(Cultburger Records, 2022)

Jméno hardcorepunkové úderky Zimmer Frei neregistruju moc dlouho, zhruba dva roky, čtveřice členů téhle party však má za sebou
daleko delší cestu. Domovským městem kapely je Praha, kořeny některých aktérů však sahají až na Jesenicko, kde v propasti
minulého století rozdmýchávala nepokoje v srdcích tamních punks skupina Pacem In Terris.
Důvodem, proč píšu tyhle řádky, je fakt, že díky vsetínskému labelu Cultburger rec. v těchto dnech spatřil světlo světa první
dlouhohrající počin Zimmer Frei, LP Odsouzen k nedůvěře. Desetipísňová nahrávka vznikla v roce 2021 a kapela ji pořídila ve studiu
Golden Hive, v němž v poslední době vznikají klenoty současného českého punku (namátkou třeba Vole nebo Kurvy Češi). Studio
sedlo i Zimmer Frei, kapela šlape, zvuk desky řeže, je patřičně špinavý, ale všechny nástroje zůstávají skvěle čitelné a mají svůj
prostor.
Písně na desce nesou tíživou atmosféru, budovanou od prvních okamžiků hudebními i nehudebními prostředky – první zvuk, který
posluchač uslyší, je rozječená siréna. Během pomalu klesajícího řezavého tónu do toho kapela hrábne a rozjede se píseň Mezi
hladinou a dnem, temný tanec ve středním tempu, který předznamená dění na většině další nahrávky.
Od prvních okamžiků na sebe poutá pozornost kytara. Nejdřív rozřízne vzduch drásavý akord, rozjede se strohý úvodní riff, aby se
hned po několika taktech zakousnul do divokých záseků, které zakončí drobným kytarovým ornamentem, kratičkou ostrou vyhrávkou v
pomlkách. Kytara má celkově zásadní podíl na vyznění písní. V základech většiny skladeb stojí těžkotonážní crust´n´roll, strohý a
pochmurný, kytarista ovšem neustále vyráží na různorodé výlety za hranice stylu a nosné riffy skladeb zajímavě rozvíjí a pointuje řadou
nápaditých fórů v aranžích.
A zatímco kytara se nechává unést, bicí s basou přikládají pod kotel a pekelná lokomotiva dusá kupředu. Baví mě, že na desce
převládají pomalejší skladby. Zazní sice i několik sypaček (jako třeba hned druhý zářez, kus Neseš v sobě jizvu nebo bič s groteskním
textem Žalobej), řada písní ale pumpuje v chytlavých středních tempech. Ve skladbě Balada o nudlích mákem sypaných se pak kluci
dostanou nebezpečně blízko zrádných skapunkových vod, v pasáži s kytarovými záseky na druhou dobu však vespod tepe punkový
beat a vyzněním se tyhle momenty blíží spíš takovým La Fraction než nějaké rozskotačené partičce.
To mám teď na mysli muziku, ne vokál. Ten je u Zimmer Frei hodně jinde než u Francouzů. Zde vládne podmračený mužský hlas, který
hodně řve a hodně deklamuje, i melodičtější part si sem tam sjede, ale opravdu sporadicky. Osobně velmi oceňuju, že sází na
srozumitelný projev, který nechává vyniknout texty. A velmi působivé momenty přicházejí, když štěkotu hlavnímu hlasu odpovídá zbytek
smečky v backvokálech.
Už jsem zmínil texty – na ně se tu vůbec klade velký důraz. Jsou různorodé námětově, řeč je v nich o tématech časových (jako je třeba
téma politické korektnosti v titulní Odsouzen k nedůvěře) i nadčasových, v některých textech je kontrast časovosti a nadčasovosti
přímo zobrazen (třeba v asi nejsilnějším textu desky Mezi hladinou a dnem: „...za vlnou touhy / za vlnou nenávisti / za vlnou zániku a
vzniku / je skryta výzva / přítomného okamžiku.“). Kromě autorských kusů dvakrát zaznějí zhudebněné verše pražského básníka T. R.
Fielda, jejichž groteskní poetika k punkové palbě Zimmer Frei dokonale sedí. Většina slov na desce zaznívá česky, mimo češtiny
ovšem slyšíme i fantaskní pajazyk jedné z Fieldových básní, textu nazvaného Žalobej, a němčinu v závěrečném biči nahrávky, písni
Zpověď gumového otroka.
V úvodu desky kvílela siréna, na konci kvílí opera – po doznění posledních tónů poslední skladby se ozve úryvek parodické árie z filmu
Tajemství hradu v Karpatech. A pak ještě mlaskne ironický polibek na rozloučenou – a další výrazná punková nahrávka vzniklá v těchto
divných časech je u konce.

P.S. Pokud vás Zimmer Frei oslovili, nenechte si ujít skladbu, kterou na desce nenajdete. Píseň se jmenuje Pod psa a kapela ji
zavěsila na svůj profil na bandzone. Je to uhrančivý, bezmála sedmiminutový bič postavený na monotónně opakovaném, lehkými
variacemi ozvláštňovaném motivu kytary a dramatickém recitativu zvláštního, v próze podaného příběhu. Zimmer Frei v tomhle kusu
slušně vykročili za hranice toho, co je tu v téhle muzice zvykem. 

RECENZI NAPSAL: CTIB