Jsou prostě kapely, ke kterým se musíte nějak propracovat. Ač se snažíte sebevíc a nebo to necháváte na náhodě, ne a ne se vaše dráhy protnout. Nějaké podobné namlouvání jsem absolvoval s Evidencí Smrti. Když se kolem mě pomocí lidové slovesnosti začali trousit zvěsti o téhle kapele a poté o jejich demu, zpozorněl jsem. Pak se kdosi zmínil o určitém vlivu black metalu v jejich tvorbě a můj zájem se tím pádem opět přiblížil k nule. Jak už tomu tak většinou bývá, zlomem bylo živé setkání. Tam jsem dostal takový kopanec všem svým předsudkům a zabedněnosti, až mě zrudla prdel studem. Následuje zakoupení demo nahrávky a zjištění, že všechno její přehnané opěvování není jen prázdným tlacháním do větru.
            Hned se také začínají rojit spekulace o tom, že pálené cédéčko je nedůstojným nosičem takovéhoto skvostu, na což ale dle mě sere pes. I když na druhou stranu chápu všechny vynilofily, kteří se nemohli po večerech rochnit pod dekou s kusem asfaltu obsahující tuto nahrávku. Teď ale mohou své potřeby ukojit dosytosti jednostranným LP a které, ač je celé vyvedeno v černobílém provedení, vypadá dobře, jak už je u Barváka zvykem. A jestliže je celý layout v tomto gardu, obsah plný zhoubné šedi dokresluje celý obraz zkázy. Každá drážka nahrávky je vyplněna jedovatými slinami, které nahlodávají poslední zbytky naděje na lepší svět. Právě lyrika a celé frázování a stavba zpěvu jsou jakousi poznávací značkou Evidence Smrti. Když bychom toto odečetli, vyšel by nám z toho bravurně zahraný crustový válec, který by řádně zamotal hlavu. Avšak díky tomuto vás bude mezi jednotlivými crust takty mrazit v zádech a budete se cítit jak divoši tancující po lebkách symbolizující zkázu společnosti. Kdo by měl snad pocit, že na něho bahno společnosti doléhá silněji a že mu již olizuje kotníky, tak po této náloži v něm už bude stát až po kolena a ani se nepohne zděšením. A kde hledat nějakou podobnou hudební ikonu pro lepší přiblížení těm, kdož zatím neměli tu čest s touto kapelou? V našich vodách asi jen velmi těžko a když se tak kouknu za kopce naší rodné hroudy, vyjdou mi z toho asi World Burns To Death.
            Někde jsem četl, že toto demo by se již mohlo považovat za kultovní. Možná tomu tak bude, ale dal bych tomu čas, aby prověřil jeho sílu. Ale jsou faktory jako tíživá atmosféra plná nihilismu, zpěv či „recitace“, jak chcete, řízné kytary a ostré bicí, to vše z ní dělá jednu z nejoriginálnějších nahrávek poslední doby.