Monumentální, strhující shoegazová nahrávka formovaná stíny Prahy

Pražské trio Glowhaze přináší album, které působí jako vytesané z kamene a mlhy – hutnou, atmosférickou fúzi rocku a shoegazu. Deska pojmenovaná po jednom z nejhistoričtějších a mýty opředených míst ve městě, spojuje tíhu starobylých hradeb, chladného říčního větru a městské melancholie do zvuku, který je mocný a zároveň zmatený sny.

Glowhaze – Danil (bicí), Igelgrim (kytara, zpěv) a Iris (basa) – vytvořili desku, která pulzuje syrovou energií a zároveň vše omývá ve vrstvách reverbu a zkreslení. Výsledkem je jedinečně český pohled na shoegaze: drsný, náladový a dotčený duchem místa, který je nezaměnitelně spjat s temnějším romantismem střední Evropy.

Vyšehrad je postaven na silných kytarových stěnách, rezonanci undergroundové basy a bicích, které duní jako zimní bouře. Každá skladba působí, jako by se valila vpřed skrz kouř – jako směs jasu a oparu, melodie a síly. Glowhaze se spíše přiklánějí k tvrdosti, než k ohromující hlasitosti: jejich shoegaze působí tektonicky, je zakotven ve fyzičnosti rocku a zároveň si zachovává snové, rozmazané okraje klasického „gazu“.Album má i filmový nádech – téměř vidíte šedou oblohu, mokré dlažební kostky a starobylou pevnost Vyšehrad tyčící se nad Vltavou.

Zatímco kapela si zachovává minimalistický a poetický obsah svých textů, Vyšehrad jasně zkoumá témata spojená se ztrátou a obnovou, emocionálním rozkladem, touhou po spojení v lhostejném světě, mytologizovanou minulostí a břemenem paměti. Album působí jako procházka starým hradním areálem za soumraku – všude je ticho, všude se ozývá ozvěna nevyřešených příběhů. Směs rockové naléhavosti a snovosti v shoegazu odráží tuto dualitu: přítomnost žene vpřed, minulost vtahuje dovnitř. V songwritingu je cítit stoicismus, jakýsi druh emocionální vytrvalosti, který odpovídá kulturnímu temperamentu města – vyjadřuje hluboký cit bez dramatu, nechává promlouvat hudbu. 

Glowhaze se odlišují od moderních shoegaze trendů tím, že odmítají lesk a nostalgii - ve prospěch syrové fyzičnosti. Vyšehrad není předělávkou shoegaze 90. let; je to jeho temnější, uzemněnější interpretace, která odráží původ a cítění kapely. Glowhaze dosahují vzácné rovnováhy: jejich hudba je masivní, ale zároveň intimní, melancholická, ale zároveň divoce živá. Vyšehrad je sebevědomá a atmosférická shoegaze-rocková deska, která je zrozená z kamene, soumraku a syrových emocí. Nejenže zní jako Praha; také se tak cítí. Těžká, krásná, s ozvěnou duchů.  

Autor: MrClean, Thusblog