|
Občas se věci dějí tak nějak rychle a nekoordinovaně a člověk má pocit, že nestíhá, jak se svět točí. Takže v jistém momentě trochu rezignuje a řekne si „seru na to“. Posadí se na nejbližší lavičku nebo na gauč, možná klidně i na obrubník a nechá ten svět, ať se dál točí, než tomu dá zase už kdovíkolikátou šanci. A v takovém momentě se ohlíží a pátrá po tom okamžiku, kdy plný energie a nadšení neudělal nic, ačkoliv chtěl. Hledá důvod, a nakonec nad tím mávne rukou a opětovně se uchyluje k nihilismu, kdy mu celý tenhle svět může políbit zadní část těla. Je to nevděčný moment, ale co na tom vlastně sejde, když nedošlo k tomu, k čemu dojít mohlo, protože…něco (tady můžeš později vepsat ten ztracený důvod). Je to trochu souboj uplynulé přítomnosti s přítomností současnou, což píšu jen proto, abych se vyhnul slovům jako historie nebo minulost, i když i ta může být nedávná, či dokonce blízká. Což by i mohl být lehký oxymóron. Tak, a co teď s tím? Jasné zamotat, zamotané posléze znovu rozplést a rozpletené začít motat, aby se člověk nenudil. Ok, let’s go.
Někdy v roce 2023 vznikla na severu Čech, v okolí Sněžníku, kapela s názvem Kailas. Tahle nová kapela, poskládaná ale ze starých známých tváří tamní hardcore (punk) scény, vydala loni na podzim první single Domy. Lákala jím na desku, co vyšla letos v únoru. Ta deska nesla název Mariposa Nocturna a kromě digitální podoby vyšla taky na dvanáctipalci. Jenžeeeee, přišly nějaké ty nepříjemné věci a Kailas aktuálně už neexistují, to je ona uplynulá přítomnost a současná přítomnost zmíněná v prvním odstavci. Z Kailas se totiž stali Mariposa Nocturna. Chytáš se? Ano, tak se jmenovala (nebo ještě pořád jmenuje) debutová deska už neexistujících Kailas. Motáme a vyjasňujeme. Sestava Mariposa Nocturna a Kailas je ve skrze totožná, přesto jedno neexistuje a druhé ano s odkazem na to první. A já teď píšu o desce kapely, která je tak možná lehce Schrödingerova, protože je i není zároveň. Back in time a zase hned go to the future. Miluju to a nesnáším zároveň, což teď ale používám jen jako obrat. Ta deska vlastně existuje dvakrát. Jednou pod názvem Mariposa Nocturna od Kailas a podruhé jako MMXXV od Mariposa Nocturna. Nebo existovala dvakrát a teď už existuje jen jednou? Nebo možná dvakrát vůbec nikdy neexistovala. Každopádně to prostě dává smysl, i když ho tak docela dávat nemusí. Ale je to tak. Akorát teď teda nevím, o jaké desce ve výsledku píšu.
Abychom to ale nějak shrnuli. Letos v únoru vyšla Mariposa Nocturna od Kailas na vinylu. Aktuálně je k poslechu na bandcampu a jako kompaktní disk deska s názvem MMXXV od Mariposa Nocturna. Kailas už nejsou, Mariposa Nocturna pokračuje dál. V tomhle bodě bylo rychle zmíněno ono motání jasného a vyjasňování zamotaného. Může to působit chaoticky, ale jen do jistého momentu, kdy všechno nejspíš začne dávat smysl. A pokud ne, tak se zase asi taky moc nestane. Prostě stačí pustit ke slovu hudbu a tam už by si všechno mělo bez problémů sednout.
Dá se v pohodě říct, že Mariposa Nocturna hrajou parádní emíčko namíchaný s hardcorem a tím i skončit. Bude to pravda a nikdo nemůže říct jediné slovo proti. Ale… Už jenom samotné konstatování, že se jedná o emo-hardcore rozhodně stojí za pozornost, protože něčeho takového tu aktuálně není úplně moc. A tahle čtveřice (občas dokonce pětice, tedy doplněná o primárně folkový ženský hlas) do toho jde pěkně zostra, ale částečně i jemně. Můžeme tady zkusit mluvit o tom, jestli se protiklady třeba přitahují, když se spojí něco, co všichni známe, ale dost často to z nějakého důvodu nespojujeme. Mariposa Nocturna občas tnou do živého a oddávají se rozervanosti se screamo nádechem, ale občas zase brouzdají v téměř libozvučných melodiích hardcore-punku. Možná je to právě tenhle kontrast, který mě na tom baví a bude nejspíš bavit i Tebe. Udržovat Tě ve střehu a nechávat Tě trochu na pochybách, jaký bude ten další krok nebo prostě obecně, co přijde dál.
Tam, kde se do toho vokál pořádně opře, tak jde mráz po zádech, i když se na pozadí pořád nemůžeš zbavit melodických partů, co zhoupnou v kolenu. Místy až punkrockové vyhrávky jdou pak krásně dohromady s pasážemi, kdy vokální tlak lehce poleví a upustí od nabroušenosti a zuřivosti. A ten stejný punkrockový nádech přijde i ve chvíli, kdy už to tak nějak vypadá, že by se všechno mohlo utopit v pomalu nastupujícím chaosu. Intenzita kolísá a je znovu třeba našponovat nervy. Znovu si dopřát hluboký výdech s ještě hlubším nádechem a nechat odeznít nahromaděnou zlost, která místo exploze statečně odkapává. Chvíli i přemýšlím nad tím, jestli se mi vůbec daří do desky stoprocentně a naplno zaposlouchat, jestli mi něco neuniká. Ve změti všech dojmů a myšlenek si vzpomenu i na Rutku Laskier a mám radost z toho, jak známě tahle věc jako celek působí a funguje. Nemusím v tom hledat nic, přesto v tom najdu hodně věcí. A opačně to bude fungovat taky. Hlavně bez tlaku, bez zbytečných hrotů. Stačí si celou nahrávku víc poválet na jazyku, víc promnout mezi prsty, dát jí prostor, ale dát ho i sobě. Tahle věc má solidní sílu a bude Tě nepravidelně napínat. Je to svým způsobem dosti potrhaná romantika, co místy bolí, ale dá Ti i zakusit slastnou a příjemnou příchuť. Romantická záležitost, co zabolí a zanechá stopy. Taková ta romantika, co Tě sváže, malinko pobije, nacpe Tě do kufru auta, ale vezme Tě v kozelci podívat se na nádherný západ slunce. Bodavě příjemný, příjemně ostrý.
Je v tom něco jasného, ale taky cosi nevyřčeného. Je v tom beznaděj, ale naděj taky. Je v tom dusivý smutek s jakýmsi zvláštním nadhledem. Frustrace zabalená do blahodárného smíření. Chceš dát světu ještě šanci, ale víš, že to dost pravděpodobně skončí nějakým dalším zklamáním, na které se připravíš ledabylým úsměvem. Dává ty smysl v tom nejlepším smyslu slova, co víc tak chtít. Zvukově bych si asi pravda zvládnul představit místy něco hutnějšího a více masivního, což ale neznamená, že desce něco výrazně chybí. Osobní preference by ale rády vytáhly onu srdceryvnou intenzitu ještě více vpřed. Ať mrazení vydrží dýl. Nicméně, to už jsou jen perličky, co na výsledném dojmu tolik nezmění. Tahle deska, ať už s ní přijdeš do styku v jakékoliv variantě, určitě stojí za bližší pozornost. Nech ji hrát, sama Ti ukáže cestu. Z tmy na světlo, ale vezme Te i ze světla do tmy. Sleduj, co se bude dít, vnímej, dýchej, a to asi stačí. Mariposa Nocturna poletí dál, klidně ji můžeš následovat.
mariposanocturna.bc.com
|
