Takže tady jsem: brzo 37 let, dvě děti, několik kapel, dva labely, koncerty a práce, kterou si chci udržet, abych se mohl postarat o rodinu. Nestěžuju si, jen to je někdy trochu na palici. Snažím se tomu vyhejbat, jak jen to jde, ale je nevyhnutelný, že to někdy sklouzne k rutině. Uplyne půlka dne a člověk s hrůzou zjistí, že si ani nevybaví, co měl k snídani (pokud ji stihnul), jak se dostal do práce, a která vlastně bije. Ale naštěstí je tu ještě muzika. Muzika, která mě nabije neskutečnou silou během pěti vteřin, která mě rozsvítí jako žárovku, která mě naplní absolutním štěstím. iconAclass – „For The Ones“. Na tohle jsem čekal, tohle POTŘEBUJU.

„Why pretend we breaking bread when you hate my every fiber?
recognize these liar, offering hands soaked in blood of my kin
Below 20 hertz is where my anger begins“
(Long Haul)

Dälek znáte, že jo. Dali si teď pauzu – časově neomezenou. DJ a producent Oktopus má projekt MRC Riddims (v lednu řádil na 007 a byl to výbornej koncert) a MC dälek, druhá polovina Dälek, právě vydal desku „For The Ones“ pod jménem iconAclass. A zatímco MRC Riddims míchají dub, hip hop a glitch, iconAclass se vrátil ke kořenům hip hopu. „To co děláme, je hip hop v nejčistším slova smyslu,“ říkal vždycky MC dälek o Dälek a nebyla to tak docela pravda. O iconAclass to ale platí stoprocentně.

„Back to my roots
Back to the truth
Back to the mic
On stage or the booth“
(Roots)

„For The Ones“ je naprosto hypnotická deska. Temná, monotónní v tom nejlepším slova smyslu. Tracky se valej jeden za druhým, žádný slabý místo. Zatímco Dälek drtili explozí krutejch industriálních zvuků, iconAclass se drží víc při zdi – ale o to je nebezpečnější. Je jako stín, rychlej, nepolapitelnej. Strašně silně cejtím, že tenhle člověk mluví přímo ke mně, k nám všem. Tohle je i MŮJ hlas. Pokaždý, když si pustím tuhle desku (což je v poslední době skoro pořád), cejtím absolutní nával energie a radosti. Ne, není to bůhvíjak „radostná“ muzika, ale prostě ve mně aktivuje něco, čemu rozumím a co je mi strašně blízký. A tenhle pocit spojenectví, zakódovanýho do beatů a do vět, mě naplňuje štěstím.

„They bound to ask
What we on, see this my therapy,
I don't really perform.
Just spit enough truth watch pysches get torn.
There is no song! Word is born!“
(Therapy)

Dälek jsme dělali už třikrát a musím říct, že Oktopus i MC dälek jsou jedni z nejpříjemnějších lidí, s kterejma jsme se kdy setkali. Nula procent póza, sto procent zaujetí pro věc. iconAclass je přece jen TROCHU jako Dälek (hlavně z období „Abandoned Language“), ale našel si svojí cestu zvukem. Jedna z nejlepších desek roku, bez pochyb. Dälek už na 007 asi nikdy neuděláme – to byl jeden z našich snů – ale iconAclass tam zahrajou 8. listopadu. Budu kejvat hlavou celej koncert, ty surový beaty to do mě budou prát hlava nehlava, a já se budu cejtit znovuzrozenej a šťastnej jako blecha. Word is born!