Určitě jste si všimli, že prostorů na koncerty nejen v Praze ubývá. Poslední dobou se např. jedná o ukončení provozu v Jelení, nebo o pochopitelnou averzi vůči prostoru v Motoráji. V těchto časech se skupina antiautoritářsky smyšlejících lidí rozhodla otevřít klub Discentrum poblíž jedné z největších tepen MHD v Praze, do prostor v areálu nákladového nádraží Žižkov.
1) KONCERTY ÚSTŘEDNÍ PŮJČOVNY HLUKU 2) VSTUPNÉ NA KONCERTECH UPH 3) FESTA DESPERATO 4) DRUNK NACH OSTEN 5) RADIO POŘAD "DOJEZD" 6) NOVEJ BRNĚNSKEJ PUNK OBCHOD VOLTAGE 7) DISTRO
„Nahrávka, která má více barev než Disney film na LSD“,taková je popiska na internetové stránce P. Trash ke společnému splitu STRANGE ATTRACTOR / RED MASS. Než jsem si desku pustil, bral jsem to s nadhledem, ale teď mi nezbývá než souhlasit.
Přišel čas, kdy je třeba zvýšit hlas! Právě je venku sedmá řadová deska brněnské hydry, která se během mnoha let svýho aktivního života stala kultem. Ten teď tasí jako svou zbraň, jejíž pomocí dává všanc hyenám veškerý mainstream, vůči němuž se velmi konkrétně vymezila a na to konto zradikalizovala.
Je jedna hodina ráno, mám za sebou pár naprosto šílených dní, venku prší a na mém stole voní čerstvě uvařený kafe. Zase se mi vrátil ten divnej stav, kdy mám pocit, že se mi všechno jenom zdá, že jsem se ocitl v nějakym prazvláštním filmu. Lehounký chladivý vítr pohupuje se závěsem a déšť bubnuje na parapet. Do toho se ozývají zvláštní tóny jedné kapely a sedí k téhle situaci tak dokonale, že se stávají nedílnou součástí scenérie. Je to soundtrack k tomu filmu. Vítr ustal. Čas se zastavil.
Klub V JELENÍ se za poslední zhruba 4 roky stal klíčovým místem pro spoustu punkových a hardcore koncertů i dalších akcí jako jsou promítání a podobně. Zdá se, že je před náma už jen pár měsíců jeho fungování, ale ještě snad všechno není uplně v…
Je to trochu zvláštní cesta, ale nakonec to všechno dává perfektní smysl. Od Citizens Arrest, přes Chisel až k Ted Leo and the Pharmacists, kde se protnuly základy těch prvních dvou kapel. A nikdy nebyly ve větší rovnováze, než na "The Brutalist Bricks". Přestože mě asi pořád úplně nejvíc baví geniálně hitová "Shake the Sheets", velmi oceňuji zarputilost se kterou se Ted Leo a spol. vrátili zpátky do hry po ne příliš výrazné minulé desce "Living with the Living".
Z mokřadel a lesů okolo Seattlu se vynořila fakt divná věc. Pod čarodějnickou holí hlavního zaklínače Randalla Dunna došlo ke spojení členů Earth, Accused nebo Burning Witch do jedné velké hádanky jménem Master Musicians of Bukkake. Už obal, který kreslil Seldon Hunt, naznačuje, že vstupujeme na neprobádané, avšak zcela určitě obydlené území.
Léta jsem byl přesvědčenej, že "At the Soundless Dawn" nemůže nikdy nic přebít. Nicméně stalo se. Vytvoříte si onu disciplínu, něklikrát se překonáte při dechu klimatizace a se svitem západu v zrcátkách, kdy vám slunce amputuje zorničky při každým pohledu do stran a za záda.
Počet obrázků: 1
Číst mezi řádkami se vyplatí i v „reálném“ životě. Snad i proto mi je sympatický název „Read Between The Lines“ desky. Vychází v době po jejich debutním LP „The Music“ (Deranged Records) a novou deskou „Implosion“ (Deranged/Combat Rock Industry). Obsahuje čtyři vlastní pecky a tři předělávky – od The Strike, The Statues a Elvis Costello.
Počet obrázků: 1
Rád bych se vyjádřil k článku, který se objevil na periferia.cz, teď před koncertem 11.4. v klubu Motoráj – který je na poslední chvíli přesunut do klubu 007! Je mi dost líto, že na net vypluje takovejhle článek, bez toho aniž by si jeho autor zjistil všechny patřičné informace i z té druhé strany, zvlášť, když ví, kdo ten koncert dělá. Možná by stálo za to, zamyslet se nejprve nad tím, jestli by ses organizátora neměl zeptat, zda o tom ví, co s tim bude dělat, případně ho o tom informovat, aby se celý tohle dřív vyřešilo a ne rovnou napsat útočnej článek a prudit s nim na netu, vytvořit tak zas hromadu úplně zbytečných diskuzí atd.
V Japonsku je tak celkově něco jinak. Projevuje se to mimo jiné i na tom, že téměř všechny kapely, které se tam daly po letech znovu dohromady, nakopávají prdel pořád stejně jako před 20ti lety. Žádné vyčpělé karikatury, žádné estrády, žádný blbý hard rock od chlapíků, který jsou už "nad věcí". Jasně, určitě je to dáno i tím, že všichni členové starých japonských kapel pokračovali po celou dobu v dalších super kapelách, ale tím jsme zase na začátku. Jednou ze znovuobnovených legend jsou i Systematic Death a to, co jsem před chvílí napsal, platí v jejich případě zcela bez vyjímky.
[un]titled - KNIHA a jak ji představil Ujo Jesus? Takhle: „ fotografů, které spojila scéna a láska k fotografii. Každej z nás je jinej a různé máme i styly focení. Jsme z Čech, Slovenska, Anglie a Polska. Vyšlo jen 500 kopií a vydání jsme “
Počet obrázků: 3
Ty vole. Dave Laney evidentně překlenul složitou životní situaci, kterou obtiskl do předchozí desky Auxes, nadechl se a v tom nejlepším slova smyslu se vrátil zpátky do svých sedmnácti let. Protože to, co předvádí na "Ichkannichtmehr" je prostě punk jako prase.
Jesaiah je poměrně mladá parta ze Švédska. Po prvotním EP, přichází se svojí debutovou deskou čítající rovných deset skladeb. Na poslední tituly, které vyšli na Black Star Foundation se album „Et Tu, Hope“ může s klidným svědomým zařadit k těm nejbrutálnějším. Protože Jesaiah jedou v duchu kapel kapel Converge/Dillinger Escape Plan a taky starých Norma Jean. Tedy nelítostná porce metalu, hc a chaosu.
Počet obrázků: 2
Asi se shodneme na tom, že tohle je divnej svět. A že
každý z nás podvědomě hledá cesty, jak z něho alespoň na chvilku
uniknout. Někdo má drogy, někdo meditace, někdo toulání se v přírodě, další
knížky nebo filmy, nebo jen svou vlastní představivost. A já tohle všechno
chápu, včetně těch drog. Najít alespoň na chvilku zvláštní klid duše, kdy se cítíte
jinak než obvykle je fascinující věc.
Tak předně: kolem týhle kapely byl poprask už dlouho před tím, než jsme byli schopný ulovit jakýkoliv hudební echo. Vemte si sestavu: Andy Hurley (Fall Out Boy), Stu Ross, Ryan Morgan, Kyle Johnson (všichni Misery Signals) a Matt Mixon (7 Angels 7 Plagues).
Počet obrázků: 3
Rozhodně nesdílím všeobecný názor na německou hard core scénu, který je postaven na podivném předsudku, jehož typickým průvodním jevem je názor, že "na Fluffu je to ok až na ty hrozný namachrovaný Němce". Podobné kategorizování na základě státní příslušnosti je podle mě totální hovadina a ačkoliv mi může být spousta věcí nesympatických nebo cizích, musím podotknout, že drtivá většina lidí a kapel z tohoto prostředí, které jsem měl možnost poznat, byla naprosto v pohodě a v mnoha ohledech by mohli jít zdejší hard core scéně příkladem. Mluvím např. o striktním vymezení se vůči neonacismu (a to nejen v podobě bannerů na Facebooku), aktivním přístupu k organizování koncertů a otevřenému postoji k mnoha jiným hudebním stylům.
![[un]titled - KNIHA](/img/[un]titled-KNIHA-PO1010-1078168.jpg)
