatně). Takže verdikt = Maserati pro chudé. Následuje divoký střih a nastupují moji oblíbenci – PRŮMYSLOVÁ SMRT. Pedál plynu sešláplý na plný výkon. Fofr ve znamení nesmyslnosti dodržování tradic. Uteče dřív než na svých prstech sestavíš nápis Jihlava. PACIČKA z labelu MamaMrdaMaso, dává tušit, že noise špinavost, repetativnost a potřebná dávka švihlosti nejsou v žádném případě nadávky. HIPPOBELLY nás vrací do ranku sólobrnkálistů. Skladba ve spojení španělky a basy potěší nejen fandy Vladimíra Václavka. REMEK hrají styl kterým jsem odkojen, tedy řádně špinavá porce emocoreu ve starém provedení. Skladbu Archiv známe z prvního dema a je to právě ta skladba co se nevešla na EP na Dog lovers records. Nádhera. Kompilaci uzavírá ARAN EPOCHAL se skladbou Poslední Praha. Skladba s magickou atmosférou a ten závěrečný prostupující dubový beat je famózní.
Skvělý nápad, který si zaslouží respekt. Mnoho zdaru a hlavně (někdy marné) síly do dalších nápadů a fungování diycore.net!
www.diycore.net
|
