|
Proč psát recenzi na 3 roky starou desku? Důvodů mám hned několik: Je skvělá. Skoro nikdo tu o ní neví. A jo, bez vytáček přiznávám, natočili ji lidi, kteří mi na společném mini-tour přirostli k srdci. Takže jasně, možná budu zaujatý, ale kašlu na to – nejsme tady přece v Rock & Popu, ale ve fanzinu pro skalní fandy hudby, která se poslouchá a žije srdcem. Takže album do ruky, volume doprava a jedem!
Hned úvodní eponymní bič Äiti Systeemi vás nakopne tím, co je pro finskou pětici na téhle desce tak typické: Výrazné kytarové melodie, nápadité riffy, vokál na pomezí řevu, zpěvu a deklamace, basu, která se nestydí kafrat do sólové kytary, jednoduché a účelné škopky, které to celé ženou dopředu jako stádo nasraných sobů a přitom nesmrdí monotónností. Skvělý hitový otvírák, ze kterého ti, co jsou v obraze, okamžitě zavětří starou severskou školu HC punku.
Tak pojďme na… 2. song? Vlastně moment. S kým máte tu čest? Finové Vaapa Maa nejsou na scéně žádnými nováčky. Před vznikem téhle smečky kolem roku 2011 její členové působili v Manifesto Jukebox, Abduktio, Sokea Piste a Necro Weasel. Minimálně první 3 z jmenovaných jely evropské turné, včetně naší rodné kotliny, už někdy před dvaceti lety. Současná Vaapa Maa hraje v sestavě vokál, sólová kytara, rytmická kytara (jo, fakt to mají takhle staroškolsky rozdělené), basa, bicí, plus nějaké ty back vokály. Zpívají rodnou finštinou, ve které jejich název znamená Svobodná země a v textech se věnují se vážným věcem, ale o tom později – teď pojďme na to hlavní, muziku.
K úvodní hitovce doplním 3 věci, které z ní (a vlastně v podstatě z celé desky, protože tyhle prvky jí napříč prolínají) dělají tak labužnickou záležitost: Hráčskou vyzrálost, pestrost, nápaditost a basu, která se nestydí. Vaapa Maa nejsou pankáči, protože jim hudebně nic jiného nezbývá, ale protože chtějí. Rychlost, kytarová sóla, náročné vokální party, to vše mají zmáknuté na jedničku. Mimochodem, ta sóla na kytaru se v punku objevují spíše sporadičtěji, o to víc si je (coby jejich milovník) vychutnám. Jsou dlouhá tak akorát a spíše než na předvádění se sází na melodii, nápad a pointu, zkrátka občas song opepří tam, kde to nevadí. Pestrost: Jeden riff vám zahrají klidně v několika tempech a obměnách, jen aby ho vystřídali jiným přesně v momentě, kdy by mohl začít nudit. A před čím smekám, není z toho random bordel, ale promyšlený songwriting, díky kterému jednotlivé pecky drží pohromadě a dávají smysl. A ta basa: Miluju, když se nástroje, který normálně musí na nešťastníka zbýt, aby se ho ujal, chopí někdo, kdo ho pak vydojí ve velkém stylu. Basák Ville tohle na desce předvádí fakt zdatně, plynule přechází mezi nezbytným podkreslováním a aktivním určováním melodiky a konečného výrazu dané pasáže. Schválně si tohle vychutnejte v refrénu úvodní Äiti Systeemi a hned budete vědět, o čem je řeč.
A přesně tímto stylem se rozjíždí i druhá Elossa Kuin Dodo, kde si obě kytary hned v úvodním riffu prohodí s basou role – kytary v tandemu podkreslují, basa udává melodiku, to vše za neutuchajícího tlaku rozjetých bicích. Skladba se vzápětí láme do jedné z těch agresivnějších poloh alba, ve kterých kapela navazuje na předchozí desku Vesi Nousee, na které o podobný šrumec není žádná nouze. Třetí kus Mita Te Musta Haluatte? se nese v duchu klasického severského melo / silo HC punku s prvky melancholie – takové ty správně rozervané harmonie, které jsou ostatně pro celou desku spolehlivým poznávacím znamením. Čtvrtá Kylmässä Maailmassa začíná vyloženě postpunkovou slokou s nachorusovanou basou, aby se vzápětí zlomila do melodického punkového refrénu ve středním tempu a skončila perličkou v podobě odkazu na klasický osmdesátkový heavík a lá Iron Maiden. Nechápu, jak to dělají, ale sedí to dohromady, v kontextu skladby tenhle fígl na pár vteřin osvěží a pak se jde rychle od válu. Miluju, když mě kapela dokáže překvapovat! O zmíněnou postpunkovou náladu na desce zavadíte víckrát, nejvíce asi v polovině alba u skladby Yhden Illan Luontosuhde, kde se frontman Mikko úspěšně popasoval s čistým melodickým vokálem a sólová kytara si občas ujede do stoner rocku. Za mě jedna z nejsilnějších skladeb, která na albu zazní. Ale nenechte se zmást, jakkoli rádi si finové odskočí do jiného žánru, tahle deska je pořád aspoň ze tří čtvrtin HC punk okořeněný stopkami, nápaditými aranžemi a tunou těch správně drásavých disharmonií. Stopáž je kolem 37 a půl minuty, což se v tomhle žánru považuje za dlouhou desku, ale já se tedy nenudím.
Asi bych mohl pokračovat skladbu po skladbě, o každé by šlo napsat něco jiného, každá má své překvapení a kouzlo tkvící v něčem jiném, ale netřeba rozebírat vše. O muzice jsme si obrázek udělali, pojďme k lyrickému obsahu a netradičně i k živému hraní.
Jak už bylo řečeno, texty jsou bez výjimky ve finštině a jejich překlad do angličtiny bohužel chybí, což jako vystudovaný anglista a milovník poezie a slova vůbec považuji za jediný vážnější nedostatek tohoto alba. Ale úplně zkrátka jsem naštěstí nepřišel, protože kapela prostřednictvím svého frontmana přibližuje hlavní témata v souhrnném textu, jenž je součástí bookletu. Text je všechno, jen ne čtivý: Znepokojivý, promyšlený, složitý, hluboký, angažovaný a, což vnímám jako velké pozitivum, napěchovaný otázkami, které vás nutí přemýšlet způsobem, na jaký patrně nejste zvyklí. Náměty k zamyšlení dostanete nejen z oblastí spojených s punkovou scénou (které se kapela cítí být nedílnou součástí), ale i těch, které sice ne přímo hýbou dnešní většinovou společností, ale stojí bezpochyby u jejich kořenů. A ačkoli se hned v úvodu dočtete, že tato deska „je o potížích spojených s tím, být bílým heterosexuálním mužem,“ celkově míří obsah textu dál a hlouběji. Navíc se v něm nedočtete vše, protože když Mikko na koncertech uváděl některé songy, byl jeden věnován roztrpčení nad stavem životního prostředí a jiný zas ve Finsku legendárnímu hokejovému komentátorovi.
Než se krátce pustím do grafiky alba, je na místě vyjasnit jednu věc, která nepotěší hlavně milovníky asfaltu: Vinyl Äiti Systeemi je vyprodaný, takže tuhle recenzi smolím na základě CD, což je jediný v současnosti dostupný fyzický nosič, na kterém se dá album koupit. V tomto případě kapela nabízí rovnou dvoj-CD se svou skoro kompletní diskografií (chybí jen živák z r. 2024), která krom Äiti Systeemi z r. 2023 čítá jeho již zmiňovaného předchůdce Vesi Nousee (2020), singl z téhož roku s názvem Itsenäisyyspäivä, dvanáctipalec Boycott Stubb (2017), desetipalec Maailma Pimenee (2012) a bezejmenné EP z roku 2011, a to včetně rozšířené kazetové verze.
Grafika CD je monochromatickou koláží fotek, textů (často úryvků či titulků z novin) a znaku kapely. Působí kompaktním a semknutým dojmem a celkově evokuje atmosféru zmaru, jakési nemoci či pokřivení doby, temnotu, ze které vystupuje až chaotická změť střípků neveselé reality. CD jsou uložena ve dvou kapsách, ve třetí je vložen booklet s výše zmíněným textem a jedinou fotkou, zachycující koncert. Celkově nic, z čeho by mi spadla čelist, ale to zjevně ani nebyl záměr. Místo toho poměrně střídmá grafika, která ale velmi dobře ladí s muzikou, která se tady servíruje. A vše je z (tvrzeného) papíru, bez použití plastu. Co finové kážou, to taky činí, pochvala!
Na závěr se netradičně pojďme podívat i na to, jak Vaapa Maa fungují naživo. Během společného mini-tour jsem při každém ze 4 koncertů viděl a slyšel totéž: Celá kapela zařezávala, držela pohromadě a předváděla strhující výkon. Vyzdvihnu dvě věci: Bravuru sólové kytary a pekelný drive bubeníka Jukky, který má ránu jako prase a k tomu pěkně rychlé pracky. Díky němu hráli songy o něco rychleji a a kapela tak vyzněla dravěji, špinavěji a úderněji než na desce. Tomu se skvěle přizpůsobil i frontman, vykašlal se na valnou většinu melodických vokálů a šel na věc s punkovou přímočarostí a hardcorově agresivním projevem. Takže pokud budete mít někdy tu možnost si na ně zajít, neváhejte ani vteřinu, bude to stát za to.
Suma sumárum parádní kapela a hodně povedené album. Pokud máte zájem, CD jde objednat samozřejmě přes Bandcamp přímo od Finů, ale taky s mnohem menším poštovným přes mail innoxia.corpora@centrum.cz. (By Nessy, Happiness(dot)email.cz)
K poslechu na ▶︎ Äiti Systeemi | vapaa maa.
|
