12 LP (625 Thrashcore / Psychocontrol Records)

Po desce „Earth.Water.Sun“ (2008) přichází australské grindcore trio Agents Of Abhorrence s novou deskou „Relief“. Vychází v kooperaci kultovního US fast labelu z Bay Area 625 Thrashcore a českého Psychocontrol Records.

(Waking the Dead a další labely)

Mass Genocide Process už to mají za sebou poměrně dlouho. Tohle je pak jejich posmrtná nahrávka, která spatřilo světlo světa díky Petrovi z Waking the Dead Records (název labelu tentokráte věrně odráží realitu) a dalším bláznům, kteří nadále zarputile pokračují v tak nevděčné činnosti jako je např. vydávání desek dávno rozpadlých punkových kapel. Opravdu netuším, kolik lidí může tuhle desku v součastnosti ocenit, ale každopádně je dobře, že vyšla a nezůstala už navždy pohřbena v Bohdanově pokoji. Když nic jiného, jednou to bude skvělá vzpomínka.

(Brandeys City Records)

Nahromadilo se mi ve skříni dost kostlivců a právě nastal čas je začít vytahovat ven. Poslední měsíce mi vůbec nešlo psát o muzice, prostě a jednodužše jsem po těch všech letech trochu vyhořel. Ale je ta správná chvíle se do toho znova pustit, protože všechny ty desky, na které jsem slíbil recenzi jsou super a minimálně těch pár řádek si zaslouží. Tímto bych se chtěl omluvit všem, kterých se to týká, že to vše trvá trochu déle, mrzí mě to a budu se snažit to napravit. No a začneme kostlivcem, který sice není můj, ale je jednoznačně nejstarší a tak trochu se mi vysypal na hlavu. I u něj by ale byla velká škoda, aby zůstal pohřben navždy.

(Damagedone Records)

Už když se před nějakým časem objevil teaser avizující, že se blíží čas, kdy zase zažijeme nějakou lehkomyslnou legraci zpoza řeky Moravy, měl jsem z týhle desky radost. Motiv ala Skycamefalling ze skladby Misery a následný spartakiádní doprovod úvodní Now I Understand, která je jasným tahounem celé nahrávky. Je z ní cítit Bratislavské zázemí sahající do časů, kdy se jelo na vlně Bury Your Dead.

12”LP (Sabotage Records)

Spectres jsou post-punková kapela z Coombs, Britská Kolumbie (Kanada) fungující od roku 2006. Na svém kontě mají několik singlů a dvě velké desky (pokud vezmu i „Nothing To Nowhere“). Svým charismatickým zvukem nás vrací zpět, obdobně jako třeba The Estranged, do dob Joy Division, Warsaw nebo Wipers.

10“LP (Lokal Rekorc)

Lokal Rekorc funguje podle manifestu a spojením mnoha lidí vychází v pořadí druhý titul, krásně udělaný 10“ Timothy Remise. Osobně ho beru jako moji malou radost dnešních dní. Drobná věc, která je základním kamenem pro ty větší.

(MámaMrdáMaso)

Jak už je dobrým zvykem, od MámaMrdáMaso se do zbytku světa šíří další skvělá deska. Trochu netradiční ale je, že tentokrát dostaly podvratný myšlenky prostor i na vinylu. A já říkám: věřím ve smrt a znovuzrození Stevieho Brufena! Jestli si chcete rozšířit obzory i nějakým jiným směrem než do libovolně pojatýho kytarovýho bordelu, tohle fakt doporučuju. „Death Of Stevie Brufen“ se vymyká současný undergroundový produkci v mnoha ohledech.

(vydáno vlastními silami)

Mnohé z toho, co jsem nedávno napsal o Co-Ca, by se dalo v klidu aplikovat i na Telefon a Innoxia a tak může neumětelské filozofování nad fenoménem "rožnovského punku" v klidu pokračovat dál. Zvláště, když je k tomu díky tolika novým deskám ideální příležitost. Z té záplavy (hahaha) mě tahle možná zajímala i nejvíc. Z nějakého důvodu mě totiž překvapilo spojení zrovna těchto dvou kapel, byť je vlastně naprosto logické. A navíc evidentně plně funkční.

(Insane Society)

Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem grind coru a už se jím asi nestanu. Pár kapel, hlavně těch, který na to jdou spíš z té punkové než metalové strany, mám rád, mnoho dalších respektuju. Ale, že by se na mém gramofonu tenhle styl nějak více domestifikoval, to opravdu říci nemohu. K nové desce M:40 jsem pak přistupoval přesně touhle optikou, nikdy před tím jsem je neslyšel a myslel jsem si, že hrajou grind core. Nastala ale chyba lávky. Protože jak moc nemusím grind core, tak naprosto miluju nasraný rychlý hard core/punk a "Diagnos" táhne mastný vlas právě na tuhle stranu. Ale nakonec se ukázalo, že je to ještě o trochu složitější.

12“LP (DIY)

Dlouho očekávaná deska brněnských My Dead Cat je konečně venku …

(Vitriol Literary)

Jestli jste v několika posledních rocích zavítali na nějaké letní koncerty v Česku, je tu dost velká pravděpodobnost, že jste viděli hrát některou z kapel Justina Smithe (Graf Orlock, Ghostlimb, Dangers). A tenhle samej fousáč na svém labelu Vitriol Records nedávno vydal knížku, kterou dal dohromady společně Kevinem Stewartem-Panko.

7“EP (DOG BLESS YOU RECORDS)

Hot Nerds jsou jako závit zavrtávající se do palice. Smyčka ve které se lze ztratit!  7 palců a 7 tracků. Řízený chaos, kdy se v jednom bodě střetává elektronická muzika, s disco chytlavostí a punk přístupem – nezařaditelností. Jak říká DOG BLESS YOU RECORDS - Pes Ti žehnej.

(vydáno kapelou)

Co-Ca byla kapela, která u mě změnila spoustu věcí. Už do smrti ji budu vděčný za to, že jsem díky ní dokál přenést se přes všechny ty klišé, kterými byla a je ohraničena tzv. hard core scéna. Rozhodně tím nechci říct, že by jejich pojetí punku muselo být rozporu s tím jak jsem to viděl jako šestnáctiletej kluk, spíš přesně naopak. Pořád jsem šťastnej za svoje kořeny a nelituju ničeho. Ale zrovna tak jsem opravdu velmi rád za to, že jsou tady kapely, které dokáží mířit i do vlastních řad, bez ohledu na to, jakou to občas nadělá paseku. Bez tohohle aspektu to totiž vše vždy bude jen prázdné poplácávání se po zádech. A to je jedna z nejsmutnějších věcí, která se může v punku stát.

(Sub Pop / Day After)

Většina lidí z kapel říká, že jim kuráž k hraní dodal punk, potažmo HC. Musím se přiznat, že to mám trochu jinak. Coby teenager na přelomu 80. a 90. let, kterej nikdy nedržel v ruce kytaru, jsem si nedělal iluze o tom, že bych mohl někdy hrát tak dobře jako třeba Bad Brains nebo Dead Kennedys. Jasně, tu muziku jsem nadšeně poslouchal, ale svým způsobem se mi zdála nedostižná. Klíčovej startující pocit „Tyvole, tohle bych přece mohl dokázat taky“ přišel až s dvěma kapelama, který se ke mně taky nějak v tý době dostaly: Velvet Underground a Mudhoney.

12”LP + CD/CD-record (Pirates Press)

Jednou z novinek na Pirates Press Records je punk rock „made in sweden“ aneb nová nahrávka Smalltown. Vyšla v pěkném 12"EP obalu a jmenuje se "XII". Kromě LP obsahuje i dva bonusy navíc (CD + CD-record). Uslyšíme čtyři nové pecky v podání melodického trojlístku Smalltown a navíc nahrávku "Read Between the Lines", i pár nevydaných věcí.

(kooperace labelů)

Další ze série splitů mezi Remek, Child Medow a Paperplanecrash je venku a hned na úvod musím říct, že je můj nejoblíbenější. Přestože jsem měl na začátku tendenci k němu přistupovat jen jako k dalšímu v řadě, pouštím si ho mnohem častěji, než by mě kdy napadlo. Možná to souvisí s lehkou vlnou nostalgie, která mě pravidelně přepadá každé jaro a možná je to prostě jen tím, že je to sice trochu nenápadná, ale o to silnější deska, která má přesně to, co v současné době tolik postrádám - duši.

(Moonlee records)

Makedonští Bernays Propaganda jsou v našich končinách už jako doma. Ve svém neúnavném brouzdání Evropou (právě jedou své 9ti týdenní turné) už zavítali nespočetně krát také u nás jak už s BP tak i s kapelou XAXAXA (BP bez zpěvačky) a dva členové své thrashové dovádění předvedli s FxPxOx.

5“EP (Totalitarianism Still Continues)

IDIOTS PARADE byli nejrychlejší slovenská kapela a myslím, že svou rychlostí si získali nejednoho fastcore fanouška po celém světě. 5" „R.I.P.“ je jejich finální nahrávka, na které najdeš 3 pecky v duchu ultra rychlého fastcore. Tečka.

7“EP (Phobia Records)

Bez většího povyku spatřila světlo světa, zajisté očekávaná novinka, split Ep  MARCH OF THE HORDES / TOMORROWS HELL. Nahrávka ještě voní lisovnou a vyšla na aktivním labelu Phobia Records. Není podstatné, jestli nosíš triko Hellshock, Venom, Entombed, Warcollapse nebo Good Riddance (ber to s nadsázkou), tenhle split má dostatečné množství energie, aby bavil crustery, hardcoristy, i punkové metalisty.

(Voltage)

Nebudu tentokráte moc chodit okolo horké kaše. Nedávný koncert Tales of Error, který byl zároveň křtem tohohle singlu, mě rozsekal takovým způsobem, že jsem to do teď nepochopil. Byl to za hooooooodně dlouhou dobu bez diskuze nejsilnější zážitek, co se týká lokálních kapel a myslím, že to tak ještě chvíli zůstane. Od prvního tónu energie atomové elektrárny a na mojí kůži v podstatě celou dobu lehká husí kůže. Tím pádem bylo celkem jasné, že jsem se nemohl dočkat, až nádherně vypadající singl položím na gramofon a okouřím volume pořádně doprava.