Z Havaje až na Stříbrnou raketu! Tomu se říká kariéra! Troyovy skladby se tetelí jako vzduch, pálí jako značkovací železo a hladí jako ruka tajný milenky. Žádnej digitál, jen krásně se lesknoucí černej asfalt a v něm vyražený osudový slova a tóny. Ohebnej hlas, kterej se nikdy neskloní, nikdy nepřestane stoupat. (Text Silver Rocket)
Přiznám se, že jsem měl velké dilema, jestli napsat recenzi na novou desku Converge, Doomriders nebo Rise and Fall. Od všech jsem očekával hodně a ani jedna mě nezklamala, ale nakonec vyhráli belgičtí bijci. Když jsem se totiž u všech zmíněných nahrávek dostal trochu více pod povrch, zjistil jsem, že Rise and Fall tnuli nejhlouběji. A že to bolí.
Zpráva o vydání téhle desky se ke mně dostala jako blesk z čistýho nebe, jen pár dní před vydáním. O to větší radost mi ale udělala, protože demo ROXOR pro mě osobně představuje jednu z nejpovedenějších nahrávek československýho hardcoru za poslední dobu a představa jeho převydání na vinylu se mi víc než zamlouvala. Začnu proto stranou východniarov…
Sex/Vid jsou z Olympie a vždy byli tak trochu obskurní a utajenou kapelou. Nicméně v poslední době je o nich slyšet čím dál častěji a po debutním singlu přišel na řadu dvanácti palec, který vás rozmačká jak prázdnou plechovku od piva. Na úvod iritující vazba, která se rozjede do totálního nářezu přesně ve chvíli, kdy vás začne totálně srát.
Německý label Hardware Records má úspěšný rok a vydává jednu skvělou nahrávku za druhou. V reedici vydal debutní singl Idle Hands, který byl téměř ihned vyprodaný, v zápětí následovaly velké desky Iddle Hands a Short Fuse. Obě fošny jsou naprosto skvělé a na paty jim šlapalo debutní album Chuck Damage, kapely z Münsteru/Dolmenu. Potvrzují pravidlo “do třetice všeho dobrého”.
Bezvadně zvolenej název pro kapelu do dnešních dnů a ke všemu po válu od Dead Kennedys, tak to je práce životně ani rok žijící kapely z Varšavy. Sešli se tady prověřené tváře ze spolků KNIFE IN THE LEG, SIX PACK, GAS CHAMBER MELODIES, BOLD & THE BEAUTIFUL, THE BLACK TAPES, FALL BEHIND, BURST IN, DAYMARES a tedy i SUNRISE.
Počet obrázků: 2
Na úplným konci světa by měla hrát tahle deska. Až to tady vyčistí nějaká pandemie nebo libovolná katastrofa monumentálních rozměrů, až bude země zase úplně prázdná a připravená na restart, měl by do toho nebeskýho klidu znít hlas a kytara Matteah Baim. To jsou ideální kulisy pro „Laughing Boy“.
Vydavatelství Jade Tree má své zlaté roky už dávno za sebou. Oba šéfové dali přednost před labelem, rozrůstajícím se rodinám a učitelským profesím. O to s větší pozorností je dobré nepropásnout nový titul, když už něco tedy výjimečně vyjde. Jako třeba po neuvěřitelně dlouhé době nový zářez v podobě desky Cloak/Dagger.
Počet obrázků: 2
Únik. Aspoň na chvíli. Pryč od starostí, tlaků, průserů, podrazů, keců. Zavřít se do „As Good As Gone“, proplouvat tou zvláštní zvukovou stavbou, levitovat někde na pomezí dvou světů, odpojit se. Nudge jsou jako výlet do cizí země.
Ok sráči! Social Circkle mě kdysi totálně rozstříleli svými skladbami na No Bullshit vol. 2 kompilaci a také jejich samostatný singl byl jízda jak hovado. I proto jsem nejen já očekával jejich první velkou desku s velkou netrpělivostí. Je to totiž přesně ta kapela, která se v dnešní lehce komplikované době nebojí jít přímo k věci a to navíc se smrtící přímočarostí. Ono je totiž opravdu zbytečné to nějak moc komplikovat a zkoušet neustále vymýšlet nějaké triky jak zaujmout, když víte, že to co milujete nejvíc je přímočarý, rychlý hc/punk.
Počet obrázků: 2
Zprávu o znovuobživnutí Chorvatsko/Slovinské Analeny uvítalo s nadšením nemálo fandů živelného emocoru. Kapela jenž je u nás hodně oblíbená, přinejmenším díky spoustě vydařeným koncertům. Letošní comeback v podobě vystoupení na Fluffu jsem nějak zas tak nedocenil, důvod byl jednoduchý, až moc jsem očekával starou Analenu a namísto toho přišli zbrusu nové skladby, které mě zaskočili totálně nepřipraveného. O to s větším nadšením jsem čekal na balíček ze Slovinska, který by to měl rozseknout.
Počet obrázků: 3
Tohle je přesně pro mě. Klasická „kovová“ muzika made in Chicago, čtyři obyčejný chlápci ve středních letech, na kytaru tu hraje génius Chris Daly z nezapomenutelnejch Sweep The Leg Johnny – co víc si přát? Kdyby byla polovina 90. let a Touch and Go by chrlili jednu krásnou desku plnou kytarovýho bordelu za druhou, jsem si jistej, že Haymarket Riot by se vedle Tar, The Jesus Lizard a podobnejch úchylů vyjímali moc hezky.
Robos jsou zpátky! Chvilku to už vypadalo, že zmizeli v propadlišti dějin, ale teď točím na gramofonu jejich novou nahrávku a znovu mi dochází, proč mám tuhle kapelu po celou tu dobu tak strašně rád.Metabolismusmaximus vyšlo tentokráte na německém labelu Altin Village a není to vlastně úplně regulérní nové album. Na straně A jsou čtyři nové skladby a na straně B pak najdeme 4 remixy.
Na první pohled by se mohlo zdát, že Capsula se svým původem – Buenos Aires, lehce špiní více méně španělsky orientované vydavatelství B Core. Pravda je však zase trošku jinde, protože novým domovem této kapely s 12cti letou historií se stalo nově a stylově Španělsko, tedy vše je jak má být.
Počet obrázků: 3
Občas už skoro zapomínám, že by hc/punk měl bejt rychlej, tvrdej a nasranej. Ano, sofistikovanost a hudební umění jsou mnohdy skutečně uchu lahodící, ale pak je tady ještě srdce a mozek a jelikož se tahle společnost řítí definitivně do prdele a spousta lidí si to uvědomuje, vznikají naštěstí ještě desky, které jsou naprosto upřímným soundtrackem k apocalypse. Tohle je rozhodně jedna z nich.
Posledních pár měsíců na mě The Paper Chase číhají všude. Kouknu se pod polštář – jsou tam. Říkám si, že jsem konečně sám někde na baru – blbost, na druhým konci sedí Congleton a spol. Pronásledujou mě v ulicích, hrajou mi ve sluchátkách, i když je zrovna nechci. Komentujou můj život a všechen ten bordel s tím spojenej. Čím jsem si tuhle pozornost zasloužil? Nevím. Nechtěl jsem to ale náhodou přesně takhle?
Ne, tohle není fér. Totální podzimní heartbreak jsem si letos schovával jen pro nový Black Heart Procession (BHP nezklamali: „Jsem lapen,“ jak psával Míra Pátý ve svejch legendárních minirecenzích), ale nečekal jsem, že mě do kolen dostanou ještě další dvě desky: „Lake Effect“ od Polite Sleeper a „Laughing Boy“ od Matteah Baim. Jak se mám teď vší tou melancholií brodit, když mám před sebou několik měsíců totálního nasazení?
Tlustej temnej funk, upírskej tanec v černým parku. Edie Sedgwick dodal magicky hravou věc, která je nebezpečně svůdná a plyšově ostrá, Aran Epochal překvapil kosmickým beatem. Tohle spojení je pro parket, na kterým se odehrává celej váš život. Tik, tak, tak jako písek. Nechtěj vědět, kdo je za těma dveřma.„
