O vodě dnes možná uslyšíme hodně: 22. březen byl vyhlášen Světovým dnem vody. Pojďme se ale na vodu podívat z trochu jiného úhlu pohledu... Pitné vody je pouhé půlprocento veškeré vody na Zemi (zbytek tvoří mořská voda a ledovce) a začíná ji povážlivě ubývat. Asi jedna miliarda a čtyři sta milionů lidí nemá k pitné vodě přístup vůbec už dnes... Voda se tak stává zbožím a to zbožím nedostatkovým – a tedy i drahým. Neděje se to však žádným „přirozeným“ procesem; to jen nadnárodní korporace ucítily možnost výdělku.
Jsou určité statky, které patří a vždy také, bez ohledu na režim či politickou situaci, patřily všem. Kromě vzduchu sem patří také voda. Pitné vody byl vždy dostatek a tak se nad ní nikdo moc nepozastavoval - vždy? je to jen voda… V posledních několika letech však voda získává statut cenné a strategické komodity. Téměř každý týden si v novinách můžeme přečíst o katastrofálních suchách, které postihují nejrůznější země, především pak v jižní Asii a jihovýchodní Africe.
Jak je možné, že je vody najednou nedostatek? Velký podíl na tom má průmyslové znečiš?ování, další významný faktor pak je nevhodná zemědělská politika. Například v Indii je již okolo padesáti let podporováno pěstování bavlníku a podzemnice olejné - plodin určených na vývoz. Pěstování těchto plodin bylo přitom této zemi, stejně tak jako mnoha jiným, vnuceno skrz nejrůznější doporučení Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky (SB).
Zmíněné instituce však v globální hře o vodu hrají ještě další roli. Velké nadnárodní korporace spatřily v nedostatku vody potenciální zdroj zisku, a tak SB prosazuje v těchto zemích privatizaci vodních rozvodů a zdrojů do soukromých rukou. Toto řešení představuje jako politiku, která má vyřešit počínající katastrofu.
Obě?mi katastrofálního nedostatku vody v některých oblastech jsou zatím “pouze” stáda dobytka. Situace se však může lehce změnit, nedostatek vody ještě akcentuje globální oteplování, díky němuž dochází k poruchám oběhu vody v atmosféře. A tak zatímco některé oblasti trpí lijáky a záplavami (které v konečném důsledku také připravují postiženou oblast o pitnou vodu, jelikož kontaminují jak povrchové, tak podzemní zdroje), v jiných oblastech je katastrofální sucho.
Voda ve spárech neoliberalismu
A do toho přichází “lék” od MMF a SB. Jejich řešení se již předvedlo v praxi – před několika lety podařilo se mu rozpoutat první skutečnou válku o vodu, krvavý civilní konflikt v Bolívii. SB tehdy odmítla garantovat půjčku dvaceti pěti milionů amerických dolarů na financování vodního rozvodu v Cochabambě, třetím největším městě Bolívie, pokud vláda tento rozvod neprodá do soukromých rukou a nepřenese platbu na konečné uživatele.
Vodní rozvod byl prodán firmě Betchel, londýnskému gigantu, který je dobře znám z jiné kauzy - megalomanského projektu čínské přehrady Tři skály, kvůli které bylo ze svých domovů násilně vystěhováno milion tři sta tisíc lidí. Betchel po podepsání kontraktu oznámil, že cena vody se zdvojnásobí, což pro mnoho zdejších obyvatel znamenalo katastrofu. Výdaje na vodu přesáhly výdaje na potraviny a pro minimum těch, jenž nebyli nezaměstnaní, to znamenalo, že za vodu dají přes polovinu svého platu.
A snad aby dokonala potupu “normálního” člověka, Světová banka povolila absolutní monopol soukromé firmy v oblasti rozvodu vody a oznámila plnou podporu plnému „narovnání“ cen. Na čerpání veškeré vody, včetně té z obecních studní a pramenů, muselo být zakoupeno povolení. Stejné povolení si dokonce museli zakoupit i drobní farmáři a zemědělci, aby mohli na svých pozemcích shromažďovat vodu deš?ovou!
Prodej vodního rozvodu, společně s dalšími kroky bolivijské vlády (privatizace energetiky, vzdělání atd.), vyvolal v zemi generální stávku. Ta donutila vládu, aby začala jednat o požadavcích. Jednání se ale změnila v protest. Do Cochabamby se vydalo mnoho lidí, aby demonstrovalo za splnění svých požadavků - průzkum veřejného mínění ukázal, že 90% obyvatel si přeje, aby Betchel odešel ze země. Policie však na nenásilné demonstrace reagovala násilím a zatýkáním, později masivně nasadila slzný plyn (darovaný Spojenými státy). Po několikadenních protestech a několika šokujících odhaleních (regionální rozvody byly prodány za 20 000 dolarů, ačkoliv jejich hodnota je milionová atd.) se však vládu přeci jen podařilo donutit k ústupu a kontrakt byl zrušen.
Boj však neskončil: Ihned po zrušení kontraktu prezident Hugo Banzer, během sedmdesátých let diktátor Pinochetova typu, vyhlásil stav obležení. Aktivisté byli během noci pozatýkáni, rádiové a televizní vysílání bylo přerušeno uprostřed programu. Armáda a policie začala do demonstrantů, kteří nedbají zákazu shromažďování, střílet. Ostrými. Několik lidí bylo zabito, mezi nimi i 17ti letý chlapec, kterého policie střelila do obličeje. Dalších nejméně třicet lidí bylo zraněno, demonstranti se však přesto nevzdali a i třetí den stavu obležení pochodovali ulicemi. Nakonec mohli slavit své vítězství - vláda udělala ústupek a korporace se stáhly ze země pryč. Války o vodu tím však nekončí…
Ozvěny jedenadvacátého století
Naopak. Tento článek byl poprvé publikován již před několika lety a jmenoval se „v příštím století se bude válčit o vodu“. Od té doby došlo nejenom na válku civilní (která v Bolívii probíhala na několikrát a k podobným bojům už došlo i na jiných místech Latinské Ameriky a v Asii), ale zřejmě i na první skutečnou, vojenskou válku.
Michel Chossudovsky, profesor ekonomie a kritik globálního neoliberalismu, ve svém článku o izraelské vojenské agresi Libanonu vyjmenovává důvody, které k této agresi vedly. Jedno z čelních míst zabírá vedle ropy právě pitná voda. V pozadí války podle něj hrál významnou roli i plánovaný vodovod, který by měl Izraeli zajistit zásoby pitné vody z horních částí toků Eufratu a Tigridu. Není žádným tajemstvím, že zajištění zásobování vodou je předním izraelským strategickým cílem a že za účelem jeho dosažení již uzavřel vojenskou úmluvu s Tureckem...
Pitná voda a přístup k ní ale nedominuje pouze ozbrojeným konfliktům. Stále častěji je předmětem činnosti alternativních a aktivistických skupin a hnutí. Právo na přístup k pitné vodě se stává tématem přednášek, happeningů, demonstrací, ale i přímých akcí. Tak jako v mnoha jiných případech, i tentokrát jde o konflikt zájmů obyčejných lidí na jedné a korporátních žraloků jdoucích jenom po zisku na straně druhé. A boj již začal...
Více na old.czechcore.cz
|
