LP ( Stoned to Death Records )

Volume 2… 10, popraská zeď, nebo co? Bylo mi třináct, když kladivo udeřilo na kovadlinu. V čase ztratíš se stejně jako v paměti. Potkal jsem matku, co říkala mi spratku… polib mi řiť!
On ten delay je skvělá mašinka, pokud mu dáte dobré krmivo, nikdy nebudete litovat. Vály jsou skvěle postavené. Dobrá koncepce udělá sakra moc a v kombinaci s „výborným“ zvukem (popravdě je dokonale hnusnej), pak není co řešit.
Hele já si fakt myslím, že i když z té naší řiti světa nelezou úplně uctívaný nahrávky, tak tahle patří mezi to málo, co tím sítem proleze. Jasně, asi to nebude pro všechny a kdyby bylo, tak by to ztratilo tu sílu, rozmanitost by šla do kytek.
Jednoznačně skvělá deska a čím víc ji točím, tím víc jí nerozumím a tím víc se mi líbí. Odráží přesně to, co od punku ještě pořád očekávám - surový zvuk, napětí, stejně jako potrhlost, podivný riffy, útočný bicí, který to celý tlačí vpřed a zjeva co zpívá nebo řve a ty se u toho nenudíš. Punk je hnusnej a ve skutečnosti by snad ni neměl být „líbivej nebo podlézavej“. Jo! Je to násilný, zatraceně násilný, tlak jak hovado.
Z některých textů jsem na větvi ještě teď, ale co už, musím všechno dostat hezky naservírovaný pod nos? Sakra to by nikdy nebylo správný.
Vydání titulu možná trochu překryl duch vánoc 2019, jenomže dobrý věci nikdy nezmizí na věčný časy. Kde je ten co dal mi pěstí? Odešel, hledat ho nebudu, Vole přeji ti štěstí! :)

Tracklist:
01. André Beton
02. D-Gital
03. Heavy Metal je mi 13
04. Tinitus/Špiritus
05. Sanitka
06. Slunce
07. Stará kurva
08. Work
09. Zhustlit
10. Židle
11. Tvůj rozsudek je smrt

VOLE

STD Records