LP (Stoned To Death Records)

Vole! Tohle fakt není prdel, na konci roku dostaneš takhle těžkej kalibr, někdo ti řekne "fuck off" a ty mu řekneš ano a odejdeš. Když ti někdo zhudební tvoje špatný dny tak to taky není prdel a když vidíš jak se život kolem tebe noří do sraček tak to už vůbec není prdel.
Vole tohle uměj dokonale.
Natočili první desku, byla super, druhá o několik levelů výš a tohle bez prdele, to je prostě nejvíc.
Spousta kapel to má úplně jinak, první věci miluji, demo mě půlí za živa a desky pak jedna jako druhá až nuda...Vole zrají jako víno.
Stereotyp dostal padáka, pravidla jsou jako sklenice rozbitá o hlavu, jen spousta střepů a krev.
Kytary řežou, jsou špinavý jako měsíc nepraný montérky, jsou drsný jak pohlazení rašplí po obličeji, bubny duní jako ty válečný a chrapot poety, jen čekáte, kdy ulyšíte dopadnout plivanec plný krve. Recitace veršů, který musíte přelouskat na mnoho způsobů, abyste pochytili kam míří hlaveň a kde je hlava. Zpěvák občas neřekne všechny psaný slova a kde čekáte tón, tam je jen hluk, je to hnus světa. Alegorie jak vrata.
Inspirace celým světem někde nippon někde Biafrovo hoši někde zase něco úplně jinak, jen hledej, všechno je hezky po svém, punk jako svině a to se počítá, jako zářezy na rukojeti koltu. Hnusnej rock n roll. Zabiják nudy.
Halucinace. Cihla na pedále tvýho auta, který dlouho mít nebudeš. Neutečeš.
Si piš, tahle deska není prdel.

STDRHQ