 "Spíše než klasický label jsme parta lidí s obsesí vydávat desky" říká jeden z nich a snaží se tak vyjasnit, o co tady kráčí. Více v následujícím interviju, takže do startu jen připomínka: jedná se o ty chlapíky, co maj v katalogu jména třeba jako Gnu, Lyssa, Wollongong, Anyway, Point, ďábelští Esgmeq...., neméně zajímavostí se najde i v souběžně fungujícím distru. Pachinko, Majklův Strýček...
Odpovídají všichni, takže je to možná trochu dlouhé, ale snad i docela zábavné a poučné - cheche - čtení. Hovoří Adam Nenadál (Gnu), Medvídek (Anyway), Lukáš Záhořík, Petr Somogyi (oba Lyssa) a Jan Krejča (Point), ptá se richard ( ).
1. Proč vlastně a s jakými představami jste do toho všeho tenkrát když to celé vznikalo šli? Podařilo se vám tak nějak řekněme naplnit alespoň některé z těch původních "idejí a ideálů", nebo jste v praxi zjistili, že vše je úplně jinak, než jste mysleli?
Adam: Naše představy a "ideály" byly v podstatě dost jednoduchý: stejně jako tě punk rock motivuje k tomu, abys založil vlastní kapelu, tak tě následně i prostředí kolem nezávislý muziky nějakým způsobem postrkuje k tomu, abys vzal věci do svých rukou a začal být vlastním pánem. Což může znamenat spoustu věcí - dělat fanzin, pořádat koncerty, vydávat desky. A my jsme prostě chtěli vydávat desky: nechtěli jsme čekat, až nás "objeví" nějakej label - a? už závislej nebo nezávislej. Byl to fakt jednoduchej proces: jistá komunita lidí poslouchala podobnou muziku, která se ale mezi ně dostávala jediným způsobem - na koncertě. A my jsme měli pocit, že ty kapely by si zasloužily i nějakou nahrávku. První tituly vyšly v nákladu 100 kusů a dneska jsou to rarity (i když tak to nikdy zamýšlený nebylo!). Zkrátka jsme si mysleli, že takováhle muzika tady může zajímat maximálně 50 nebo 70 lidí - jenže v Loděnicích ti udělají minimálně 100 kusů vinylu, takže jsme toho v začátcích dělali 100 kusů. Žádnej další motiv - kromě toho, že jsme si chtěli doma pustit kapelu, která se nám líbí na koncertě - to v podstatě nemělo. Všechno jsme si osahávali a učili se teprve za pochodu. Ale takhle asi začíná každej nezávislej label, to je jasný.
Jan: Především jsme do toho šli s vědomím, že když s Adamem nevložíme svůj entuziasmus do independent labelu, tak to bude škoda, přestože já osobně jsem měl jen minimální představu o tom jak to všechno funguje. Znal jsem podobný firmičky venku, ale byl to trochu krok do neznáma. V tý době (jaro 1997) jsme se snažili smysluplně nahradit Scrape Sound Agency, kterej se v podstatě smrsknul na produkci pro Slut a Tata Bojs, a kde nebyl vidět žádnej prostor pro další, pro Silver Rocket klíčový kapely, jako třeba Gnu. Postupem času si to "fungování" začalo sedat, ale mluvit o něčem jiném než o nadšení mi připadá v týhle souvislosti nadnesený.
Medvídek: Já jsem se inkorporoval až v době, když už bylo všechno rozjetý - někdy na začátku roku 2000, v podstatě tehdy, když Anyway nahráli svý první singly. Druhej z nich měl právě vyjít jako split s Point na SR.
Lukáš: Já jsem se k tomu přifařil tak nějak samospádem - už někdy od gymplu jsem měl políčíno na to, že budu hrát v kapele, protože je to způsob jak muziku víc "vytěžit", než jí jenom víceméně pasivně (když nepočítám pogování a podobný aktivity) přijímat. Jenže jsem začínal od Madonny a Pet Shop Boys, což je sice v pohodě, ale sotva z týhle kategorie na člověka přejde ten pocit "jdi do toho, žádný sraní s mladou paní". Těžko říct, jak dlouho by ještě trvalo, než bych se rozjel (mezitím Depeche Mode, Cure, Dunaj a Vltava), kdybych se přes Adama, se kterým se známe už věčnost přes basket, nedostal k jedněm starejm bicím, když Gnu přecházeli na vyšší "level". Díky, Oldo. Koneckonců nás tři v kapele seznámil právě Adam (Helmet, Jesus Lizard, Fugazi, Jawbox). Jo, to jsem se trochu rozkecal, jako vždycky. Takže k těm idejím a ideálům - Aran s Medem už to vzali přes ten label, takže u mě spíš z čistě sobeckýho pohledu na muziku jako takovou: já jsem poměrně vypečenej cynik, takže většinou stojím nohama na zemi. Ale v podvědomým očekávání, že hrát to sám je prostě něco jinýho (schválně se vyhejbám tomu říct rovnou lepšího), jsem se rozhodně nezklamal. Navíc hodně vnímám takovou tu - často i neverbální - komunikaci mezi lidma, který "se znají" a odpadá u nich balast nepodstatnejch záležitostí okolo, to si vyloženě vychutnávám; hlavně se to samozřejmě vztahuje na turné a koncerty, ale třeba takový zasedání ústředního výboru, jak tomu říkáme. Je skvělý bejt součástí něčeho takovýho.
Petr: Podle mě to byl postupnej proces: hodně koncertů, pořád potkáváš ty samý obličeje, a nakonec zjistíš, že pokud svoji oblíbený kapele (a která je oblíbenější než ta, v který hraješ) nevydáš desku sám, nikdo jinej to za tebe udělat nechce. Měli jsme oči otevřený, a zjistili jsme, že zase tak komplikovanej proces to není. První desky byly jako zjevení, že je to vůbec možný. Jinej motiv, než rozšířit některý kapely mezi širší okruh kámošů, nebyl. Čili z toho plyne: už teď jsme dál, než jsem si zpočátku vůbec uměl představit. A současně se mi všechno jeví v jiný perspektivě.
2.Tahle otázka ještě trochu navazuje. Rozjeli jste label. Co vás pak v samotné praxi nejvíce překvapilo, a? již nemile, či příjemně?
Adam: Překvapilo mě, že lidi ztrácejí odvahu objevovat nový věci a jsou častokrát zaseklý ve strašně jednoduchejch a pohodlnejch schématech. Taky mě překvapilo, jak lidi neuvěřitelně přeceňujou zahraniční kapely a žijou v přesvědčení, že desky českejch kapel si musí koupit jen proto, aby je nějak "podpořili" nebo co. To je fakt legrační. Já jsem upřímně přesvědčenej o tom, že třeba OTK jsou jasně lepší než polovina kapel ze současnýho Touch and Go katalogu, a že třeba Sub Pop by se rozbrečeli štěstím, kdyby mohli vydávat partičku jako Esgmeq. A to neříkám proto, že jsme nějaký přiblblý "obrozenci". Ty kapely jsou prostě takhle dobrý, ale pro lidi je někdy těžký si to připustit. Což nechápu. Na druhou stranu mě mile překvapil zájem o věci, který děláme - fakt jsem nečekal, že někdy nějaký desky prodáme víc než těch 100 kusů.
Medvídek: Překvapuje mě drzost některejch kapel nebo lidí, který je zastupujou, když se obrátěj na SR se žádostí/prosbou o vydání jejich muziky. Vůbec nechápou, proč bych měl já nebo někdo jinej z kluků investovat svý prachy do někoho, jehož muziku ne jenom že neznám, ale zároveň mě vůbec nezajímá. Stejně tak jako je nezajímá moje muzika.
Lukáš: Chápu, že pro spoustu lidí ani těch dvěstěpade za triko, cedič nebo vinyl není úplně pakatel. Ale fakt mě zarazilo, že tak silně funguje ten pocit, o kterým psal Adam - na můj vkus je příliš často cejtit, že to totiž vůbec není o penězích; sjíždět "obyčejnou" kapelu se prostě nenosí. Přitom my jim nenabízíme kšeft, ale autentickej projev, po čemž jsem si původně myslel, že ty lidi jdou.
Petr: Takže z obou pólů: poněkud nepříjemný je to, že dost lidí má asi podvědomý obavy plně akceptovat místní kapelu (takový to: "zní to slušně, na to, že je to český"), neodvážej se vstoupit do vod, který nejsou prověřený, a trochu riskovat. A příjemný je, že stejně si k nám najde cestu skupina lidí, který tuhle odvahu evidentně maj a spoléhaj se na svůj vlastní instinkt a úsudek.
Jan: Příjemná byla vstřícnost všech lidí, se kterejma jsme sdíleli společnou undergroundovou platformu od počátku 90.let. Časem jsme zjistili, že naše myšlenky o nezávislosti, za který se dodneška zasazujeme je poměrně blízkej lidem z kolem neortodoxní HC scény, takže rok po založení už to docela slušně pozitivně jiskřilo směrem k Day After a Minority Records. Nemilý - a funguje to vlastně do dneška - jsou takový ty dogmatický a nereformovatelný rysy některejch ortodoxních panáčků, který dbaj na "ideovou čistotu" hardcore bez toho, aniž by pořádně zkoumali, o čem vlastně Silver Rocket kapely jsou, jaký nesou jejich texty myšlenky apod.." Pak je taky trochu vopruz, když vidíš, jak si lidi místo investice vopravdu minimálních peněz kopčej cédéčko za dvě stovky, bez vohledu na energii a celkovou investici, kterou do toho ta kapela narvala. To je pak těžký jakkoliv komentovat!
3.Všichni zároveň účinkujete v různých kapelách, takže je tak trochu nasnadě, že vydáváte svoji produkci, krom toho ale také některé další kapely. Co je pro vás nejhlavnějším měřítkem, aby jste tedy takovou kapelu vydali? Je to hlavně a především o muzice, nebo tam třeba hrají roli i kamarádské vztahy?
Medvídek: Tohle hodně souvisí s předchozí otázkou. Rád bych, aby jedna věc byla jasná. Silver Rocket není žádnym labelem, tak jak to většina lidí chápe. SR jsou kapely, který si vydávaj svou muziku. Hlavní myšlenkou je aktivně se podílet (i finančně) na celym projektu vydání nosiče. Určitě existujou výjimky, každej má jiný možnosti, atd.. Třeba Esgmeq 10“ platil celý Adam. Pokud tyhle chlápky znáte, tak je vám jasný, že sami by si tohle nikdy nevyprodukovali. Neexistence nosiče Esgmeq by na druhý straně byla katastrofou pro světovej rokenrol.
Adam: Myslím, že podstatu Silver Rocket hezky vysvětlil Medvídek - je to spíš než label takový volný společenství kámošů, co hrajou v kapelách a navzájem se podporujou. A měřítko pro vydání? Musíme se cejtit jako fanoušci tý kapely, to je jasný. Není to o stylech a jednotným zvuku. Když se sejde víc Silver Rocket (a spřízněnejch) kapel na jednom pódiu (třeba na táborským Free Dim Festu nebo na podzim v Bohnicích na Babím létě), tak to sice ani zdaleka není o nějaký stylový čistotě, ale ty zvukový modely se tak nějak záhadně doplňujou - alespoň já to tak cejtím. Nemám problém s tím, že hrajou Waawe vedle Anyway a Lyssa vedle Point. Nechtěli by jsme vydávat dvě podobný kapely. Ale myslím, že všechny SR partičky přece jen něco spojuje - jistá syrovost (třebaže může být i nějak kultivovaná) a taková nějaká záhadná, silná vášeň. K hudbě, k životu. Ale rozhodně to není žádná myšlenkově jednolitá komunita - na spoustu věcí máme jiný názory a je taky klidně možný, že ti na jednotlivý otázky každej z nás odpoví jinak. A to je právě to, co mně baví - neexistence nějaký doktríny.
Lukáš: Obojí.
Petr: Kamarádský vztahy v tom jsou od začátku, a je to zásadní věc. Když vydáme kapelu mimo "tvrdý jádro" Silver Rocket, stejně se z těch lidí skoro vždycky stanou naši kámoši (když třeba kdokoli z Esgmeq řekne "Hele, dej mi pivo", nikdo se neodváží odmítnout). Ale podstatný je něco jinýho: prvotní je pocit z muziky, kterej naznačuje, že to je sousto pro nás. Nedovedu to vystihnout stručně: já osobně potřebuju cejtit, že ty lidi jdou svojí vlastní cestou, jako nějaký spasitelé. Pak je mám chu? podporovat, a myslim, že jsme se ještě ani jednou nespletli.
Jan: Zatím se to velmi zajímavě prolíná, a je pravda, že většinu kapel jsme "podepsali" na základě doporučení a osobního kontaktu. Ale je to zatím nejlepší recept, jak se vyhnout zklamání. Kdyby ses podíval Adamovi do archívu, tak snad jedinej zaslanej demáč nenese známku toho, že by ty "borci" věděli, co vlastně Silver Rocket vydává. Pak je vopruz se vůbec takovejma nahrávkama jakkoliv zabejvat. Kauf byli Esgmeq, o těch jsme věděli už dřív, a já pokaždý, když jsem na Sedmičce viděl Mikiho, tak jsem ho lámal, a? pošle demo. Nakonec odehráli fantastickej set v rámci Hopewell Showcase a to jim vyneslo nejspíš životní nabídku, hehehe. Esgmeq jsou dneska jeden z pilířů Silver Rocket, to bez diskuze!
4.Posílaj vám kapely často svoje dema s prosbou, či nabídkou na vydání? Jaké a odkud to jsou nejčastěji a chcete třeba nějak i okomentovat s jakou muzikou a úrovní to na vás hrnou?
Adam: Jo, stává se to. Většinou se to nedá poslouchat. Vždycky přijde nějaká nahrávka a k tomu takovej oficiální dopis, co začíná podobně: "Vážené hudební vydavatelství, dovolili jsme si Vás oslovit s prosbou o zvážení případné spolupráce. blablablabla." Pokaždý se směju jak blázen. To jsou lidi, kterým je jedno, kde to vydají - to je jim úplně buřt. Prostě chtějí mít Vlastní Desku, Nezapomenutelné Dílo - pomník - a je jim naprosto volný, co jsme za lidi a jakou muziku děláme. Jeden blbec mi dokonce několikrát volal, bylo to fakt trapný. Ptal jsem se ho: "Proč si myslíš, že to máme vydat zrovna my?" Vůbec nevěděl, co říct. Já hraju v kapele Gnu a můžu teda mluvit jen za Gnu, ale my jsme nikdy nikam neposílali žádný demo. Žádnýmu labelu. Připadá mi to trapný, takhle se vnucovat. A plačtivý řeči, že kapely, který nikdo nezná, nemají jinou šanci a prostě se jen takhle snaží dostat se do povědomí - to jsou kecy. Já vlastní muzice věřím natolik silně, že si jí samozřejmě sám vydám. Se všema radostma a starostma kolem toho. Lidi, který nevěří vlastní muzice, posílají dema na "vydavatelství" a labely. Nechtějí nést to riziko a schovávají se za to, že jsou "muzikanti" a ty věci okolo že by měl dělat někdo jinej. A že ty kapely nemají peníze? Tak to jo, to beru, to je argument. My v Silver Rocket prachy samozřejmě máme. Máme sekretářky a kanceláře a právníky a tyhle věci. Takže nám to, kluci a holky, klidně pošlete. My se o to postaráme, hehehe.
Lukáš: Osobně jsem jich "zažil" jenom pár, ale bylo to jasný nepochopení situace, kdo jsme.
Petr: Hehe, tak k tomu si asi řekne svý Adam. Pokud vím, posílaj a za moc to nestojí. Ale třeba jednou takhle najdeme něco velikýho. Haze, guru Amphetamine Reptile jednou někde napsal, že v dobách největší slávy dostávali desítky demonahrávek denně, celkem to šlo do tisíců, a stálo to všechno za hovno. S jedinou výjimkou, a to byli myslím Helmet. Já osobně věřím mnohem víc tomu, když je kapela na pódiu.
Jan: Už jsem to komentoval o otázku vejš, ale klidně to shrnu. Nám chodí na SRR adresu neuvěřitelný tuny sraček, a to hlavně proto, že si ty lidi seženou nějak adresu a pak obesílají všechna česká vydavatelství. Je to neuvěřitelnej pelmel z NHL. Opravdu, od zastydlýho androše až po tzv. progresivní hardcore, ale už si nás někdo splet i s vydavatelstvím pro začínající popový hvězdy. Do dnešních dní nevisí, kromě Záhořova statementu na našich stránkách upozornění, že by ses v první řadě měl kvalifikovat jako znalec "našich" kapel, pak - obrazně - panáčku/paninko a posílej, co je ti libo. U většina labelů prostě visí na stránkách TAPE POLICY a u Silver Rocket bychom na tom měli taky zafachčit.
Hele Adame, já se ještě vrátím, není to možná trochu přezíravý postoj... víš myslím tím, že třeba některé řekněme méně zkušené kapely třeba ani nenapadne vydat si něco sami, nebo by do toho i šli, ale třeba si myslí, že když osloví někoho kdo už v tom má nějakou zkušenost, mají tak daleko větší šance tu svoji muziku k lidem dostat, navíc to někteří můžou brát i jako jakýsi projev důvěry, nebo úcty (uff), že se obrátí zrovna na vás...
Adam: Je třeba uvést na pravou míru jednu věc - k nám se v podstatě vůbec nedostavají demo nahrávky nějakejch hudebně spřízněnejch kapel. Což je asi dobrý znamení - kapely, který bysme potencialně měli rádi, mají pravděpodobně důvěru samy v sebe a využívají i jiný cesty, než třeba nás. Dema, o kterejch jsem mluvil a který mi chodí, se většinou týkají naprosto obskurních spolků, který nemají s muzikou, o kterou se zajímám, NAPROSTO NIC společnýho... Já ale v podstatě všechny dema dostávám rád a všechny vlastně poslouchám, takže bych byl upřímně neš?astnej, kdyby tohle vyznělo jako projev nějakýho nerespektu k tvrdě pracujícím kapelám - to v žádným případě!!! Jen po pravdě přiznávám, že se zatím žádný demo nestalo podkladem pro spolupráci..., ale já budu jen š?astnej, až mě něco uzemní natolik, že to třeba vydáme. Fakt. Takže teď to je snad jasnější... jsem rád, že ses na to ještě zeptal.
5. A existuje tedy i kapela, kterou jste před tím vůbec neznali a vydali jí až právě po poslechu dema, nebo že se někomu z vás zalíbila někde na konciku?
Adam: Ne, to se nestalo. Což ale neznamená, že by to bylo nemožný!!! Jen se to zatím nestalo - může se to klidně stát někdy v budoucnosti. Já nechci odsuzovat dema, ale myslím, že skutečnou kvalitu kapely ti odhalí jedině koncert. Tam nic neschováš, to žádný demo nenahradí. Takže koncerty - to je skutečnej zdroj. Myslím, že každej, kdo kdy například viděl koncert Esgmeq, tomu musí propadnout. My nejsme výjimka.
Medvídek: Tohle je malá země. Pokud děláš muziku, která zapadá do SR konceptu, a nikdo z nás o tobě vůbec neví, tak musíš mít speciální schopnost pro utajení. Třeba zrovna Esgmeq byli podepsaný na základě jejich bombastický show na Sedmičce. Zajímavým příkladem jsou Squall, kapela která by se měla během roku objevit v našem katalogu. Ačkoliv jejich muzika je absolutně silverraketovská, tak dát o sobě vědět jim trvalo víc než rok. Důvodem je, že to jsou cizinci (nesnáším tohle slovo), kterejm trochu trvalo seznámit se s lokálníma poměrama. Kdyby Gnu neotvírali pro Melvins, nebo Anyway pro NoMeansNo, tak by asi eště pořád hráli jenom v černý kočce pro pár stejnejch američanů. Každopádně si skoro neumím představit situaci, kdyby SR vydali ňákou kapelu jen na základě dema
Lukáš: Za sebe můžu říct jednoznačně Squall, který mě vyloženě dostali v Říčanech. Ale ty jsme ještě nevydali (prostor pro kratší smích). Z Esgmeq jsem zase nebyl až tak odvázanej, dokud jsem je nezažil na loňským Free Dim festu. Ale to už byl jejich desetipalec dávno v katalogu (prostor pro delší smích).
Petr: Dobrej příklad jsou asi Squall, který nikdo neznal kromě toho, co předváděli na pódiu. Můj první kontakt s Esgmeq byl taky přes jejich show, i když kluci už je znali dřív. Myslím, že jsme maximálně otevřený. Ale o tom, čemu, rozhodujeme jenom my.
Jan: Esgmeq - jak už jsem psal - nás dostali živě, a patří jim za to dík. Anyway jsem taky viděl live (první koncert na Mělníce) a taky to bylo pravý vořechový, a kdo další? Asi nikdo, všechny ostatní kapelky jsou kapely našich kámošů, snad jen Waawe, ty byli doporučený Karlem Buriánkem. Nic víc!
6. Vím, že nedílnou součástí Silver Rocket je i distro. Abych se neopakoval, můžete otázky 3 - 5 stručně okomentovat i z tohodle pohledu?
Adam: Distro je jednoznačně o podpoře a spolupráci mezi podobně naladěnejma lidma. Když někdo distribuuje moje věci, logicky očekává, že já pomůžu zase jemu s jeho titulama. A naopak - když někomu dělám distribuci, očekávám i od něj nějakou podporu směrem ke mně.
Medvídek: Je pravdou, že ne všechna dobrá lokální muzika vychází jenom na SRR. Jsou tady kapely z jinech labelů (Free Dimension, Day After, Minority, Samuel, apod.), který nás oslovujou a právem patřej do našeho katalogu.
Petr: Důležitá a zásadní věc, v podstatě asi hlavní kanál, jak se nám daří dostat desky mezi lidi, je spolupráce se všema podobně naladěnejma osobama. Snažíme se taky podpořit každýho, kdo je nám sympatickej. Je povzbudivý, že něco může fungovat díky nadšení lidí a ne jen proto, že "produkt má vysokou tržní hodnotu".
Jan: Distro funguje ouplně stejně, s tím rozdílem, že se začalo neskutečně zlepšovat, když nám dneska nahlídneš do katalogu, tak narazíš třeba na Pachinko, nebo Majkláče. To jsou skvělý kapely - a je to vlastně logický, v katalogu bys vlastně nic pro tebe nezajímavýho mít fakt neměl. Plus je tady omezení, že se snažíme nebrat vypalovaný ceresa. Tudy pro nás cesta nevede!
7. K dosud vydanému. Desky, kterých se podařilo dostat mezi lidi nejvíc? Největší překvapení, či naopak zklamání? Myslím tím, že jste si třeba říkali, tak tohle by lidi mohlo hodně zajímat a nakonec se ukázal opak, nebo ste přemýšleli, tohle bude velkej androš pro pár fandů...
Adam: No, takhle my právě moc kalkulovat neumíme. My nevíme, co a jak se bude prodávat a co zase ne. Jak už jsem psal - my jsme v podstatě fanoušci. Takže nám tenhle obchodnickej rozměr asi někdy i chybí. A zklamáním pro mě nebyl žádnej titul Silver Rocket, to teda rozhodně ne. Všechny ty desky mám hodně rád a jsem hrdej, že jsem se toho mohl nějakým způsobem zúčastnit, fakt.
Medvídek: Mě žádný srovnávací statistiky moc nezajímaj. Nejde tady o žádnou konkurenci mezi jednotlivejma titulama. O tomhle SR opravdu neni. Někdy se něčeho prodá víc, než bys čekal, někdy je tomu naopak. Jediný důležitý měřítko je, jak se to líbí nám samotnejm.
Petr: Myslím, že moc nepřemejšlíme, jak bude deska přijatá. A i kdyby, jsme skutečný odborníci na negaci všech, i těch sebejednodušších obchodních, marketingovejch a ekonomickejch pouček. Někdy je to fakt zábava, když se o tom dohadujeme. Mám pocit, že desky si po vydání žijou svým vlastním životem, závislým na spoustě věci, hlavně na aktivitě kapely.
Jan: Jediná jistota jsou Gnu, a to je daný tím, že opravdu fungujou dost dlouho a dost dobře na to, aby byli opravdu silnou a výraznou kapelou - osobností. Do dneška se počet jejich prodaných nosičů stále zvyšuje, ale přesný číslo ti nejsem schopnej dát. Překvapení se u Silver Rocket nedočkáš, haha. Stejně jako vyloženýho zklamaní. Většina desek je nadčasovejch, a nadžánrovejch, takže tam ti čísla po prvním měsíci prodeje nic neprozradí. Důležitější je, že se ty věci průběžně prodávají a lidi na to mají stále větší a větší apetit. Androš pro pár fanoušků - tím zůstanou ta nejnižší čísla našeho katalogu, tehdy jsme lisovali po stovce, takže pokud chceš získat SRR1, SRR2 nebo SRR3, tak se musíš sakra zapotit, abys někde objevil kopii. Možná tak zavolat Papénovi (známej kolektor vinylů, pozn.), hehehe. Ale kdyby tě přece jen zajímala taková pikanterie, tak nejrychleji se prodal sedmipalec Naquei Manou. Ten zmizel během tří měsíců, řekl bych, že Naquáči měli asi nejvíc kamarádů…
Lukáš: Pro mě bylo největší překvapení spíš to, kolik lidí je ještě dneska ochotnejch si koupit vinyl. Kupříkladu já ani nemám gramofon, takže jednou budou kousky z mý osobní SR "sbírky" nejvíc ceněný, protože nebudou vůbec hraný.
8.Vím, že částečně jste už asi odpověděli jak se řešily ty kapely, které si k vydávání vybíráte, ale stejně mi nedá zeptat se podrobněji. Když už tedy nějakou kapelu "děláte", snažíte se, aby nějak aspoň částečně zapadala do jakési filozofie, či společného "něčeho", teď nevím jak to přesně vyjádřit, blbý slovo ale "stylu", či "image" Silver Rocket a kecáte jí do toho trochu, nebo maj ty kapely úplně volné ruce? Nemyslím tím rozhodně jen muziku, ale spíše i ty věci okolo, jako vzhled obalů, prezentace, tedy třeba ten text, co pak o novince vyjde ve vašem infu atd..
Adam: Na část otázky už jsem odpověděl - takže k tomu zasahování: kapely mají v podstatě absolutní volnost, protože to je právě to, co z nich dělá originály. Neexistuje žádná "Silver Rocket šablona", do který by bylo potřeba ty kapely napasovat a vměstnat. Chceme jen, aby to dobře hrálo - což chtějí kapely přirozeně taky a vkus máme dost podobnej. Takže ve zvuku není problém. Navíc většinu věcí nahrává Ondřej Ježek, čili tam není už vůbec co řešit - vždycky to hraje geniálně. Obaly si taky dělají kapely. Texty o novinkách v infu si píšeme navzájem - já si samozřejmě nebudu vychvalovat vlastní desku, takovej narcis zase nejsem, ale můžu upřímně a popravdě napsat, že jsem hotovej z alba Point nebo Wollongong. Protože jsem z nich fakt hotovej.
Medvídek: Určitě neexistuje žádná obecná SR image. Žádnej heroinovej look, černý přilejhavý hadry a rozčepejřenej účes, nebo tak něco. Je to hodně instinktivní a pocitová záležitost. Buďto to ňáká kapela má nebo ne. Myslim, že v SR maj všichni otevřený ruce, co se týká vlastní prezentace.
Lukáš: "La famiglia nostra" zatím není tak rozvětvená, aby nějaká kapela byla v SR "jenom přes smlouvu", všechno je to o osobním kontaktu, při kterým se - tak jak já to cejtím - lidi bez problémů dohodnou (kdo vnímá slovo "kompromis" pejorativně, má smůlu), protože viděj, že jim nikdo nic nediktuje, přesně tak, jak jsou toho plný rozhovory s kapelama, co jsou na majorech. Na opravdu nepřípustnejch věcech bysme se asi shodli, ale přednost má jednoznačně "uměleckej přetlak" samotnejch kapel - jakmile to jde z nich a stojej si za tím, tak to přesně zapadá do naší "image". Ale i když bude tahle vazba v budoucnu "papírovější", tak absolutně nemám strach, že by se to mohlo zvrhnout do sraček.
Petr: Kapely mají určitě volnosti dost. Pokud to není kapele vysloveně proti srsti, trváme na vinylovým formátu. Chceme dobrou nahrávku ze studia, nejlépe z Ondřejovýho. Obal je v rukou kapely, muzika absolutně. Pokud je navozenej stav důvěry, není se čeho bát. Každou kapelu, která se nám dostane do drápů, vtáhneme mezi sebe, nakazíme vším, co je k dispozici, rozmělníme na tisíc kousků a pak už všechno funguje samo. Prezentaci si děláme sami podle našeho uvážení, sice to někdy vypadá, že vydáváme výhradně epochální kapely, ale my vydáváme jenom epochální kapely.
Jan: Hele, já myslím, že žádná rozumná kapela si do toho, co dělá kecat nenechá. Volný ruce jsou přece přesně to, o čem všechny alternativní kapely sní. Na druhou stranu jsme možná trochu nedůvtipní, že nesledujeme, jak lidi vnímaj Silver Rocket, aby jsme se o sobě něco dozvěděli, ale určitě to pro nás není nikterak hlavní kritérium. Pokud si dobrej v tom, co děláš a baví tě to, dáš nám svojí nahrávku a začneme to "žrát", tak si kámo pravděpodobně "udělal" další katalogový číslo. Dál už je to jen na aktivitě samotnejch kapel, co s nosičem, jak často chtějí hrát. Pak už se je staráme, aby kluci a holky zaznamenali z našich web stránek, že to a to vyšlo. Komentáře do internetovýho katalogu píšeme všichni – já hlavně ty úchylný, jak sis asi už všimnul: Infolisty dává Adam dohromady se Záhořem a Pepem. Doufám, že jsem na nic podstatnýho nezapomněl, ufff!
9.Prodejnost jsme už taky nakousli. Ale teď trochu jinak. Jakým způsobem se vám pak daří dostávat desky mezi lidi nejlíp? Je to prezentací na vašich www stránkách, nebo na koncertech, osobní kontakty, či přes jiná distra?
Adam: Všechny tyhle cesty fungujou - přes internet se něco prodá, na koncertech samozřejmě taky prodáváme a s distrama spolupracujeme (o tom jsem se už zmínil). Nedovedu odhadnout, kterej komunikační kanál funguje nejlíp, ale osobně jsem nejradši, když kapela prodá desku po svým koncertě - to mám dobrej pocit, že se ten koncert povedl a kapela někoho natolik přesvědčila, že ho zajímá i deska. Je to takovej nejčistší, nejhezčí způsob. Mám taky rád, když někdo napíše zpátky, jak se mu ta která deska líbí nebo nelíbí. Tenhle feedback je pro mě osobně dost důležitej - nechtěl bych, abychom vrhali ohromný spousty desek na nějakej obrovskej, anonymní trh. Jsem rád, když si za objednávkou můžu představit někoho konkrétního - v jakým městě asi žije a tak.
Medvídek: Myslím, že celkem významnej je mailorder přes naší internetovou stránku a taky prodej přímo na koncertech.
Lukáš: Přiměřeně, přiměřeně. Přiměřeně, přiměřeně.
Petr: Dobře funguje internet, důležitý jsou i distra, alfa a omega jsou koncerty. Ale žádnou statistiku si nevedeme. Máme rádi stánečky Silver Rocket na koncertech. Dá se u toho sedět, pozorovat jak ti lidi polejvaj desky pivem, bavit se s nima a nakonec si je polejt sám.
Jan: Určitě se moc nespletu, když řeknu, že jsme nejsilnější v kramflecích právě díky internetový komunikaci se zájemcema o naše tituly. Pak samozřejmě živý hraní a osobní kontakt (který se často vytváří právě po odehraném koncertu). Problematiku komisního prodeje přes distra bych nechal stranou, tam záleží na titulu a hlavně nakolik zapadá/vyčnívá z distribuční politiky, toho kterýho prodejce.
10.Tady se už dostáváme i trochu k otázce, o které mnozí hovoří méně rádi. Prachy. Chtě nechtě je prostě k vydávání mít musíš. Jak to řešíte vy. Je pro vás Silver Rocket spíše "náročným koníčkem" nebo se vám aspoň někdy zdaří částečná návratnost, či snad někdy i zisk?
Adam: No jasně že to je náročnej koníček. Dost náročnej. Někdo si třeba koupí jednou za tři neděle nějakou novou desku, já párkrát do roka pomůžu s vydáním desky svý oblíbený kapele. Aktivní participace tý kapely je samozřejmá. Hele - upřímně: já osobně bych si samozřejmě přál, aby byla vždycky stoprocentně zaručená návratnost, a aby se i vydělalo. To je přece jasný. Ale zatím nám chybí nějaká vůle, píle, nebo snad i lepší organizace, jak toho dosáhnout - myslím tím hlavně distribuci směrem za hranice. Nicméně věřím, že se do toho jednou dáme. Silver Rocket by se ale neměla stát nějakým zaměstnáním nebo tak něco. S tím jsme do toho rozhodně nešli.
Medvídek: SR není pro nikoho full time job, takže prachy pocházej jednak z prodeje nosičů, a jednak z vlastních zdrojů jednotlivejch lidí, a? už jsou jakýkoliv. Důležitá je myslim návratnost, podle mě nemá cenu se pouštět do nový desky kapely, když se předchozí titul ještě neprodal
Lukáš: Prachy jsou důležitý, dobrý účty dělaj dobrý přátele. V tomhle smyslu je klíčová důvěra mezi náma, na ní je zatím založenej náš "pokerovej" investiční systém: ty vyjíždíš se základem, já přihazuju, kluci to dorovnaj - jde o to nechat krupiéra vždycky vyhrát.
Petr: Financujeme to jak dovedeme, někdy je to trochu napjatý. Ale snažíme se držet celkovou rovnováhu, a nedlužit dlouho nějaký šílený prachy. Ideální stav pro nejbližší budoucnost by pro mě vypadal tak, aby label protáčel peníze způsobem, že by se všechny investovaný prostředky vrátily. Doufám, že to není žádná vzdálená budoucnost. Další důležitej krok je proniknout do distribucí i v cizině. Děláme na tom, učíme se to. Snad to taky ovládneme.
Jan: Prachy - a to souvisí z poměrně volným tempem prodeje - se vracejí také dost pomalu, většinou chybí pokaždé, když chceme vydat další desku. Ale vždycky se nějakým zázrakem poskládají dohromady. Je to asi díky železné disciplíně a oddanosti, s jakou členové ÚV SRR a jejich sympatizanti vyprazdňují peněženky (v lepším případě účty). Moc bych se divil, kdyby jsme jednou na některém z titulů "vydělali", ale koho to trápí. Jednou někde od někoho z nás zaznělo zhruba tohle: "My vydáváme kapely, který bysme chtěli mít doma ve svý sbírce desek!" To platí dodnes, a legrační je, že za takový tituly jsme schopný doslova vypláznout majlant, haha.
11. Jaké vůbec máte zkušenosti ze spolupráce s ostatními labely, či distry a vůbec lidmi kolem? Převažují dobré, nebo ty horší? Stalo se vám třeba, že jste někde vyloženě narazili, setkali se třeba s ojebávkou...
Adam: Jednoznačně převažují dobré!!! Zdravím všechny, kdo nám pomáhají a drží nás při životě - díky!!! Samuels, Free Dimension, Cathouse, Minority, Day After, Instinct, Pohoda Records - děkujeme. Jasně, že jsme párkrát narazili - především vlastní naivitou a blbostí. Já se třeba starám o domácí mailorder a většinou ty objednaný desky posílám předem a bez dobírky, protože si nedovedu představit, že by mě tady někdo okradl. Nicméně nějakej Honza Březina z Budějovic mě takhle přechytračil, filuta jeden, a peníze mi neposlal, což je v pohodě. Má svojí desku zadarmo a já jsem ten důvěřivej blbec. Každopádně s tím dovedu žít a děkuju těm všem ostatním!
Medvídek: Pokud vim, tak celkem dobrý, zase spíš otázka pro Adama. Vim, že byl ňákej problém se Sonnym z GSL eště v době, když dělal Bottleneck distribution.
Lukáš: Jo jo, Med má pravdu, ten Bottleneck byla moje první zásilka, a hned zahraniční, Petr mi ved ruku, když jsem vypisoval průvodku. (slzy) Ale pak jsem viděl ten štos podacích lístků, kterej symbolizoval úspěch Aranovy zasilatelský mise. (širokolící úsměv).
Petr: Můj pocit je spíš pozitivní. Celá ta parta je hodně vstřícná a otevřená, Dana Dudarce jsme už skoro pohltili, hehehe. Problémy jsou spíš okrajový.
Jan: Osobně naprosto důvěřuji lidem, kteří se nám snaží pomoci. Z osobní zkušenosti nemůžu o nikom říct, že se nás snažil překabátit.
12.Jste myslím především součástí punk hardcorové scény. Jak jsou u vás důležité texty a vůbec životní postoje a názory kapel, se kterýma děláte, nebo by ony s vámi dělat chtěly? Mně osobně připadá, že třeba zrovna tuhle stránku věci až tak důležitou nemáte a neřešíte...
Adam: Pro mě osobně to důležitý je, ale asi jiným způsobem, než jak to většina lidí chápe - pro mě odlišnej názor nebo postoj neznamená automatickou válku. Snažím se poradit si se spoustou věcí, se kterejma nesouhlasím a nemusí to nutně znamenat nějaký cholerický plivání nadávek. Zajímá mě, o čem kapely zpívají, nicméně se jim do toho nechci jakkoliv montovat. Jsem na texty strašně přísnej, mám vysoký požadavky, ale nikomu "nedomlouvám". Naopak - ostatní mě často inspirujou. Mám hodně rád texty Lyssy, svým způsobem geniální texty mají i Esgmeq.
Medvídek: Fakt nevim, čeho jsme nebo nejsme součástí. Texty sou důležitý hlavně pro toho, kdo je napsal, popřípadě, kdo je zpívá. Protože je to jeho nebo její emotivní výpověď. Pokud nikdo není nácek nebo tak něco, tam nemám problém. Myslim, že jsme obecně hodně tolerantní. Občas mi trochu vadí, když se někdo chová, jako kdyby snědl Šalamounovo hovno a říká lidem, jak se chovat a tak. Třeba konkrétně já s Adamem máme na ňaký politický věci trochu jinej názor, což je možná i dobře, a rozhodně to neznamená, že si tim necháme kazit náladu.
Lukáš: Tohle je tenkej led. Já to zas tak nežeru, takže proslovy mezi písničkama "Tahle je o tom, jak lidi měněj svý názory", tancovačkový postupy "Pojďte sem dopředu, chci vidět tancovat holky!" a stadiónový grify "Jste skvělí! A teď všichni!" mi způsobujou hlavně utrpení. Slova považuju za další prvek celkovýho sdělení (spolu s obalem a názvama), nejsou nejdůležitější, jsou důležitý. Obecnější a nekonkrétní lepší. Odpověď sytýho Šalamouna.
Petr: Texty jsou moc důležitý. Jenom nám v tomhle vyhovuje velkej prostor pro vyjádření. Věci můžeš říct na plný koule, můžeš je naznačit, můžeš je říct tím, že mluvíš o něčem úplně jiným, můžeš je říct i tak, že neřekneš nic. Já mám radši nadhled, ale chci v textech vidět smysl. A názory - my sami představujeme konglomerát všech možnejch názorů na různý témata. Pokud někoho akceptuju jako člověka, respektuju i jeho názory.
Jan: Frustrace a vztek by v první instanci měl směřovat k sobě samýmu, žádná změna bez toho není proveditelná. Takže u nás spíš najdeš kapely, který si definovali svoji individuální revoluční filozofii - filozofii dosažení maximální svobody a jistýho duchovního rozměru. Tupá síla masy asi není opravdu našim talířem máminný bramboračky. Pro nás bude vždy důležitější, jestli ty lidi opravdu přemýšlí hlavou anebo jen slepě papouškujou názory. Nemůžu mluvit za ostatní, ale mě fakt sejří, když jsou na prvním místě "uvědomělý" texty a až potom kvalitní muzika, jedno jestli sypačka nebo koncentrovaná melancholie. U Silver Rocket se dlouhodobě cení samostatně uvažující mozek, to je důvod, proč jsou kapely tak rozmanitý a pokrývají celý spektrum toho, co nezávislý punks můžou nabídnout.
13.Dá se tedy vůbec nějak vyjádřit, či shrnout jakási ta základní myšlenka "filozofie" Silver Rocket?
Adam: Ufff, to nevím. Řekl bych, že to žádná velká filozofie není. Je to o důvěře v muziku, kterou děláš ty a tvoji kámoši a je to o vzájemný podpoře. Nechci, aby to znělo nějak pateticky, ale je to fakt krásnej vztah.
Medvídek: Filozofie labelu? Fakt nevim, co si pod tim mám představit. Chceš desku, tak si jí vydej, když budu moc pomoct a bude se mi to líbit, tak to udělám.
Lukáš: Když se Adam k narcismu neodhodlal, nastavím za něj svojí hruď (útlocitný prominou): "My nevydáváme na Silver Rocket, my JSME Silver Rocket."
Petr: Ve skutečnosti jde jenom o to, prodat co nejvíc exemplářů britský encyklopedie, což maskujeme vydáváním muziky. (Ne. Vlastně je to pořád dokola. Snažíme se na to přijít sami, a nejde nám to. Mnohem lepší je to prožívat, než formulovat).
Jan: Dělej to podle sebe, kámo a snaž se bejt rychlej, přesnej a vostrej!"
14.Plány do budoucna?
Adam: Split Lyssa / Wollongong, deska Squall, nová deska OTK, v zimě snad konečně deska Lyssy - to bude hustý, hustý, hustý!!! Bude pokračovat spolupráce s Minority a máme i další plány, ale nechceme předbíhat - tohle jsou víceméně jistý věci.
Lukáš: Poučit se ze starejch chyb a nebát se novejch.
15.Na závěr, co by jste hlavně poradili lidem, co třeba teď někde zvažují, že by chtěli rozjet něco podobného jako vy?
Adam: Jděte do toho! Je to zábava a dobrodružství! Poradit nemůžu, zas tolik zkušeností nemám - a stejně je nejlepší na to přicházet sám. Není důležitý prodělávat peníze: je důležitý vydávat desky.
Medvídek: Je potřeba si asi rozmyslet, co od toho člověk očekává. Je to celkem finančně i časově hodně náročný. Ale pokud člověk cejtí, že přináší na svět muziku která ho oslovuje, tak to určitě stojí za to.
Petr: My nejsme asi ti, kdo by měli někomu udílet blahosklonný rady, jak na to. Chaos, s jakým pracujeme, nás k tomu neopravňuje. Ale když někdo cejtí chu? něco takovýho dělat, a? neváhá. Ten pocit, že máš některý věci jenom ve svejch rukou, že záleží jen na energii, kterou kapele, labelu, muzice věnuješ, to je příjemný.
Jan: Jedině pokud jste opravdoví blázni do muziky a chcete se upsat opravdovými ďáblu se třema šestkama za uchem!!!"
16.A tradičně. Je něco, co by jste ještě chtěli říct a ta otázka nepadla?
Adam: Nevím.
Medvídek: Fakt nevim
Lukáš: Dlouhá klička do bekhendu. V mým případě bych bejt tebou na odpovědích netrval.
Jan: Bylo by výborný, kdyby si lidi našli odvahu a způsob jak se aktivně zajímat o momentálně hodně silnou českou indie scénu a podporovali jí tím, že si občas koupěj nějakej ten nosič, naprosto bez předsudků."
17.Taky tradičně, oblíbené a inspirující kapely, ve vašem případě asi ale spíše labely, firmy a distra, které jsou vám tak nějak nejblíž, spřízněné a nejvíce vás ve vaší činnosti ovlivnily?
Adam: Touch and Go, Dischord, Amphetamine Reptile Records, Kill Rock Stars, Sub Pop, Punk In My Vitamins, Southern, DeSoto, Quarterstick, Homestead, Young God, Man´s Ruin, K Records a spousta dalších. stejně jsem na něco zapomněl.
Medvídek: Pro SR byli určitě inspirací Subpop, AmRep, Dischord, Touch & Go, Alternative Tentacles,
Lukáš: Kromě bodu 1 a kromě "našich" ještě Soundgarden, Tool, Prouza, Hammerhead, Björk, Sisters of Mercy, Unsane, Pearl Jam (levej stojan), Dead Can Dance, Prince, Suzanne Vega, Lvmen, Smashing Pumpkins, Tindersticks, Young Gods, Killing Joke (pravej stojan), Sinéad O`Connor, Garáž, Talking Heads, Pustit musíš, Laura a její tygři, U2, Neil Young, Vidiek, Eurythmics, Metallica, P. J. Harvey, Aimee Mann, Psí vojáci (šuplík), Afghan Whigs, Phil Collins, Buffalo Tom, Bronski Beat, Locust Fudge, Pražský výběr, My Bloody Valentine, Sonic Youth, Miro Žbirka, NoMeansNo, Roy Orbison, Guzzard, Mudhoney (druhej šuplík).
Petr: To je jednoduchý: Amphetamine Reptile, Sub Pop, Touch and Go, Dischord, divný kecy J Mascise a Thurstona Moora v rozhovorech z roku 1990, koncerty Tar nebo Jesus Lizard v Praze a tisíc dalších věcí.
Jan: Kapely jmenovat nechci, určitě by se jich pár ztratilo, ale z labelů určitě Amphetamine Reptile, Dischord, SST, Sub Pop, Touch And Go. A pak hafo osobností, který inspirujou dodnes - Ian MacKaye, Corey Rusk, Jello Biafra, Gerard Cosloy.Z českých Minority Records, Day After, Samuel Records, to je asi všechno."
díky za rozhovor
kontakty Silver Rocket: www.noise.cz/srr, gnubass@volny.cz, Adam Nenadál Kubelíkova 23 Praha 3 130 00
Více na old.czechcore.cz
|
