7“EP (DIY)

Přímočarej hardcore punk z Plzně a jejich debutní EP.

(Empty Cellar)

Příběh mýho okouzlení Pillars and Tongues začal dva roky zpátky, když mi Tim Remis poslal z Chicaga balíček s nějakejma vinylama Sweet Cobra, o který jsem ho prosil. Mezi nima bylo i LP mně neznámý kapely Pillars and Tongues s názvem „The Pass And Crossings.“ A u toho lísteček s typickým Timovým písmem a vzkazem: „Přibalil jsem ti k tomu ještě desku, kde hraje moje ségra. Jak tě znám, bude se ti to hodně líbit.“ Tim měl pravdu. Od prvního poslechu jsem Pillars and Tongues naprosto propadnul.

7“EP (Pancho Kid + kooperace labelů)

Kapely Filthpact a Chulo se potkávají na společném splitu, který je živoucím důkazem, že  „D.I.Y. síť přátel“ stále žije. EP vyšlo v masivní kooperaci mnoha labelů (tím myslím 16cti) z celého světa. České luhy a háje zastupuje polovina Dead Heroes Records, anglická spojka, pojmenovaná jako Pancho Kid.

(Phobia)

Pořád si velmi dobře pamatuju, která švédská crustová kapela mě nejvíc srovnala do latě. Ano, byli to Totalitär. A od té doby používám jakoukoliv jejich nahrávku jako měřítko pro surovost a přímočarost a švédských kapel se to logicky týká dvojnásob. Nechci tím říct, že všechny musejí znít jako Totalitär, ale prostě, když už se někdo pustí do tohohle stylu, měl by se jejich destruktivní intenzitě aspoň přiblížit. A IRRITATION se to docela daří.

(Damage Done)

Na tuhle desku jsem čekal. Podvědomně jsem totiž vždycky věděl, že PALAHNIUK mají potenciál přijít s něčím vyjímečným, nečím, co totálně zamíchá kartama. A přestože jejich předchozí nahrávky byly super a rád se k ním vracím, tenhle singl se s nima nedá srovnat. Stojí tak trochu mimo kategorie i mimo škatulky. Jsou v něm plně obtisknuty čtyři osobnosti, které zrovna v tuhle chvíli kráčí stejným směrem, udržují si svou osobitost, ale pracují na 100% ve prospěch celku. A ten potom stojí opravdu za to.

10“EP (Autumn Leaves)

Black Hourglass jsou maďarská kapela a jejich desetipalec „Szétfoszló ég, szélre vár“ je debutním vydáním slovenského labelu Autumn Leaves aneb jak sám píše „Neutíchajúca melanchólia a debutové vydanie na Autumn Leaves. Pod týmto prvým titulom sa ukrýva kapela Black Hourglass z maďarského mestečka Pécs. Desatpalcový čierny vinyl, screamo post hardcore s osobnými až poetickými textami.“

(Thrill Jockey / Day After)

Moje žena měla na koncertě Grails zajímavej postřeh. Říkala, že skoro každá kapela má nějakýho lídra (a nemusí to nutně bejt frontman!) u kterýho na pódiu tak nějak tušíš, že to celý vede. Což není nic negativního, to je prostě fakt. A že prej Grails jsou výjimečný v tom, že tam nikdo takovej na první pohled není, takže se to z konceptu „kapela“ posouvá do konceptu „kolektivní proud vědomí.“ Přišlo mi to hodně trefný a okamžitě se mi vybavili i Pontiak. I tohle trio je totiž ve svým nejčistším základě naprosto „trojjediný“.

7“EP (Psychocontrol Records)

Jednou z posledních nahrávek na Psychocontrol Records je splitko, na kterém dostaneme pořádnou dávku grindcore muziky. GRIND GRIND GRIND. To je vryto do drážek a o to tady poběží. Na společném split EP se potkávají dvě australské party The Kill a Captain Cleanoff.

(Starcastic)

„Jestli se Prodavač tím svým šnečím tempem někdy dokope k desce, hlasuju pro vinyl. Si to zaslouží,“ psal jsem v roce 2011 v recenzi na debutový EP „Duchové“ (důkaz TADY). Stalo se – a já jsem moc rád. Nevím, jestli je to jen tím, že Šampóna trochu znám, ale „Malý ráje“ jsou mi něčím strašně blízký. Je to v nejlepším slova smyslu CIVILNÍ album. Tak třeba text druhý skladby „Šetřim slova“, ve kterým se tyvole zpívá, že „nic není víc než přátelství“ (sic!). Od kohokoliv jinýho by to znělo jako uslintanej lyrickej remake nějakýho hitu Michala Davida z roku 1984, jenže v kontextu Prodavače to vůbec nepůsobí trapně nebo křečovitě. Což je vzhledem k povaze toho textu počin sám o sobě.

7”EP (kooperace labelů)

 Radiation = THRASH.

12“LP gatefold (Sabotage Records)

Autistic Youth jsou „mladým pozdravem“ z Portlandu. Aktuálně přicházejí s novou deskou „Nonage“, která vyšla koncem roku 2013. Americký press vyšel na Dirtnap Records a o evropský se postaral duet super labelů Sabotage / Taken By Surprise Records.

(Sub Pop / Day After)

Mám strašně rád Obits. Baví mě jejich nedbalá elegance a jejich pozitivní, uvolněnej přístup k muzice. Je to jedna z kapel, díky kterejm pořád miluju garážovou muziku. Obits mají navíc jednu geniální vlastnost – našli si naprosto originální zvuk, poskládanej ale z těch nejvíc tradičních rokenrolovejch výrazovejch prostředků. Je to něco, co jste vlastně slyšeli už tisíckrát, ale zároveň něco naprosto novýho a jedinečnýho: Obits jsou zkrátka ztělesněním nekonečný regenerativní funkce rocku.

(SABOTAGE RECORDS)

Na novou desku portlandskejch Estranged jsem se těšila hodně. Moje cesta k nim byla lehce trnitá, nejednalo se o žádnou lásku na první poslech - zpětně to nechápu, možná to bude i tím, že když hráli před pár lety v Praze na sedmiččce...

12“LP (Dog Bless You Records)

Split LP HOT NERDS / THE…(NOBODY) = zlatej vinyl, download karta, a k prvním 20ceti před-objednávkám byl navíc „lathe cut“ split HN/THE… v limitované sérii 20 ks, se dvěma tracky, který jinde neuslyšíš. Meditační hudba pro náročné jogíny.

(DIY)

Když jsem poprvé viděl obal tohohle cd, myslel jsem, že Lakmé vydali novou verzi své kompletní diskografie, hehe. Strom, v něm srdíčko, vše ručně dělané na kartonu -  prostě všechny emo atributy, které si dokážete představit. Trochu to teď samozřejmě zlehčuju, ale fakt to bylo to první, co mě napadlo a přišlo mi to vtipný. Na druhou stranu, když jsem si pak Milošův projekt poslechl a přečetl si texty, zjistil jsem, že má k výbušnému a inteligentnímu polit emo hard coru mnohem blíže, než jsem si dokázal představit.

7“EP (Pirates Press Records)

Cirguz jsou kluci z Mělníka a hrají (mají v srdci) punk rock „českého střihu“. Novotou voní jejich nový singl „Tak se sbal!“, který je druhým vinylovým počinem. Vychází na US labelu ze San Franciska - Pirates Press Records.

(Doomentia)

Určitě si všichni pamatujete na scénu z Macha a Šebestové, kdy zazní hláška - "blíží se Žlababa", načež do třídy napochoduje sice velké, ale vlastně velmi milé stvoření, které řekne - "ahoooj". Přesně tahle replika se mi vybaví pokaždé, když se chystám na poslech BRUTALLY DECEASED, jen s tím rozdílem, že při dosednutí jehly na desku se vždy přiřítí Žlababa model totální bestie a sranda jde okamžitě stranou. A nástup, jaký předvádí Brutally na splitu se švédskou legendou INTERMENT se opravdu jen tak neslyší. Naprosto bez slitování, bez jediné setiny vteřiny zaváhání. Prostě jenom čistej knock out.

(Damnably)

Tahle deska přišla jako blesk z čistýho nebe (jestli se to teda vůbec dá napsat o nahrávce, kde mají hlavní slovo akustická kytara, mandolína a basa): musím se přiznat, že jsem od Geoffa Fariny už nečekal žádný „zásadní“ album. Jeho muzikantským vrcholem pro mě doteď byla první deska Karate z roku 1996 a pak „The Bed Is In The Ocean“ (1998). Tím v žádným případě nechci naznačit, že by Farinovy ostatní / pozdější / vedlejší projekty a desky (The Secret Stars, společný věci s Chrisem Brokawem, Glorytellers atd.) byly slabý. NAOPAK. Ale za ty roky jsem si prostě zvyknul na tuhle hierarchii.

12“LP (Black Basset Records 2013)

Recenze na skvělou desku od sympatického labelu z pera Johny Meteora.

(Insane Society)

Maje na paměti geniální Lilkův komiks z posledního čísla Revenge of the Nerds, říkal jsem si, že by to chtělo na začátek roku nějaký pořádný dým. A jak jsem se tak hrabal tou hromádkou desek z posledních týdnů, přilákal mě k sobě jako vábení Sirén slušně psychadelickej obal, kterým balkánští bezvěrci HAZARDER opatřili svou debutovou desku. Bylo rozhodnuto. Absenci thc v krvi jsem se rozhodl suplovat maximální hlasitostí a rozostřeným zíráním na barevnou mlhu na obrázku. Fungovalo to skvěle.