(Lancashire and Somerset)

Je to pravda, rok 2011 to dokázal víc než přesvědčivě: fenomén „Lungfish music“ je neoddiskutovatelnej a živej. Daniel Higgs, Asa Osborne i Nathan Bell hrajou něco úplně jinýho, než spolu hráli v Lungfish, ale pořád je to „Lungfish music“. Každej z těch tří na to jde jinak a každej z nich je originál, nicméně je to ve všech třech případech hypnotická, silná, v nejlepším slova smyslu monotónní muzika. Higgse a Osborna (Zomes) jsme letos viděli, teď je na řadě Nathan Bell, jehož turné začíná v pátek 25. listopadu a v Česku hraje hafo koncertů.

10“LP (W.I.F.A.G.E.N.A. RECORDS)

SS20 / Demerit je jednou z nových desek na W.I.F.A.G.E.N.A. RECORDS, labelu který provozuje Ronny (Idiot Savant, SS20). Jak je u W.I.F.A.G.E.N.A. dobrým zvykem, deska vychází v kooperaci několika mezinárodních DIY labelů (Čechy zastupuje Pope´s Ass Records). SS20 vinylovým debutem byl společný singl s čínskými Fanzui Xiangfa a jak je vidět, v Číně se jim zalíbilo. Další nahrávku vydávají společně s Demerit, kteří jsou opět s Číny. SS20 vs. Demerit, aneb 3 na 3 skladby, aneb Německo vs. Čína a to vše na sympatickém 10ti palcovém vinyl formátu.

(Constellation / Day After)

Mám rád Torra z Wollongong a Unkilled Worker. Sdílíme podobnej názor na spoustu věcí (Morrissey, New Model Army, punk rock, Rollins je zoufalec, Mötley Crüe jsou super) a neshodneme se na spoustě dalších (hokej, pohled na média, reálný nebezpečí klíšťat, Constellation kapely). Oba ale naštěstí respektujeme jednu klíčovou pravdu: Neil Young je největší muzikant všech dob (všechno nejlepší k dnešním 66. narozeninám!). Takže když jsme dostali nabídku dělat koncert Siskiyou (který miluju), očekával jsem uvnitř ÚV SRR mírný pnutí. A taky že jo. Siskiyou totiž na svý letošní skvělý album „Keep Away The Dead“ nahráli cover „Revolution Blues,“ což je nádherná písnička Neila Younga z alba „On The Beach.“ A co na to Torr? „Mel by to byt zakon proti delat cover jakykoliv pisnicka z On The Beach, to je jako kresby Mohameda pro Islamisty.“

12“LP (W.I.F.A.G.E.N.A. Records)

ENTH jsou temným pozdravem z polského Lublinu. Jejich hudba je obalena chmurným hávem a nese se velice pomalu. Tempem monotóním, ubíjejícím. Zařezává se pod kůži! Mučivě pomalu, jistě a v rytmu seversky chladných tónů, které jsou plné bezvýchodných emocí a křehkých melodií. V ENTH sestavě najdeš členy polských grinderů Suffering Mind.

12“LP (W.I.F.A.G.E.N.A. Records)

Negative Reaction jsou „monstrum“ pohybující se vlastní specifickou rychlostí a žijící svým životem. Trojlístek ve složení Sir Ken-E Bon, Old MacDonald, Damon Limpy do svých posluchačů tlačí intenzivní sludge doom. Jejich album „Frequencies From Montauk“ voní novotou a o evropské vydání vinylové verze se postaral label W.I.F.A.G.E.N.A. Records, který provozuje Ronny (SS20, Idiot Savant).

7“EP (Dead Heroes + více)

The Shining jsou thrasheři z Holandska, konkrétně Amsterdamu, kteří hrají od roku 2001. Singl „The Flood“ je jednou z posledních samostatných novinek, kterou o sobě dávají vědět. Za spolupráce několika mezinárodních DIY labelů vyšel začátkem letošního roku. České luhy a háje vydavatelsky zastupují Dead Heroes Records. „The Flood“ EP, to je thrash hardcore a láska ke kapelám jako Corrosion of Conformity, Accüsed nebo Attitude Adjustment. Thrash The Thrash.

Cry Havoc je čtyřlístek složený ze čtyř kámošů, kteří hrají crust punk. Pokud vezmu v potaz informaci, že někteří členové Cry Havoc hráli v Bicles Cab, naprosto mi to  postačí k tomu, abych měl velice kladná očekávání. Vím to já, víte to vy, anglické punk/hc kapely jsou skvělý a buďte si jistí, že Cry Havoc nejsou vyjímkou.

(Crew For Life Records, 2010)

Jestli chcete tuhle recenzi brát jako upoutávku na koncert, pak klidně - na koncert obou těchdle kapel, který se uskuteční v sobotu 29. října v Lipsku v místním legendárním autonomním centru Zoro (japonští CRUCIAL SECTION se během svého putování Evropou potkají s britskými GERIATRIC UNIT právě jen tam a ještě o den dřív v Berlíně, na koncertech u nás už bohužel ne).

(Deadverse)

Takže tady jsem: brzo 37 let, dvě děti, několik kapel, dva labely, koncerty a práce, kterou si chci udržet, abych se mohl postarat o rodinu. Nestěžuju si, jen to je někdy trochu na palici. Snažím se tomu vyhejbat, jak jen to jde, ale je nevyhnutelný, že to někdy sklouzne k rutině. Uplyne půlka dne a člověk s hrůzou zjistí, že si ani nevybaví, co měl k snídani (pokud ji stihnul), jak se dostal do práce, a která vlastně bije. Ale naštěstí je tu ještě muzika. Muzika, která mě nabije neskutečnou silou během pěti vteřin, která mě rozsvítí jako žárovku, která mě naplní absolutním štěstím. iconAclass – „For The Ones“. Na tohle jsem čekal, tohle POTŘEBUJU.

(Adagio 830 / Take it Back records)

Jedno z nejlepších alb tohoto roku je pro mě určitě debutové Caution to the wind švýcarských Deadverse, které přišlo po dvou sedmipalcích a splitku s Unveil . Vydání se ujali kluci z Adagio 830 a Take it Back records.