(Communique Records)
Tak tohle je paráda. Rychlej (scr)e(a)mo punk na 2 vokály. Rozkřáplej zvuk, kluci nejsou žádný virtuozové, ale jede to. Připomíná mi to Kodan Armadu, má to náboj a sílu co spoustě kapel v tomhle stylu chybí. Oxeroxovanej papírek místo bookletu mi připomíná moje milovaný nízkorozpočtový desky z devadesátejch (jo Julia, Ordination of Aaron). No, co si budem povídat, super booklet na křídovym papíře od populárního umělce nenahradí duši. A Ghost Towns duši mají.
Tenhle singl je jednostranej, na straně bez hudby je šablona opuštěnýho domu. Domu duchů… a na straně kde je hudba? Dva songy s ukřičenýma vokálama. Gradace a jak už jsem napsal i celkem rychlý tempo. No, emo violence to není, pořád je to spíš starý dobrý emo (to se špínou za nehtama, ne černym lakem). Celý to má měkej, punkovej zvuk. Texty jsou smutný, ale plný naděje – první o ztrátě dětství a druhej o tom jak žijeme naše životy. Žádná temnota, žádný velký intelektuální výtvory, jen upřímnost. K oboum songům pak nechybí i komentáře.
„Nejsme lepší než ty! Jsme prostě tři kids, co mají rádi normální věci. To že jsme v kapele nás nedělá ani o kousek lepší než jsi ty!“
Tohle doporučuju všem se slabostí pro DIY punk, všem, kdo nehledají jen perfektní zvuk a image, ale i něco za tím. Práci a snahu konkrétních lidí, pozitivní náboj neobalenej spoustou trapnejch klišé, všecm, co hledají insipraci něco podnikat.
GHOST TOWNS
COMMUNIQUE RECORDS
Více na old.czechcore.cz
|
