(Fat Wreck)
Kompilace mající v úmyslu vyjádřit vztek na George W. Bushe a odhalit zla jeho působení v úřadě.
Disk se skládá ze 26 skladeb, z nichž 18 nebylo předtím vydáno. Nahrávku otvírají None More Black rychlou intenzivní rockovkou, jež staví na odiv klasický punkový hlas zpěváka Jasona Shevchuka: jízlivost můžete slyšet. Je však následována předpovídanou sračičkou od Sum 41 a skladbami od Alkaline Tria a Epoxies, jejichž zvuk brnká přímo z 80. let.
Sad State Of Affairs od Descendents má slabý text, nudnou melodii a název hodící se víc ke kapele než k národu. Lidičky, nezkoušeli jste teď na nějaká dvě desetiletí vyměnit sólového zpěváka?
Nejlepší píseň na kompaktu přichází o dvě skladby později. V That’s Progress se Jello Biafra spojil s D.O.A. a dokazuje, že jeho hlas a psaní písniček od časů s Dead Kennedys vůbec neztratili zlost a intenzitu.
Po třech skladbách nabízejí Ataris akustickou verzi Heaven Is Falling od Bad Religion napsanou během první irácké války. Pomalejší příspěvek je předpokládán být emocionální – pokud se vám nelíbí poslech zprzněných dobrých písní.
Fat Mike z NOFX v Jaw, Knee, Music zpívá: „Zdá se, že nikdo nechápe nádheru kytary pokud neladí a nedrží rytmus, zpěváky kteří neumějí zpívat.“ Mike, jenž provozuje Fat Wreck a dal kompakt dohromady, by si měl když vybíral písně svá vlastní slova pamatovat. Tato sbírka definitivně selhává, nebo? je tu příliš mnoho poppunkových skupin se zpěváky majícími pěkný hlas. A dobří zpěváci dělají rádi písně smutné, nikoliv ty zlostné. Výsledkem je kompakt, který více emočně kňučí než punkově povstává.
Více na old.czechcore.cz
|
