(Ernest Jennings Records)

Čas od času potřebuju kapely, který mi znova vrátěj víru v rock. Za posledních pár let se to povedlo třeba Auxes, Obits, Imaadu Wasifovi – a teď Title Tracks. Hlavní postavou Title Tracks je John Davis, někdejší bubeník Q And Not U (jasně, určitě se na něj dají něj uplatňovat všechny klišé o bubenících, co začali psát vlastní písničky, hehe), kterej teď hraje na kytaru a zpívá. Hned na začátku upozorňuju: Title Tracks neprodukujou nic převratnýho a revolučního – ale hrajou to s takovou vervou, zápalem a nadšením, že jsem okamžitě podlehl. Ale fakt po několika prvních vteřinách.

(Papagájův Hlasatel Records)

Vychází velké množství nahrávek a některé z nich se velice snadno mohou ztratit pod přívalem dalších novinek. Není to tak dávno, kdy Papagájův Hlasatel Records vydal, jako svůj 103tí titul, další nahrávku prachatickým Ucházím. Říkáte, že to je již rok? Utekl strašně rychle. Je to tuším po dvou letech od jejich posledního alba „Edice 15 – Separace průtokových poznatků“. Tentokrát nejde o sólové album, ale společné CD s názvem „Split  kontrakultura“ (kontrakultura =  „typ subkultury, pro kterou je typický nesouhlas a opozice s normami a idejemi majoritní kultury“) si přizvali kapelu ze svých rodných končin – Black Spirit Rose. Zub času se na tomto splitu hned tak nepodepíše, protože je to počin nadčasový a svým bezesporu přesahuje hranice hudebních žánrů. Možná víc, než by jsme si mohli představit.

(Hardware Records)

Vogue jsou pozdravem ze země vaflí a belgické čokolády. Není to tak dávno, co jsem držel v ruce poslední desku Sunpower „Bondage“ a nemyslel jsem si, že dorazí ještě nějaká další dobrá deska z těchto míst Evropy. Byl to omyl! Jsou tady Vogue a jejich vinylová novinka „Pompshit“. Vogue čerpají z tradice starých hardcore punkových kapel a zárověň jsou tak trochu inovátoři. Nahrávka vychází na německém labelu Hardware Records, který patří mezi nejaktivnější současné evropské labely. Belgium Is Burning!

(Fat Wreck Chords)

Asi nejsem sám, kdo má určitý desky a songy spojený s určitejma situacema. Bez těch situací by totiž jednotlivý tóny ztratily svoje kouzlo, pnutí a hloubku. I sníh venku má svoje tóny a rozhodně to nejsou koledy, co mi přijde na mysl, když sněží. Zima udeřila krutě a to v den, kdy se Damage Done tým vydal do Plzně za Mírou Imperátorem probrat punkový strategie.

(DIY)

Sobota na Vrahu, For Liberation Fest. Právě dohráli Tummo (který byli výborný!) a chystá se Gattaca (která taky vzápětí předvede parádní set). Kecáme s Bonusem o tom, že by to chtělo víc kapel, co se nebojí opustit to tradiční schéma kytara, basa, bicí. A do toho začínají hrát mezi lidma pod pódiem kluk na akustickou kytaru a holka, co zpívá. Dan a Lucka, Tyranie Identity. Vybavuju si, že jsem to jméno zaregistroval už před pár rokama na několika letákách a pozvánkách na koncert a jsem zvědavej. Po pěti vteřinách jsem totálně okouzlenej. A uvědomuju si, že jsem už strašně dlouho neviděl tak UVĚŘITELNOU kapelu.

(Rock Star Records)

Chip Hanna je charismatickej chlápek, rodák z Louisiany. Někteří ho možná znáte z U.S. Bombs, kde bubnoval nebo country/western/rockabilly/psychobilly/bluegrass projektu Chip Hanna & The Berlin Three, což je parta muzikantů lokalizovaná v berlínském Kreuzbergu. Většina jeho nahrávek vyšla na labelu People Like You. Chip Hanna se kromě jiného věnuje i sólové tvorbě ...

Na německém vydavatelství Hardware Records vychází jedna dobrá deska za druhou. Fakt, který  myslím pár hardcore/punks již zaznamenalo. Nahrávky vydává s rozvahou a každý titul je poctivě udělaný a hudebně zajímavý. Naprosto čerstvou novinkou je split EP Short Fuse a Chuck Damage – dvou kapel z Münsteru a Dolomenu, oboje v Německu. Dvě kapely, které zastupují současnou podobu negativního hardcore punku, který z velké části proslavili Negative Approach.