Když sestoupíte až ke kořenům světa, uslyšíte tam tuhle desku. A když se vyšplháte až na ledovou střechu naší planety, bude tam znít právě tohle album. „In A Dark Tongue“ od Harvestman je dokonalej hudební ekvivalent Zemanovy „Cesty do pravěku“. Plujete po neznámý řece a s každým metrem se dostáváte dál a dál do minulosti. Proud je stále prudší, obloha se zatahuje – až se doplavíte na úplnej konec/začátek, kde se právě formujou síly, který budou v následujících tisíciletích utvářet hory, údolí, oceány a světadíly.
Přiznám se, že hlavou o zeď dávám pouze u prvních dvou
releasů (First a Second). Bavil mě totiž koncept krátkejch desek se zničujícím
potenciálem, bez zbytečnejch kudrlinek (i když Second by se dalo počítat za
předzvěst Červenýho alba), s dvousečnou sekerou v záhlaví a obrazem filmů
Františka Vláčila.
Uštkni jsou přesně to, co jsem podvědomě několik měsíců hledal v záplavě všech těch nových desek, které sice rád poslouchám, ale téměř vždy tam objevím alespoň náznakem něco, co mě nedovoluje si je pustit úplně k tělu. Mám k drtivé většině současných kapel jistou dávku nedůvěry už v úplném počátku a velmi zřídka se mi stane, že ji dokážu zcela eliminovat.
Úvodní kytarová vazba jakoby dávala poslední sbohem minulosti. Je to totiž jediný moment na desce, kdy si vzpomenete na Yaphet Kotto, ve kterých hráli dva hlavní motory Savoiours, konkrétně bubeník Scott a kytarista a zpěvák Austin. Chtěl jsem teď napsat, že PC kids zahodili kostěný brejle a oblíkli džísky, ale s Yaphet Kotto to nikdy nebylo tak jednoduchý. Jakoby se nad nima už od začátku vznášel smradlavej metalovej oblak, přestože to bylo v podstatě předpisový polit screamo.
AGUIRRE s BAD LUCK RIDES ON WHEELS jsou větrem, deštěm, bouří, nocí i dnem pro zablácenou cestu našimi životy. BAD LUCK RIDES ON WHEELS je parta sympatických „grinderů“ z německého „východního“ bloku. AGUIRRE pocházejí z francouzského města Bordeaux a hrají sludge/crust. Nyní je spojuje společná nahrávka AGUIRRE / BAD LUCK RIDES ON WHEELS s názvem „Tubes Gave Us Wings“.
Pamatuju si, že na Synergy mě kdysi poprvé upozornil Tomske z Deverovy chyby: „Hráli jsme ty vole s nějakou kapelou z Plzně a to bys měl ty vole vidět.“ Zatím jsem na vlastní oči to potěšení neměl (hodlám to napravit), ale venku je právě debutový CD Synergy – a je skvělý. Není divu, že se to Tomskemu líbí: Synergy jsou jen kytarista a bubeník, ale dohromady dělají muziku ještě asi tak stokrát zauzlovanější, než je právě třeba Deverova chyba.
Pěkných pár let jsme si museli počkat na třetí velkou desku od party jejíž lokaci původu pro zjednodušení můžeme přiřadit Rožnovsko. Jemná úprava názvu této nahrávky podtrhuje již to co bylo řečené na debutu, který vyšel před pěknou řádkou let. Čas ukázal svoji přívětivější podobou a je vidět, že s přibývajícími léty Innoxia doslova vyzrála.
Počet obrázků: 2
Statues je trojlístek z Kanady. Hrají jednoduchý punk, kterému se říká pop punk nebo taky power pop. Jednoduché riffy, chytlavé refrény a optimistický nádech, prostě muzika, se kterou se lépe dejchá. Jejich podání nechybí patina garáží, sympatický projev a naprosto nulové hvězdné ambice. Kdo si myslel, že pop punkové kapely zajímají již jen rádia, tak se naštěstí plete - jsou tady kapely, co hrají ve squattech a malých klubech - Statues.
Vydání téhle desky trvalo dlouho. A až teď jsem si plně uvědomil, jak moc mi budou Lakmé chybět. Naučil jsem se je brát jakou přirozenou součást prostředí kolem sebe, potkával jsme se s nima denně, viděl jsem spoustu jejich koncertů a poslouchal jsem jejich desky. Díky tomu odstupu, jež byl vytvořen onou prodlevou ve vydání a faktem, že Lakmé už nehrají, cítím jejich sílu v trochu jiném kontextu než dřív.
Necelé dva roky uběhly jako voda a makedónská čtverka přichází
s novým albem. Bernays Propaganda jsou pro mě extra zajímavá kapela.
Samozřejmě na tom má velký vliv geografický původ. Takže žádní znudění americký
děcka, ale parta tří borců a jedné slečny, kteří své kořeny mají hluboko
v ryzím hc/punku.
Počet obrázků: 2
Tak tahle kapela mi nakopala hodně moje zadní partie! Možná tim víc, že jsou z Chebu (odkud jsou taky třeba Esa z lesa) a textovej projev mají ve svém rodném jazyce, což neni už vubec pravidlem v dnešní době.
AC4 je krajský kód pro oblast ve kterém se nachází Umea. Tedy místa, které je hlavním městem švédského hardcoru. Již pěknou řádku let do zadu se podařilo kapelám odsud zamotat hlavu fandům HC z celého světa. Kde jsou ty časy, kdy tímto městem vládl nelítostný novoškolní hardcore, který byl ruku v ruce provázen positivním životním stylem, ať už zříkáním se drog nebo propagující vegan/vegetarianskou dietu.
Počet obrázků: 2
Když se rozpadlo rychlopalné těleso Reakce na změnu ( možná jsi zaznamenal/a jejich MC release na Ultima Ratio records, split 7“EP s Risposta a v/a 12“ „Spalte Brno na prach“), tak z trosek povstala nová kapela, která původně nesla název DE TIEMPO PESTE, ale po nějakém tom měsíci padlo rozhodnutí raději užívat český překlad– V době moru…..Co se tedy odehrává při první morové ráně?
Přívalem neskutečného množství nové hudby řada z nás již zapomněla na to co bývalo dřív zcela normální a to, příjemná nervózní nejistota z čekání na novou desku. Při první zmínce o tom, že Leatherface začínají pracovat na své další řadovce, se tyto stavy opět dostavily. Rok uběhl jako voda a je to tady. Tentokrát se vydání chopili sami na svém nově vzniklém vydavatelství Big Ugly Fish.
Počet obrázků: 2
Very Fucking Metal Punk Darness, tak tohle nemůže znít špatně!Těžké metalové riffy vzdalujícíse od punku přes mohutnou kovovou pláň na které se tepe černý kov, doprovázené řvoucími válečníkytemnoty…
Musím to ze sebe vypsat, dokud je to ještě čerstvý. Ale jak? Tahle deska je naprostá, čistá, nezkalená krása. Miluju, když je muzika úplně NAHÁ – a nezáleží na tom, jestli to je nějakej hlučnej kytarovej bordel nebo lo-fi nebo hip hop... Jde mi o syrovost, podstatu. O ten magickej moment, kdy před váma písnička najednou stojí „nenalíčená“ a nezkalená studiovou chemií. Des Ark je esencí toho všeho. Mezi její hudbou a váma nestojí NIC. Naprostý okouzlení...
Uh! Thrash! Tahle nahrávka má docela bordelovej zvuk. K smrti nemám rád ten čistej sterilní zvuk u mnoha vymakaných thrash metal kapel. Sakra, pořád mám v oblibě dema Sodom , Hell awaits od Slayer nebo různé nahrávky od Hellhammer. Miluju tu pravěkou...
Brněnská mise do japonských luhů a hájů se nezdá být u konce. Turné, split singl s Crow, teď toto split EP a v plánu další Japan tour. Tak už zbejvá jenom čekat na to, kdy se v Brně bude na Yachtu místo vege guláše od Food bot bombs prodávat vegan sushi.
„There Are No Goodbyes“. Co k tomu dodat - deska, která má v názvu název první věci a refrén, kterej se v ní snad pětkrát opakuje. Miluju jednoduchost, který se v týhle muzice rozdává plnejma vědrama. Žádný experimenty; nic, co by před tebou někdo chtěl schovávat. Proto tuhle desku můžeš zapnout hned po tom, co dohraje. Zvláštní je, že mi od začátku evokuje promočenou krajinu, šedivý kopce, ze kterých trčí šedej plevel, těžký mraky a hnusný paneláky. Divím se, že tahle kapela není ze Skotska.
Přesně za tři minuty by měli začít hrát See You In Hell na Barvák-Čurbyho festu,letos po vyhoření Yellow doga premiérově v Hradci Králové. Já sedím doma, čumím nepřítomně ((Ďábel nosí pradu) občas zúčastněně (to když při reklamě přepnu na Česká republika – Švýcarsko, momentálně po druhé třetině) na televizi a mám na kokot náladu, zítra dělám ve škole zkoušku ze Speciální pedagogiky a ten hokej taky zatím nic moc. To, že mi dnes uniknou Skitsystem jsem tak nějak zkousl, kdybys mi něco takové řekl(a) před pěti lety, měl bych Tě za osla!!!
