Youtube
TARAS BULLBA IZRAEL SUMMER TOUR
07.09.2014 22:42:43 Bachi
Obrázek

Šedivý město. Jedu autobusem kupovat bustr a knížku Logika smyslu od G. Deleuse pro Vatího a myslim na bejvalou. Je to celkem na hovno. Ale co. Celkem voplejtaček s tim vyřídit to tak, aby ste se zkrz veškerou tu vnější sračku systému doslova propasírovali k tomu zahrát pár koncíků...

Na počátku všeho tohodle byla nabídka od mýho dobrýho kamaráda z dob, kdy TARAS BULLBA začínala. Honza hrál tehdy před cca 14 lety v kapele BEZ FILTRU a mě tenkrát připadali jako bohový muzikanti, z čehož jsem byl vysranej, že nás pozvali na náš první koncert ještě jako TARASOVO MIKROBY a později i jako TARAS BULLBA. Ale to moc zavádím řeč1. S Vatím se občas vídáme, tak jednou dvakrát za jár se picnem a prostě udržujem kontakt. Už ňákou dobu před touhle záležitostí, mi volal, jestli přiletíme s Bullbou na tour do IZRAELE. Kurva do Izraele??:) No jasný, proč ne. Tenkrát to nevyšlo. Nicméně Vatí to zkusil podruhý a  tentokrát dokonce vytřískal z ňáký český ambasády nebo co něco přes 2/3 prachů na naše letenky. Taky domluvil koncíky postupně na čtyřech místech HAIFA, HERZELIYA, TEL AVIV a JERUZALÉM. Řikam mu jen "Kámo, OK a chceš si s náma zahrát tohle tour" a on na to "Proč ne?". Sice nebudeme mít příležitost dát zkoušku dohromady, hezky rovnou na stage. He:) Ále to je hald rock´n´roll a tak ho máme rádi nebo ne? Zbejvají komplikace na straně mých spoluhráčů z kapely, kteří na rozdíl ode mě mají stálou práci a vzhledem k tomu, že je turné domlouvaný poměrně narychlo (cca 2 měsíce předem), mají celkem hoňku to usmlouvat. Jako velkej průser a bod ze kterýho to může všechno rázem padnout se jeví dodatečná maturita našeho bubeníka, která má probíhat hned ze dne na den, co má doletět zpátky. I to se nakonec poddá. Zbejvá ta válka..

O Izraeli jsem se snažil zjistit co nejvíc informací, a to přestože nevim nic...abych teda věděl aspoň něco. Tak znal sem komiksy od Joe Sacca, Persepolis od Satrapiový a to je asi tak všechno. Jo ještě další supr detektivku Hluboké rány už nevim od koho a vim, že ještě vyšli další komiksy z prostředí země zaslíbený. Poměrně dost jich.  V oficiálních médiích je to prezentovaný tak nějak všelijak, že si nikdy nemůžete bejt jistý, co tu kterou zprávu ovlivňuje. Takže nezbejvá než se spolehnout na ověřený zdroje. Matně si vybavuju, když jsem četl články v A-kontrách o konfliktu, že mě to moc nebavilo a nezajímalo. Dál jsem spolýhal na praktičtější zdroje, tedy Inyho TRHAVINU č.1, kde je celej ten konflikt dost dobře a navíc přehledně rozplácnutej na víc jak pomálu 20stránek. Určitě si to sežeňte od lidí, co to maj, pokud byste chtěli trochu přičichnout k tomu, co furt hejbe světem. Každopádně letadlo letí do místa, kde je ta posraná válka. Aktuálně docela žhavá, ale furt je to ještě ready to go.

 

Průběh...

Je pátek dva dny před odletem. Po vyjasnění určitejch záležitostí nejen ohledně platby za přepravu konečně dorazí mejly, potvrzující, že letenky pro zbytek čekaj u terminálu na pražský Ruzyni. Zbejvá doufat, že nezruší lety. Další nesnadnou záležitostí je ujišťování rodinných příslušníků, lásek, fanoušků a vlastně všech lidí, co nás tak nějak znají, v tom, že víme co děláme, sme si vědomý rizika, do kterýho deme, ale zároveň taky víme, že jsou jistý věci mezi nebem a zemí, který prostě nevysvětlíš a víš, že je uděláš.

 

No, den předtim, co mi to letí si musim sednout a říct si tu u kompu, že jsem měl přes noc, kterou zřejmě ve spánku probíhala podvědomá příprava na let poměrně respekt z letadla. Letim prvně a jsa zastáncem, že nelítá, co křídla nemá, přiznávám, že mam trochu větry. Nejen z toho, taky že naše kapela je tam poměrně ambiciózně prezentovaná a po včerejší zkoušce, kdy sme nebyli schopný zahrát pomalu jednu písničku pořádně, si řikam.. No ale to se někdy stává a kolikrát pak ten koncert je daleko lepší. Navíc, vždycky to tam prostě můžeme roztřískat a říct, že nás to nezajímá.

 

ODLET

Na pražskej Ruzyni je poměrně narváno. Z respektu k nepříjemnostem, který by mohli komplikovat zdárný odbavení /byl sem varován, že na českej straně jsou hodně nepříjemný a ptaj se pomálu na velikost trenek/ se chopím iniciativy a jdu hned, co sem se tam vychcal. Vyfasoval jsem poměrně zákeřně vyhlížejícího chlápka, kterej však působil překvapivě v pohodě - spíš to vypadalo, jakože je to takovej strejda, co se ptá na mojí kapelu. Po pár dnech, když tam letěli i Palmík se Smetym (o tři dny pozdějc), z toho vylezlo, že se jich na to všechno, co se mě ptal ptali taky. Jaderný zbraně sem tentokrát nevez, takže všechno OK, je mi doporučeno ať povolim struny, že jinak by mohly rupnout a je to v cajku. Ještě za mnou přijde chlap od pasový kontroly, že jestli prej za 950 dolarů a oběd ve čtyřhvězdičkovim hotelu nechci letět až večer. No trošku se mi z toho zatočila hlava, kdo vám jen tak nabídne 20 litrů za to, že strávíte den místo (pravděpodobně) businessmana s akutní potřebou.  No jo, jenže máme domluvenej sraz se spoluorganizátorem tour a kdo ví, jestli by to pak letělo. Takže dávam pusu mámě, co mě na letiště odvezla a du se posrat k letadlu. Když letíte poprvý, jako sem letěl já, patrně nepočítáte s tim, že zvedání ze země v takovejhle rychlosti je docela náser. Nic příjemnýho. Sedačky sou malý, ale v pohodě. Zajímavá vsuvka - kytara mi letěla v kokpitu pilota, páč na ní už nebyl prostor. Byl to sympatickej týpek. Ostatně i letušky. Daly mi nadstandartně kafe, pro který sem si ale na druhou stranu přišel a zajímaly se o kapelu. Dobře sme si pokecali, nakonec z toho nic nebylo :(

 

JERUZALEM

Na letišti Ben Gurion v Tel avivu, který bylo v českých médiích tou dobou prezentovaný jako v ohrožení bombovýho útoku Hamasu a kde sem se musel hned převlíct do trenek a sandálů, páč to takhle v tom krásnym počasí a třiceti nad nulou dávam nejraděj, na mě s pivem čeká Vatí.  Rád toho kluka vidim... Nasedáme do rikši (familiérně - minibus) a frčíme směrem k jeho bytu v Jeruzalémě. Po cestě se ještě zastavíme na jedno, dvě a arak (místní zelená, teda spíš modrá - dobrá) u místního borce, co si postavil kiosek na parkovišti. U Vatího doma vyhodíme bagáž,dáme si večeři,  ale nezdržujeme se. Máme dneska sraz s týpkem, co spolupořádá naše tour, na kterym mimo jiné i hraje se svejma dvěma kapelama SIN TAX (moderní trash-metalcore) a CAVEMAN KING (brutal stoner). Ještě pořád ve mě přežívá jakási ostražitost, respekt z toho, že 40 km ode mě padají bomby.

Bar BLAZE, ve kterém máme hrát poslední koncert je takovej malej ale příjemnej kamrlík, s klimatizací - která je tady nezbytné úplně všude /auta, obchody.../. Yechi je příjemnej čtyřicátník, místní metalová legenda. V baru probíhá metlovej jukebox, lidi seděj v triku JERUSALEM METAL, který mi nakonec o tejden pozděj i věnujou. Docela se nám povede se picnout a protože tu hrajem, tak i zatnout. Mj. alkopunx - je to tu třikrát tak dražší a pivo v hospodě vyjde tak na 130 korun. Je ale kurva dobrý a kolikrát se v životě dostanete na tour do Izraele.

Den co den se probouzim v posteli, kterou mi pan hostitel vyhradil. Vzhledem k dlouhému spánku vařím až pozdní oběd, po kterém vyrážíme do města něco vokouknout. Tady mi dochází jak moc je v médiích ten strašák tý války nafouknutej. Prostě v těch ulicích je to trošku nervózní a vojáky tu potkáš, jenže neni to tak, jak si představuješ a to i když věříš, že to ty média nafukujou. Jedinej moment, kdy mi trochu zatrnulo, když jsme  seděli na zastávce autobusu a přijelo k nám auto, ze kterýho vyskákali čtyři ortodoxní věřící a začali vylepovat plakáty o pohřešovaném kamarádovi, kterej se patrně (ne)ztratil nedaleko v přírodě. Hm, držim plakát v ruce, jedeme autobusem ve kterym hraje šílenej moderní pop v hebrejštině a řikam si, že ty vole, znáš se - tady musíš trochu krotit svuj temperament.

Největším pokladem země zaslíbené jsou samotní její obyvatelé. Zkraje poznávám, že nejsem vyznavačem jakéhokoli náboženství a ve svý podstatě i dost pochybující člověk, jenže tady to je prostě extrém. Lidi spíš diskutujou myšlenky, než svý stanoviska. Nacházím v tom ohromný komunikační problém, neboť většina lidí zde jde z "kůží na trh" už když ještě neví, rozumíš, nenechaj to srdcem projet přes mozek a poslat zpátky, nebo to dělaj tak rychle, že se mi z toho chce brečet, nasrat se a smát jak jsem pomalej. Pravda je taková, že tu lidem nevadí věci prostě neřešit. Permanentní krizovej stav zřejmě dělá svý, lidi sou tu prostě a jednoduše víc spontánní. Na druhou stranu někdy až moc. Stalo se mi například, že na mě jedna holka v baru vytáhla nůž, poté co jsem jí něžně a údajně až galantně sundal nohy z židle na který jsem před chvílí seděl. Druhý den jsem se pak dozvěděl, že údajně za to hrozí trest až dvouletýho vězení, protože byla v armádě, což jsem ale nevěděl :) Na to se ke mně předtim docela tiskla, asi jenom machrovala a přišel zkrat... Další obecnou vlastností lidí tady je, že si všichni pořád podávají ruce, zdraví se a jsou k sobě hrozně přátelský. Sociální fóbie zde prakticky neexistují, ačkoli věřím, že na druhou stranu budou platit jistá pravidla, tabu - o kterých se nemluví.

Při prohlídce starého města narazíte na ortodoxní věřící, ze kterých jde skutečně temnota. U zdi nářků to pocítíte asi nejsilněji. Vatí mi to všechno popisoval, ty historický budovy a náměstí a tak, jenže mě to popravdě zas až tak... Daleko víc mi baví zkoumat tu povahu místní společnosti. Ikdyž, musím připustit, že procházka po tržišti, kde údajně kráčel ten ježíš s tim křížem, měla neskutečnou sílu, kterou tomu neubral ani fakt, že vám tady furt někdo cpe, co si máte od něj koupit. Jenže tady taky vám to tak nepříjde, protože ste omámený skvělym letnim počasím a nejde vo žádný zkurvený businessmany ale lidi, co musej živit svojí rodinu.

Dost keců, přejdeme k tomu proč tu vlastně sme. Respektive, proč sme tam byli.

 

KONCERTY

Jak už sem psal v úvodu, pro tohle turné jsme měli bejt netradičně čtyři, tedy druhá kytara a zpěv navrch.  No navrch, to bych kecal předem. Vatí je daleko víc muzikant než já a prostě věděl sem že to posune dál. Že ale tak, to sem fakt čekat ani nemoh. Pravda, dost dlouho sem si řikal, že doprdele,  se už do toho zkoušení pustíme, prostě kolísání víry. Jednoho slavnýho večera jsem toho kluka konečně chytil zas já, potom co mě tu všude vláčel a zavelel sem, dese mrdat /hrát/. Šlo o sex v pravdě zdvořilý. A já na něj do konce života nezapomenu. Si to vemte, děláte se s těma písničkama, štyry roky je pipláte k dokonalosti a pak příde strejda, co k nim přidá kytaru, která tam dycky měla bejt. Plus navíc vokály, který k mýmu projevu dokonale sednou a tvoří tak harmonie vo kterejch sem vždycky nesnil. Takže dobrý, řikam si -nebudu kluky stresovat. Bude to cajk. Píšu zprávu Palmíkovi: "Zahráli sme si to", čímž mu naznačuju, že je všechno OK.

 

HAIFA - klub SYRUP

S vědomím, že kluci budou na tenhle koncík poměrně unavený (přiletěli o čtyři dny po mě) nasedáme spolu s Vatím do auta k Yechimu, kterej nás veze svojí malou károu /odborníci případně doplní/ na náš první Izraelskej gig. Původně sme měli hrát s jinou kapelou těch lidí, co s náma nakonec hráli, tedy VENUS IN FEAR.  Jediný, co sem věděl, že pude o doom metal profesionálních muzikantů, což mě, logicky, znepokojovalo. Jedeme asi tak dvě hodiny, vezeme si Marshalla - malý kombo na který si v tu chvíli ještě myslim, že budu hrát. Dorážíme na místo, který chvíli hledáme. Jo to sem ještě zapomněl zmínit, že Vatí mezitim vystoupil v Tel avivu, kde nasedne do jinýho auta a nabere kluky. To sem posral. No a tak sme jeli s tim Yechim a kecali.... To místo je normálně levicovej prostor na koncíky, kde se schází místní anarchisti a využívaj ho pro akce. Naprosto zvláštní je, že poté co naše akce skončila se klub vyklidil a začala další akce s ňákym DJ nebo co. Supr stage, standartní PA. Když jsem vstoupil uvítala nás Maya, která to dneska zvučí. Připomínala mi bejvalou, takže sem se do žádnejch zásadních komunikací nepouštěl a zůstal jsem u klasickejch, hardcore-punkovejch, mlčeních + technickejch organizačních věcí. Yechi spravil Marshalla a zatímco se odebral na jídlo, já si s nim moh´ trochu pohrát, abych pak zjistil, že na něj teda hrát nebudu, páč ten druhej zesík prostě má debilní čistej zvuk a já s nim aspoň něco pomocí krabičky pick-up booster dovedu. K samotnýmu koncertu - No nebylo to nic moc hudebně, iluze nadšení z akustický zkoušky s Vatím se rozplynula ve zvukovym marastu, ale sehrávali sme se. Kluci nebyli zas až tak unavený, jenom prej po cestě vyprahlý. V letadle jim nedali pomálu napít a pak hned do auta. Ale nic zásadního. To voni zvládnou. :) Co bylo pozitivní, že lidi přišli fakt na nás a bavili se úplně super. Při jednej starší písničce /"NEWTOPIA"/, kdy sem naprosto neuváženě sundal kytaru a zapomněl na to, že tenhle song to dělat ještě nemůžu, protože Vatí umí jenom druhou kytaru, mě dokonce nosili na rukou. Pogovali jako o život, ale trošku myslim, že kdyby tam byla jakákoli jiná kapela, dělali by to samý.

***1/2 z pěti

intermezzo 1:

Mezi jednotlivými koncerty jsme se sžívali s prostedím jako tým. Kluci si přivezli konzervy s masem. Což sem nepředpokládal. Ku překvapení všech to docela šlo, přece jenom známe se dlouho. Hrozně mě zajímalo, jak si kluci sednou s Vatím, jako členem kapely. Takže ok. Jenom Smety občas Vatího bavil svými nutno podotknout, že trochu zbytečnými narážkami na téma "košer". Ale to jen tak, abych ho nasral, až to bude číst.

Tour je pevně naplánovaný, každej den koncert, takže žádný takový - k moři až bude na to čas. Jedeme na druhej koncert do HERZELYII.

HERZELIYA - PASSAGE bar

Na tenhle koncert s KIDS INSANE, co hráli o pár tejdnů předtim v Rokycanech sem už pociťoval mírnou únavu. A to to měl bejt první punkovej koncert v historii města!! Však sme taky na to patřičně hrdá. Dorážíme pár hodin před začátkem, zkoušíme udělat dobrej zvuk, což se nakonec hlavně a především díky Yechimu podaří a odehrajeme tu jeden z nejlepších koncertů historie TARAS BULLBA. Lidi na nás teda nepařili tolik jako na K. I., který sou mimochodem výborný z desky, co sem od nich koupil, ale i tak to byla šleha. Vtipný bylo, že když sme seděli před jejich vystoupením na schodech vedoucích do pasáže, kde se onen malej klubík nacházel, tak nás oslovili německý filmaři z Berlína, co natáčej dokument o punk/hc, jestli nám prej nevadí, že si nás natočej jako návštěvníky koncertu. No nám to nevadilo. :)) Další zajímavostí tohodle koncertu bylo, že když se dodavatel Plzeňskýho prazdroje dozvěděl, že tady hraje kapela z Plzně, tak barmanovi v cuku letu poslal tři sudy grátis. No já nakonec pil nechtěně Kozla. Po tomhle koncertě nás Vatí opouští, protože musí doprovodit kámošky domů, a my teda jedeme s Yechim sami. Naprosto vožralej mi pak ke čtvrtej hodině ranní padne do postele. Ač první koncert v historii města, dalo by se toto klání označit za standartní hardcore koncert na zemi, pro lidi, který ví na co dou a ví jak se na ten koncert /sic!/ oblíct. Kecal sem například s travellerem, co zná Prahu, pak s lidma z KIDS INSANE, který sou taky cestovatelé a vůbec, tohle bylo prostě takový domácí prostředí.

**** z pěti

TEL AVIV/klub KORO

Před tímhle koncertem jsem relaxoval. Jedním z důvodů byla moje celková únava a tím druhým, že kluci chtěli vidět starý město, který jsem já už viděl. Prakticky sem dovařil večeři a oni dorazili z vycházky. Měli sme pak asi deset minut na to jí sníst, a už tu byl Yechi, tentokráte spolu s druhým autem, ve kterém jsem následně jel já spolu s dalšími členy kapely SIN TAX. Cestou posloucháme nasranej hardcore lopaťárny, který mi ale teď neva, protože hrajou samý hitovky. Vo tenhle koncert, sme si řekli, že de. Původně jsme měli natáčet DVD, ale nakonec z toho sešlo, protože Vatí kecal. Klub Koro stál za to. Vchod byl zboku budovy po schodech a plošině podél tý budovy, přičemž ta zeď byla pokérovaná jak hovado a vypadalo to opravdu jak z ghetta v New yorku, kterej celkově TEL AVIV připomíná. Na místě jsem vypil naprosto hnusnej nápoj jménem TUBI 60. Prej je to ilegální, ale hlavně hnusný. Představte si citronovej koncentrát s ňákym alkoholem a rozpustnym mejdlem. Ještě teď mi je blbě, když si na to vzpomenu. Jinak v klubu hraje crust. Později střídavě MINOR THREAT a YOUTH OF TODAY, takže zvukař v tričku kleš to dával na strejt.  První kapela mě přiměla, respektive potřeba dobytí energie, abych se na ně přišel podívat trochu zblízka. Menovala se DEFACE a hrála asi tak jako trošku víc lopaťáckej KRABATHOR z období alba "Orthodox". Nebylo to nic extra, ale já sem to vydržel. Závěrečnej song Death for all si dodneška občas brouknu. Po nich SIN TAX, kapela našeho kámoše Yechiho. Naprosto famózní bubeník, jen mi příjde, že celkově jim to dneska moc nešlape, ale kluci měli jinej názor. My sme nastoupili, poté co přišla na řadu výměna aparátu - původní vůbec neměl čistej zvuk, ze kterýho já vycházim, takže to zachraňuje místní kombo. No, co vám budu povídat. Nejlepší koncert. Vůbec. Bylo to jasný už, když lidi zatleskali, než sme začali hrát. Kdo ste to neslyšeli, tak ste to neslyšeli. Michal to ale vodsral, protože po koncertě vypadal, jako po dvou koulích, úplně zpocenej a zralej na exitus. Prostě tohle podnebí klimatizace nezvrátí. Poslední kapelou večera jsou BRUCE LEE 03, nová kapela místních veteránů z různejch kapel, od který sem hodně čekal a logicky mě vůbec nebavila. Tebe třeba bude. Dáváme pár piv a odjíždíme s pocitem, že tady to teda stálo za to.

***** z pěti

K MOŘI

To by nebyl Jan Smetana, aby si něco nevydupal. Ale dobře, že tak. Je krásný modrý nebe a my jedeme ke středozemnímu moři koupat se do vln, vyčárat na pláž TARAS BULLBA, dát si zmrzlinu a odpočinout si. Ten samej den nás čeká náš poslední koncert v IZRAELI summer tour 2014.

JERUZALEM - BLAZE CLUB

Hned zkraje tour mi Vatí řikal, že na tenhle koncert má dorazit 80 procent věřících. V průběhu jsem na to zapomněl a pak mi to ani nepřišlo. První kapela hraje supr. Menuje se FRIENDS OF JOHN a hraje soft-rock ve stylu Boba Dylana zmixovanym s přimočarejma RADIOHEAD. Jde jim to fakt náramně, v průběhu coveru tradiční SLOOP JOHN B. si s nima i zazpívam u whisky, kterou máme ten večer zadarmo. Pak jdem na to my a dneska to nějak neni vono, jsme unavený a proto hrajeme nasraně. Fakt, že to neni ono, tedy nedokážeme se vcítit do určitejch aspektů našich songů a naopak prožíváme ty, co nemusíme, je korunovanej tim, že Smety má pocit, že to byl nejlepší koncert. Hráli sme prostě trochu moc "Oi!", který naštěstí návštěvníky dost bavilo a tak to zachránil poslední song "DONT LET THESE BASTARDS STEAL YOUR SOUL", rovněž jako výše zmíněná "NEWTOPIA", zahraný neplánovaně. Celkový naše působení tady teda zakončujeme zavádějícím způsobem.  Po nás jde na pódium CAVEMAN KING, kterej je super a hraje zhulenej metal-rock ve stylu Black sabbath s modernim zvukem a brutálnim podlazenim. Po tomhle koncertě kluci opouštěj zemi zaslíbenou ale tím to tady ještě nekonční....

 

JEDEN ČLOVĚK

Je po koncertech. Probouzim se u kámoše v Jeruzalémě s pocitem, že všechno dopadlo dobře. Přijeli sme jako první punková česká kapela do Izraele zahrát a lidi to vzali, některý dokonce měli hodně rádi. Všichni se k nám chovali mile a zdvořile.

Jelikož mi letadlo letí až druhý den, máme dnes na plánu jet natáčet ke zdi nářků a vůbec do starýho města videoklip k naší pecce. Jo to sou ty místa, kde SEPULTURA natáčela svý "Territorry". Jenže narozdíl od nás tam jenom letěla kvůli filmu a nikdy nezahrála. Výsledek snad brzy budete moct vidět, čekujte taky trošku tu naší kapelu, ne? Pro tentokrát tedy takhle: Hrál sem na španělku na zábradlí v místě, kde choděj samý pobožní a turisti a hulákal "ZOUFALEJ PŘELET ČERNEJCH VRAN (který tam skutečně lítali) NEPROBOŘÍ VZROSTLOU ZEĎ, BYS DO BAREVNEJCH ODSTÍNŮ VLOŽIL VŮLI POKUSIT SE MÍT RÁD SVŮJ SVĚT" a nikomu to nevadilo.

Večer pak ještě deme na rozlučkovou párty s Yechim, kterej mě nakonec komplikovaně porazí ve fotbálku a druhej den už letim zas dál...

Závěrem tohdle popisu, kterej si neklade za cíl nic, než splnit úkol, bych chtěl poděkovat všem lidem, který nás podporovali a nemaj v úmyslu s tim přestat. Bez vás by to nebylo ono. To, co se povedlo nám nebylo náhodou. Cesty jsou a každá má svůj směr... Jsou různé a přesto tvoří jednu jedinou. Díky za pozornost při čtení.

BACHI

 

P.S. S trochou nadsázky a zdravého sebevědomí lze tedy naši výpravu považovat za žádoucí a osvětovou. Stali jsme se účastníky a hlavně aktéry historicky prvního punkového (sic!!), tedy zasvěcujícího, koncertu v Herzeliyi, dále pak s příchodem Jana Smetany a Palmíka nastalo příměří (snad ne jen dočasné, ale...) mezi IZRAELEM a PALESTINOU. Zasvěceným jen dodám, že první česká panková kapela v Izraeli víceméně horlivě diskutuje otázku domácího kečupu, který, už protože je nejlepší, vždycky dojde...

P.P.S.

Fotky sčekněte na FEST MODREJ píča buk

 

+ příloha náš plejlist:

 

/zkouška/ LÍNÁ

----------------------

Svítání

Předpokládej

Nevěřím

Počítač

Na okraji srázu

Koloběh

Děti šedi

Utrpenec na útěchu

My burial

Always with the doubts

Jeden člověk

Odcházení

 

přídavky:

Newtopia 

 Don´t let these bastards steal your soul

 

 

Zobrazit všechny novinky »

 

Poslední názory

Ostatní články Reakce (4) | Zobrazit všechny články ...

   



Web-Stranky.cz afa svoboda zvirat kids and heroes diycore 007 strahov nightmare malarie dayafter evidence nzdm thor steinar ism marast CSAF Cult Burger Shitrecords Periferia gasmask sxhc

© 2021 Czechcore.cz | Scripted by Sonic (www.neziskovky.com) | Design concept by Max

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.