(Bridge Nine)
Ruiner poctivě sleduju od singlu "What Could Possibly Go Right?" (Firestarter/Grave Mistake Records) a nepřekvapuje mě, že pořád hrajou ve stejnejch obývácích, squatech a malejch klubech. Nikdy totiž nepolíbili tu správnou řiť a nedostali se na žádný větší turné, který by z nich udělalo sezónní trhák. Výstižnější název než Ruiner si ani nemohli dát. Hned po Cursed další název, kterej dokonale vystihuje podstatu kapely a zároveň její příběh. Osudy bejvalýho zápasníka Roba občas předběhnou muziku a tak se na nehorázně malým prostoru dozvídáte ty nejniternější pocity člověka, kterej přespává v garáži a brázdí ulicema Baltimore (kdo viděl The Wire, ten asi tuší - ten seriál je opravdu autentickej) a turné s jeho kapelou, kterou jedni nenávidí a druzí milují (tady není opravdu nic mezi), je pro něj vysvobozením. Občas jsou ty texty tak mrazivý, že ani nechci otevřít booklet. "Prepare To Be Let Down" (Bridge 9) byla hodně tvrdá deska a rozhodně facka všem, kdo čekali melodie a uvolnění. Svérázný působení kapely roztrhlo pytel s internetovejma diskuzema (i u nás znám člověka, kterej po osobním setkání nemusí) a odpovědí byla kolekce dem a singlů nazvaná "I Heard These Dudes Are Assholes" (Bridge 9). Kdo by dneska miloval Black Flag nebo Negative Approach, kdyby jejich rebélie skončila u patronpásu? Asi nikdo. Ruiner žijou svoje životy naplno a moc se neohlíží za tím, co se o nich šušká.
Čekal jsem všechno, včetně strachu ze slov, který jsou zrcadlem, ale ne tak otevřenou desku, jakou je "Hell Is Empty". Ze mně neznámýho důvodu jsem setkání s Peklem odkládal. Mezi seancema s Transitional a Godflesh nebyla ta správná nota ke spuštění.
Popel, kterej si Rob hází na hlavu už nikdy nesmyje a poměr mezi kritikou scény, která kdysi měla takovej potenciál, scvrknuvší se na závody v image a prázdnotu. Na hard core, kterej se během tak krátkýho časovýho období přetransformoval na glam rock. Problémy, který se daly sdílet, zůstaly jen v hlavách urputných, brázdajících prázdnými ulicemi a míst, která by potřebovala změnu. Ta probíhá mílovými kroky za rohem.
Hell Is Empty není veselá ani moc agresivní deska. Ani být neměla. Neočekávejte žádný bombastický výkyvy, jenom příběhy, který mrazej, podaný člověkem, kterej se pořád pálí a chce najít ponaučení z vlastních chyb. Ten člověk nesedí v čalouněným křesle se saténovou záclonou za zády. Jeho příběh se nese zpoza oparu čerstvě uvařený kávy a z domu ze dřeva, kterej postavil vlastníma rukama. Jestli byl na předchozích releasech nadlidskej úkon, dostat se přes zvukovou stěnu a energii, linoucích se ze strun, ke slovům, tak Hell Is Empty je pravým opakem. Cítím z toho víc punk než hard core, i když si uvědomuju, že tahle hranice je strašně tenká a někdo jí nemusí vnímat vůbec. Od konce Modern Life Is War a pár novejch hip hopů si neuvědomuju kapelu, která by měla tak obrovskej potenciál v textech, který rozebíraj zevnitř a ne zvenku. Žádná agitka - jenom BOLEST.ŽIVOT.SILNICE.
A pokud dáváte přednost vinylu, v což pevně doufám, tak s touhle deskou vyhrajete dvakrát!
www.myspace.com/ruiner
www.bridge9.com
|
