(Silver rocket)

Musím se přiznat, že jsem měl z této desky trochu strach. Předchozí Stark naked creeping macroeconomic fascism mám hodně rád a nebyl jsem si jistý, jestli je vůbec možné natočit druhou desku, která by dosahovala podobné intenzity.Kdybych měl Wollongong popsat někomu, kdo je v životě neslyšel, mohl bych říkat něco o Gnu, Unsane a podobných kapelách. To je ale spíš „technické“ přirovnání. Pokud mám mluvit o duchu kapely (který je pro mě mnohem důležitější), tak přirovnání, které mě napadá, jsou Flowers for whores nebo Ruiner.Cítím z desky brutální zoufalství, ale zároveň taky nechuť se s ním smířit. V potu tváře sevřená pěst. Zaťaté zuby a naběhlé žíly. Naděje na vítězství je občas v nedohlednu a nikdy není stoprocentní, o to víc si vážím každého člověka, situace nebo třeba právě desky, které mi dodávajou sílu.Hudba, kterou hrajou Wollongong je hodně fyzická. U fyzického nářezu to však nekončí, ale spíš začíná. Když pronikneš hlouběji, dostaneš se do meditativních pasáží. Je to vlastně parafráze světa ve kterém žijeme. Často mi připadá tvrdý, nehostinný a zničující, ale (i když je to někdy hodně náročné) dají se najít i krásné okamžiky a někdy jich je docela dost.Když jsem na nedávném koncertu Wollongong během jejich setu zavřel oči, viděl jsem zvláštní obrazy. Byl jsem duše umírajícího indiánského náčelníka, která se pomalu vznáší nad bitevním polem a smutně pozoruje své mrtvé spolubojovníky po prohrané bitvě s bílými dobyvateli. Pak ale přišla kanonáda na bicí a duše se vrátila zpět do těla… zpátky do boje. Chtěl bych zdůraznit, že když mluvím o boji, myslím tím hlavně „spirituální“ boj sám se sebou.Je pro mě těžké popsat desku pouhými slovy, ale chtěl jsem se o to aspoň pokusit. Pochyby, zmíněné na úvod, rozmetali Wollongong na prach!Akorát je škoda, že u desky nejsou přiložené texty. U MP3 downloadu (kód pro stažení je přiložený k desce) jsou sice komentáře a někdy části textů, ale rád bych si je přečetl celé.

http://adorno.wordpress.com/