Je to napůl vtipný a napůl smutný – uběhlo cca 15 let a kdysi tak svěží post punkovej „dischordovskej“ zvuk zní dneska skoro jako retro. Já ale pořád nemám dost; navíc respektuju kapely, který si hrajou to svoje bez ohledu na to, jestli je venku jaro, léto, tma nebo světlo. A nenápadná zarputilost Valiny je přesně to, co mě na „Container,“ čtvrtým albu tohohle rakouskýho tria, tak strašně baví. Z nostalgickejch důvodů budu asi mít vždycky nejradši desku „The Vagabond“ (2002), hned za ní ale čerstvě řadím právě „Container“.

Valina mistrovsky ovládá dynamiku tria. Melancholický kytarový linky působí spíš jako rytmickej nástroj, melodii nese baskytara, zatímco bicí trpělivě hledají zajímavý způsoby, jak jednotlivý skladby zarámovat do jednoho celku. Albiniho zvuk navíc klasicky klade důraz na pořádný šlehy bubnů, což je ve spojení s nostalgickou atmosférou některejch věcí krásná kombinace. Napadá mě přirovnání k Burning Airlines nebo Office Of Future Planes: vlastně všechny „post – Jawbox“ projekty J Robbinse pracujou s podobnejma výrazovejma prostředkama. Gradace skladeb tu nespočívá v zapínání dalších a dalších kytarovejch efektů, ale v nacházení cest, jak úsporně zvýraznit už použitý postupy – třeba když se na konci „Don ´t You Dare To Scare Me, Empty Wallet“ najednou objeví silná melodie, kterou tam člověk do tý doby jen tušil, ale naplno si ji nikdy nepřiznal... Skvělej moment.

Pamatuju si, že set Valiny na Free Dimu 2005 byl jeden z nejlepších momentů tohohle festivalu (aspoň z mýho pohledu). Jsem rád, že Valina má i po těch letech pořád co říct. „Container“ je syrový a naléhavý album kapely, který to prostě věřím. Je to dost nepřenosnej pocit, ale s tím asi nic nenadělám... Kluci tady kolem budou hrát několik koncertů, tak si zkuste udělat čas.

Celý album si lze poslechnout TADY.