|
K Yarostan jsem se dostal přes Marseilské Canine. Těm jsem nějaké gigy uspořádal, jeden jsme s nimi i odbouchali. Francouzské screamo mám moc rád – když se ozval Yann, že hraje na bicí v nové kapele a jestli bych jim nepomohl s koncertem, neváhal jsem ani chvíli. Borci přijeli ze Strasbourgu (deset hodin cesty), v UH odehráli drtivý set pro třicet lidí, byli hrozně šťastní a spokojení a druhý den ráno se vydali do Berlína, nebo nějaký podobný nesmyslný kus cesty. DIY až za hrob.
Deska samotná vyšla jako růžová 12“ LP (a taky na CD). Má zajímavý potištěný PVC obal a vůbec je velmi pěkně zpracovaná, takže audiofilům v Kallax polici ostudu neudělá.
Na platni je pět zářezů, z toho dva mají rovnou přes deset minut. Bez nějakých obsíraček, inter a sáhodlouhého úvodu hned v první Minerál začnou pěkně od podlahy. Celá deska má výbornou intenzitu, tah na branku, odpich. Sice se samozřejmě dočkáme i volnějších pasáží, sem tam post hardcore postupů ale celých 35 minut desky uteče jako voda. Uřvané vokály samozřejmě dominují ale občas zazní i trocha čistého zpěvu. Má to svou naléhavost. Pokud bych to měl k někomu přirovnat, nesáhnu po věcech co by se nabízely na první dobrou (AW a vůbec ty klasické Stonehenge věci), ale spíš (a teď jde čistě o můj pocit, náladu a právě tou naléhavostí) Sons of Saturn. Někdo na ně možná ještě vzpomene. Songy pěkně pracují s gradací, postupně vrší další a další opakující se motivy až vznikají kompaktní melodické plochy. Objevuje se celkem dost stopek a opětovných startů, změn tempa, místy se krom očekávatelných postupů zjeví až skoro moshovací sekačky. První tři songy jsou po cca pěti a půl minutách, poslední dva mají tu zmíněnou stopáž přes deset minut. Ty zrovna splynou do jedné větší kompozice a dovedou vás jemně až k závěru.
Texty klasicky sociálně/osobní:
Les mains vides
Nos mains sont vides, comme les tiennes,
la liberté n’est pas un cadeau qui s’offre ;
Mais une richesse qui se partage ;
il n’y a pas d’autre aide que l’aide-mutuelle.
et notre souffrance nous réunit au delà du choix.
frères dans notre douleur
notre faim, pauvreté et espoir
Aucune main ne nous sauvera
si nous ne la tendons pas nous-mêmes
Nos mains sont vides,
vides comme les vôtres
Les mains vides
Naše ruce jsou prázdné, stejně jako ty vaše,
svoboda není dar, který se dává;
ale bohatství, které je třeba sdílet;
není jiné pomoci než vzájemné.
A naše utrpení nás spojuje nad rámec volby.
Bratři v naší bolesti
náš hlad, chudoba a naděje
Žádná ruka nás nezachrání
pokud ji sami nepodáme
Naše ruce jsou prázdné,
prázdné jako ty vaše
Vydala přehršel labelů. Deska stojí na dnešní dobu velmi sympatických „dej kolik uznáš za vhodné.“ Což je praxe, kterou u Francouzských kapel vidím už po xté. Nahrávalo se v Old tree studiu (a Old tree je taky značka ve které jsou kluci zainteresovaní – vyrábí hudební nástroje, casy a podobné věci – celá kapela má od nich komplet gear). Nemůžu než doporučit – sežeň si to a nebo aspoň naposlouchej!
Odkaz tady: yarostan.bc.com
|
