War Goes On, Mižerija, Echoes
05/03/2023
K 19, Berlin

Když jsem objevil zprávu, že War Goes On budou mít třídenní miniturné po vlastech německých, bylo jasný, že volba padne na poslední koncert z osy Hamburg - Brémy - Berlín, spojený s víkendovým výletem do mýho oblíbenýho města, ze kterýho se nikdy nechci vracet zpátky k nám do Ruska. OK, desky jsou tam krapet předražený a z většiny nic co by se nedalo sehnat, ale stejně si vždycky něco přivezu, ať již vinyl nebo tričko kapely (labelu, afinitní skupiny...), který si v Rusku nekoupíš. Berlín je vlastně po staletí fascinující místo, umocněný pohnutou historií i budoucností, znovuvybudováním, násilným rozdělením, vykoupený potem, krví, sutí. Místem, kde se odehrávaly lidský tragédie i opětovná shledání v hojný míře. Místo, kde se srocovala masa umělců nejrůznějšího typu, squateři, feťáci, anarchisti, nepřizpůsobivý extrémisti a vůbec veškerá volnomyšlenkářská svoloč.

Do toho všeho teda koncert War Goes On naprosto zapadal, stejně jako místo, kde se koncert odehrával. Moje srdce zaplesalo, v "normálním" klubu by to prostě nevyznělo tak jako tady. Večeře ve vegan punk bistru před koncertem, kde jsem vizuelně identifikoval další návštěvníky a prochajda pár set metrů na K 19. Vstupný za 10 Euro, lahvový pivo za 2 Eura více než přijatelný, lidí něco přes stovku a je to tady. Open 17, show 18 a jak bylo napsáno, tak bylo. Přicházíme akorát lehce po 18. hodině. Neexistující podium je pod úrovní baru v podzemí, podélná nudle akorát pro kapelu a one hundred punks. Echoes posloucháme chvíli ze schodů. Dole je plno, na schodech taky, takže se po chvilce přesouváme o metr a půl výš k baru, kde je všechno perfektně slyšet. Domácí Echoes s automatickým bubeníkem předvádějí typický post-punk aus Berlin, všechno přehledný a čitelný. Hrajou 25 minut, což se mi zdá tak akorát. Odchod publika na bar, kde si ještě stíhám koupit pivo na druhou kapelu, což jsou War Goes, neb je mi jasný, že během jejich setu se nahoru už nedostanu a ani nebudu chtít. S přehledem zvládám malou frontu, když se rozrazí dveře a Honza Dousek in a house! Honza je bez diskuse jedním z největším motorů scény u nás. Neúnavnej dříč, organizátor, hrající v několika kapelách a já obdivuju jeho obětavost a skutečnost, že zjevně tak trochu ignoruje časový pásma a čas vůbec. Nedokážu si představit jenom ty přejezdy na zkoušky, o koordinaci termínů koncertů nemluvě. Vim, jak je někdy těžký se domluvit ve třech lidech na jeden víkend čtvrt roku dopředu... Jak řikám, Honza je nezmar. Přijel vlakem, War Goes On podle svejch slov přijel "motivovat", aby se v létě dostavili na Punx Piknik, což je zároveň motivace i pro mě, abych se konečně taky jednou dostavil já.

War Goes On bez druhýho kytaristy, kterýho na Sedmičce v roce 2018 ještě měli (jinak tam bylo hodně málo lidí). Klasická a prazákladní tříčlenná sestava. Troels "Hej Josef" je jasnej, rychle staví svůj drum set up a nepoznávám Caspera. Za to bezpečně poznávám Ronniho, který je ještě hubenější a zničenější než předtim, mikina, kalhoty i bundeswehr bunda na něm jenom visej. Zuby značně ohořelý, ale když si nastaví kombíčko položený na zemi a hrábne do první věci "Negative", je jasný, že to jde ruku v ruce. Životní styl s muzikou, která je syrová a zároveň vlastně dost jemná, tak jak se na správný melancholický feťáky patří. Následuje jedna z mojich nejoblíbenějších věcí "Ugly Part Of Town".

So i dope myself with booze and pills until the room is spinning around
Cos it sucks here in the ugly part of town
And if the streetlights worked they'd shine upon this god forsaken ground
And the cops here in the ugly part of town

To už jsem uplně v prdeli. Znám mraky podobnejch kapel, ale War Goes On jsou v současnosti z Evropy moji nejoblíbenější a nedokážu napsat proč. Je tomu tak už od roku 2012, kdy jsem si přečetl tady na czechcore.cz Šamanovu news ohledně prvního EP "This Shitty Life", pak si ho to léto na Fluffu hned koupil a baví mě každej další release týhle K-Town kapely. Koncert ubíhal a já se směju z první řady. Tohle jsou ty okamžiky, kdy jsem rád že dělám to co dělám a že toho můžu bejt součástí, protože tohle jsou moje pocity a moje tóny. Fakt mě to udělalo šťastnym. Dojde i na "This Shitty Life" a koncert končí, tušim, "Worlds Apart". 

Never gonna be like never gonna be like you        

Přesně, přesně ty vole. Bude to tak do konce života? Uvidíme. Vynechává se zbytečný one more a jde se na přídavek - moji vůbec nejoblíbenější písničku "Counter-Attack". Ta směs výsměchu a cynismu a krutýho humoru, to mě strašně baví. Krom toho je to strašnej náhul. Ještě jeden track a double encore - kdy se kapela musí vypořádat s nastalou situací dvěma způsoby: zahrát něco co z toho, co už hráli nebo zahrát novou pecku. Volí variantu číslo 2 a zahrajou novou kompozici z připravovaný desky, jak pevně věřim, bude opět bomba. 

Honza za nima jde hned po koncertě "na stage" a láme je na Punx Piknik. Uvidíme jak to dopadne, War Goes On tou dobou mají být přesně v průběhu procesu nahrávání třetího elpíčka. Jsem zvědavej. Ještě se s Honzou ujišťujeme, že to byla mrda a stálo to za to a Honza mizí pro pivo, pak ho zahlídnu ještě na Mizeriji a pak mizí na další koncert :)

Jako třetí hraje chorvatská Mižerija - zase (post) peace punk (který v současný době v ČR v dobách, kdy Ministerstvu obrany vládne železnou pěstičkou sice nekompetentní ale za to nemálo hysterická čúza, nepožívá nějak větší popularity) ale s uječenym zpěvem. Chvíli mě hlas tahá za uši, ale chápu, že to k tomu patří. Takový trochu lepší Bibione. Chvíli to dál poslouchám a najednou zjišťuju, že to znám. Kapela vydává na Doomtown, kde vyšlo demo i debutový album. Prakticky to bylo nejlepší vystoupení večera, ale srdíčko je jinde.

Miluju K-Town a tamní punk scénu, Lost Kids, Snipers, Amdi Petersens Armé, Hjertestop, Cola Freaks, HUL, Gorilla Angreb, No Hope For The Kids, Ronniho melancholický a melodický vyhrávky; Hjernespind, Adult Crash, Kick N' Punch. Tak trochu jinýho ducha, kterýho tady nikdo nemá a mít nemůže. Celej kodaňskej punk takovej, jakej je. Bez příkras, špinavej a nádhernej.

Ještě krátkej rozhovor s Ronnim u merche, moje diskografie War Goes On je kompletní, takže si kupuju jenom tričko a hurá do kavárny na poslední piva a kafe. Je něco po devátý, do odjezdu busu pár hodin času. Před pátou na Florenci, ve čtvrt na sedm na Mělníku otevírám notebook a začínám budovat kapitalismus, abych mohl jezdit na subverzivní kapely, který mám rád. Mám rád subverzi. Tedy nic pro zdejší pravicový, státotvorný a konzervativní "punks".

https://thewargoeson.bandcamp.com
https://mizerijadiy.bandcamp.com
https://echoesberlin.bandcamp.com