Asi všichni jsme alespoň párkrát během summitu NATO o nějaké informace o protestech v korporativních médiích zavadili. Může se zdát nesmyslné na toto téma ještě psát článek: zvratky korporativních médií byly více než přesvědčivě vyvráceny samotným během událostí. Přesto považuji za účelné některé skutečnosti vypíchnout.
Problém korporativních médií byl na stránkách anarchistických tiskovin nesčetněkrát rozebrán. Nejedná se o žádné "ukřivděné kňourání" anarchistů neschopných pochopit dění okolo sebe; realita korporativní povahy masových médií byla popsána v mnoha odborných publikacích, dostupných i v českém jazyce.
Tento článek si neklade za cíl být zevrubnou analýzou pitvající jednotlivé titulky či články - domnívám se, že taková analýza by stejně nic nepřinesla, navíc by čtenáře nudila výčtem nevýznamných podružností. Pražské zasedání NATO je ale za poslední roky tím nejlepším příkladem, na kterém se dá popsat působení masových médií na společnost. Jako takový by neměl zapadnout. Tvorba virtuální reality a její zpětná konstrukce do reality všedního dne totiž náhle nekorespondovala s tím, co se v té šedé, nevirtuální realitě skutečně stalo. I když se korporativní novináři zhusta snažili jak se dalo, zdá se, že korporativní média narazila na svůj limit.
Propast, kterou by "hrubou" manipulací musely přemostit, byla příliš široká na to, aby se šlo spolehnout jen na staré záběry, případně sestříhané nejakčnější momenty (jak jsme se mohli přesvědčit před dvěma lety při zasedání MMF a SB v Praze, stačí tři čtyři z pěkného úhlu nasnímané záběry pouštěné pořád dokola a z několika rozbitých výloh je najednou "zničená matička Praha"). K manipulacím došlo, stejně tak jako k pokusům o onu "sprostou" výrobu vlastní reality. Bohužel pro policii, ani akční Standa snášející se mezi příslušníky novinářské obce ve vrtulníku nedokáže vykouzlit škody a "téměř zmrzačené" policisty tam, kde ani jeden není.
Korporativní média
Na úvod se pokusím o stručnou definici korporativních médií. Korporativní média dostala svůj název svého vlastníka, nadnárodních korporací. V současnosti jsou v jejich vlastnictví téměř veškerá masová média (rozhlas, TV, tisk).
Nadnárodní korporace pak samozřejmě média podřizují, jako vše ostatní, logice zisku. Informace je pro ně pouze zbožím; má hodnotu do té míry, do jaké je obchodovatelná, jaký přináší zisk. A informace přináší zisk tím, že přiláká čtenáře/diváky/posluchače - ti zase přilákají inzerenty. Snaha o objektivitu, dodržování etiky a další kategorie se v měřítcích zisku měřit nedají, jsou tedy mimo optiku korporací a tudíž i jejich médií. Média jsou byznys jako všechno ostatní. Čím větší zisk, tím lépe. Vše ostatní jde stranou.
Dědictví Fondu a Banky
Předloňské zasedání MMF a SB v Praze se stalo jakýmsi leitmotivem příprav na summit NATO, a to na všech stranách. Mluvili o něm policisté a Ministerstvo vnitra, novináři i anarchisté. Každý samozřejmě ze svého úhlu pohledu: policie jej používala jako strašák, novináři jako slibnou upoutávku na trhák a anarchisté jako referenční bod k tomu, aby vyjádřili "jak to letos nebude."
Kapitál z celé situace nejlépe vytěžili žurnalisté na politickou objednávku Ministerstva vnitra. Zde je potřeba upozornit, že pod pojmem politická objednávka si nepředstavujeme orazítkovanou žádost, která se posílá faxem. To se nám snažili podsunout někteří oponenti, snažící se najít další důkaz naší údajné paranoii. Obsah pojmu politická objednávka byl ale jinak zjevný každému, kdo si uchoval špetku soudnosti a nezávislého myšlení.
Ze všech oficiálních stran, zejména Ministerstva vnitra a Magistrátu, se na nás neustále valily pokyny (pohybující se na škále od doporučení přes výhrůžky) zaměřené na to, aby se občané nejen vyhnuly jakémukoliv vyjádření vlastního názoru, ale dokonce aby s těmi, kdo svůj názor projeví, ani nekomunikovali. Ona objednávka tak zůstává nevyřčená (a někdy dokonce i vyřčená, ale k tomu se dostaneme), ale jinak je zcela zjevná.
Pomocí široké škály metod vytvořili žurnalisté obraz města, chystajícího se na (pouliční) válku. Obraz zpětně přiživovaný například působivými policejními cvičeními, pořádanými jako divadýlko pro televizní kamery, a silnými řečmi velkého Standy. Ten byl doslova na koni a své fantazii pouštěl tváří v tvář nažhaveným mikrofonům naprosto nekritických novinářů uzdu jak se patří.
Novináři jako hlídací psy demokracie
O "svobodných" médiích teoretici stávajícího systému často mluví jako o hlídacích psech demokracie; vládou necenzurovaný tisk je prý skutečnou pojistkou proti zneužívání moci. V praktické zkoušce však tito hlídací psi totálně propadli, když štěkali na ptáky a sami na sebe a zloději žrali salámek z ruky.
Doslova v nedbalkách byli přistiženi například pánové Vrána (Týden) a Kedroň (Dnes), ale opět je na místě připomenout, že jsou jen špičkou ledovce. Naše známé protiextremistické oddělení (důkaz je jednoduchý, oba pánové si u "detektivů" tohoto oddělení ony informace "investigativně" ověřovali) zaplatilo dlouholetému narkomanovi a dealerovi tvrdých drog, aby mezi novináře rozšířil informaci o tajných kempech, kde se militantní anarchisté cvičí na pouliční válku, kterou chtějí během summitu NATO rozpoutat.
Dva zmínění žurnalisté tuto informaci okamžitě v podstatě bez ověřování publikovali. Mohli jste si tak, zejména v případ Týdne, přečíst neuvěřitelný příběh o tom, jak se anarchisté učí pracovat s výbušninami a dokonce nacvičují ostré střelby na policisty. Na úvod mediální masáže o zlých anarchistech docela dobrý direkt...
Pomineme-li to, že oba novináři porušili naprosto zásadně pravidla jakési "žurnalistické etiky" (a krásně tak dokázali, že fráze o existenci takové etiky jsou jenom prázdné kecy a že jedinou etikou je čtenost článku, bulvár nebulvár) přikazující ověřování zdrojů, v pozadí případu jsou ještě další souvislosti. V průběhu času se ukázalo, že minimálně jeden z oněch novinářů (Kedroň) velice dobře věděl, že jeho zdroj je notorický lhář a nesvéprávný občan... Ale číst se to bude, tak co.
Zajímavé také je, že investigativita a dokonce i pouhá zdravá nedůvěra a kritičnost nejen dvou autorů těchto článků, ale i celé novinářské obce, ustoupila někam daleko do pozadí. Jinak než plošnou lobotomií (nebo reálnou existencí procesu korporativizace médií a silným tlakem politické objednávky) snad ani nelze vysvětlit, že se hlídací psi demokracie neptali na snad každému obyčejnému člověku na mysli tanoucí otázky: "Jak to, že policie nechala takový kemp v klidu proběhnout, když tam měla svého člověka?" "Jak to, že nikdo z jeho účastníků nebyl zatčen?" Nikdo se nepozastavil nad tím, že policie vždy využije každé záminky i na úrovni přestupku, aby anarchisty perzekuovala, ale najednou nechá v klidu proběhnout kemp, kde se cvičí střelba. Kdyby jim onen narkoman řekl, že jsme se na kempu učili dělat atomové zbraně z odpadu z Temelína a železných pilin, prošlo by to nejspíš stejně hladce.
Pro další příklady nemusíme chodit daleko. Na tiskové konferenci Ministerstva vnitra oznámené tvrzení, že podle "ověřených zpráv" se k nám do Prahy chystá protestovat militantní organizace Ya Basta!, přepapouškovali veškeré média bez jakéhokoliv dalšího ověřování. Nikdo se již nikdy nezeptal, kde tedy jsou, případně proč nepřijeli... Fakt, že členové Ya Basta i čeští organizátoři protestů slyšeli tuto informaci poprvé od ministerstva, asi nikoho nepřekvapí.
Manipulace otevřená
Korporativní média, zejména ta domácí, se na summit pečlivě připravovala. Scénáře byly schváleny, přenosové vozy připraveny, zásoba filmů nachystána. Ale...co to? Scénáře se neplnily... Trapnost umocněná tím, jak útrpně na plnění scénářů média trvala. Křečovité "mimořádné zpravodajství" v podobě živých vstupů například na ČT v době, kdy se nic mimořádného nedělo, jsou snad dostatečně vypovídající.
Nepřekvapí tak snahy si konflikt přeci jen vyrobit. TV Nova to udělala po svém: vzala "nejakčnější moment" celého dne - záběr na skandující a běžící čelo průvodu - a doplnila ho komentářem "s postupem večera se anarchisté stávali stále agresivnějšími a napadali přítomné novináře i policisty." Krásný příklad výroby virtuální reality. K žádnému napadení totiž nedošlo, to však již nikoho nezajímá. To, co není v televizi, neexistuje.
Deník Dnes si vypomohl jiným způsobem. Neměl čím naplnit místo nechané na akční fotografie z ulic a fotografie demonstrantů s transparenty jsou na takovou událost příliš obyčejné - použil tedy fotografie ze zasedání MMF a SB, k nim dal do rámečku fotky letošní a tak "srovnával situaci." Hezké, že?
Pozadu nezůstaly ani ostatní média. Snad z každého jsme se dozvěděli, že "anarchisté se během dne několikrát pokusili proniknout ke Kongresovému centru, policie jim v tom však vždy zabránila." Další příklad virtuální reality. Fakt, že pochod se nikam proniknout nepokusil a že policisté byly během celého průvodu přítomni asi v počtu deseti kousků byl prostě příliš obyčejný nato, aby se v korporativních médiích dlouhé týdny slibujících Událost objevil.
Manipulace skrytá
O skrytější formy manipulace nebyla také nouze. Začíná to titulky "K očekávaným střetům nedošlo." Nikdo ale nedodává, kým očekávané ony střety byly. Jistě, novináři, kteří uvěřili zpětné projekci jimi samými vyrobené reality a na virtuální válku se reálně připravovali. Přirozeně také velkou částí veřejnosti, zpracované mediálním vymýváním mozků.
K dalším formám skryté manipulace patřily tvrzení, že situaci zvládla policie. Jak již bylo napsáno, přítomnost policie v místech, kudy pochod vedl, byla naprosto minimální. Jak přiznalo samo policejní vedení, prioritou byla "Ochrana hotelů, místa zasedání: Kongresového centra a přístupových koridorů od hotelů ke KC."
Ve výčtu skrytých manipulací by se dalo pokračovat. V době před summitem šlo zejména o v každém článku téměř povinný odstavec se zhruba následujícím obsahem: při podobných protestech před dvěma lety došlo k velkým násilnostem a zranění mnoha policistů.
Chytráci, ale ex post
Poté, co summit skončil a "nic se nestalo," potřebovali žurnalisté nějaké nové téma. Summit NATO jako pomalu největší událost českých dějin ale nešlo jen tak naráz opustit. Pomalu a vcelku pochopitelně značně neochotně se někteří z nich začali pouštět do kritiky nákladných bezpečnostních opatření. Nikoliv ale z pozice "hlídacích psů demokracie," ale z pozic hlídačů státní peněženky.
Je až s podivem, že ti samí novináři, kteří svou prací rozhodující měrou přispěli k jejich realizaci (jen na poplašné zprávy akčního Standy by nejspíše bianko šek na 400 miliónů vystaven nebyl; teprve válečné klima vyvolané korporativními médii umožnilo Ministerstvu vnitra dělat si doslova to, co se mu zlíbilo), se je najedou nestyděli by? z počátku opatrně kritizovat.
Samozřejmě se také nikde neobjevilo nic, co by alespoň zpětně uznalo, že anarchisté mluvili pravdu, a co by naopak poukázalo na zjevné lži policie. Pokud se tomu korporativní média vůbec věnovala, omezila se na konstatování typu "radikálu bylo méně, než se čekalo." Dostatečně vypovídající může být také to, že závěrečné prohlášení antiNATO platformy rozeslané do všech korporativních médií se objevilo pouze v Právu, a to ještě v rubrice Dopisy čtenářů...
Alternativní média
V rámci tohoto článku je nezbytné podívat se alespoň stručně na činnost alternativních médií. Byla dostatečná, zvládala pokrývat události, nebyla příliš "stranická"?
Inu, soudě podle toho, jak se na jejich činnost tvářila policie, byla více než dostatečná. Nezávislé žurnalisty z Independent media center (IMC) dokonce sledovali agenti americké tajné služby CIA a majiteli jisté internetové kavárny nabízeli padesátitisícový úplatek za vyzrazení jejich přístupových hesel.
Česká policie zase neváhala předat novinářům informace o tom, že nezávislý žurnalisté "čile organizují protesty." Šla dokonce až tak daleko, že nechala publikovat fotografii jednoho z nich ze své databáze! A důkazem, který policie předložila? Podle kupodivu nejmenovaného policejního zdroje, považte, "komunikují s oficiálními českými organizátory z platformy antiNATO (...)." Světe div se, novináři komunikují s organizátory protestních akcí. No uznejte, to musí být diverzanti! Praví novináři se baví přece jenom s policií...
Podle mého názoru zvládla alternativní média (např. IMC, ALARM nebo webové stránky ČSAF www.csaf.cz) summit NATO vcelku dobře. Nabízela aktuální denní zpravodajství jak z demonstrací, tak z dění okolo, a alespoň v minimální míře poskytovala protiváhu oficiálním dezinformacím.
*dojmy a dedukce v tomto článku jsou založeny na pravidelné četbě Dnes, Práva, Lidových novin, Hospodářských novin a Večerníku Praha
Zdroj: ČSAF, respektive Z-MAG
Více na old.czechcore.cz
|
