|
(B Core) Nevím jak to máte hozený vy, ale mě se při poslechu oblíbených desek vybaví příběhy, který ať už blíž či naprosto nesmyslně se pojí s určitou nahrávkou. Naprosté překopání osobní sbírky nahrávek, mě naštěstí donutil poslouchat věci na která jsem již léta nešáhl, samozřejmě pro neustálý příval nové hudby. A tak jsem se po letech vrátil k 90tým létům a jeho základním pilířům melodického HC u mě postaveného převážně na amerických základech. Staré příběhy a rány znovu otevřeny. A právě v tento čas přichází balíček ze španělského vydavatelství B Core. Načasování na jedničku a při poslechu Vistalegre se nestačím divit. Ačkoliv nahrávka opatřena datem sestaveným z čísel 2010, duch devadesátek je tam na 110%. Jen ten list s příběhy je prozatím naprosto netknutý. Při pohledu na sestavu je naprosto jasný, že tohle by mladý družstvo zelenáčů nezvládlo. A taky že jo, atmosféra a nasazení je autentické a tak se není divit, že ve Vistalegre se sešli ostřílení hráči z No More Lies a bubeník Nueva Vulcano. Melodický HC hraný přesvědčivě a s dravostí. Bez zbytečných kudrlinek, ale pořád tak šikovně naroubované, že po prvním poslechu neputuje nahrávka nadno „archivu“. Hned od začátku nabíhají jména jako Shades Apart, Fireside, starý Jimmy Eat World a k tomu je nutno přidat hráčská šikovnost spolků Kerosene 454 nebo Bluetip. A u desáté skladby All The Way Down bych za normálních okolností se vsadil, že ty sbory patří Statues. Vistalegre se trefili se svojí debutovou deskou do černého a pak, že je nutná progrese. Vistalegre B Core
|
