SPECTACLE jsou pro mě od první chvíle, co jsem je uslyšel, jednou z top kapel a asi už navždycky budou. A mám takovej pocit, že RIVERS RUN DRY to mají hozený stejně. Jejich demo je plný zvláštní suché temnoty. Koukám z okna na parčík před barákem, kde se na zemi hejno havranů snaží něco vyklovat ze zmrzlých hromad blátivého sněhu a hudba těchhle fousáčů ze země pana Zoltána – Maďarska - do toho až podezřele dobře sedí.
Počet obrázků: 4
Ne, desky Lou Barlowa, potažmo Sebadoh a Folk Implosion, mi nikdy nezachránily život. To dokázaly desky jako třeba „Impurity“ od New Model Army nebo alba od Fugazi. Ale když začínám psát tuhle recenzi, vlastně si silně uvědomuju, že desky Lou Barlowa mě skoro vždycky vytáhly z nějakýho průseru. Pamatuju si, že když vyšlo „Bubble and Scrape“ od Sebadoh, postavilo mě to na nohy v těžký situaci. A nebo třeba na konci loňskýho roku, když mi moc nešla karta, a dostalo se ke mně „Goodnight Unknown“: taky vítaná záchrana...
Tyhle chlápci dali světu výpověď. Zatáhli to tady. Teď se vznášejí na tónech a vibracích, nehmotný těla v hlubokým zvuku. Přiznávám bez mučení: mám rád strašnou spoustu muziky, která opisuje už několikrát řečený, o to víc ale dokážu ocenit kapelu, která si stvoří vlastní, specifickej jazyk. Om jsou přesně tenhle případ. V jejich zvuku je všechno stráááááááááášně pomalý a rozlezlý, ale není to žádnej bezcílnej, chytře se tvářící experiment. Om kontrolujou každou vteřinu svejch skladeb, má to neskutečný napětí. A když se pak rozhodnou nechat muziku ovládnout čas a prostor, aby to řídila po svým, stojí to za to.
„Ztracení hoši“ jsou kapelou z francouzského Lyonu. Hrají hardcore/punk středního tempa ovlivněný ANGRY SAMOANS, CIRCLE JERKS, snad i BLACK FLAG. Osobně neznám žádnou jinou jim stylově podobnou francouzskou kapelu ...
Tak pozor! Jelikož jsou členové Limp Wrist rozeseti po celých Státech a Needles (skvělá parta, kde najdete ještě členy Talk is Poison nebo LBAL) Martinovi evidentně nestačí, rozjel novou kapelu s trochu netradičním názvem. Jinak je ale vše při starém a tenhle jejich singl, který vyšel, jak jinak, na Lengua Armada, je opět čistokrevná smaženice s vokálem ve španělštine a zabijáckým tahem na branku.
Skvělej název pro kapelu - a jestli ještě někdy budu mít skupinu - přál bych si, aby se jmenovala podobně ujetě. Nehledám, jestli my, chlapi, máme nějakou naději, nehledám nové album, které budu chtít poslouchat každej den, nehledám již možná nic…
Jo! Nevím sice jak je to možný, ale členové takových kapel jako Ripcord nebo Heresy, zcela evidentně neztratili vůbec nic z toho, co v sobě měli před pětadvaceti lety a tohle je kurva důkaz. Nejnovější nahrávka Violent Arrest prostě zabíjí a to ji mají na svědomí borci, kteří by mohli být pro spoustu současných punx z fleku prarodiči.
Počet obrázků: 2
Vyplatí se dát na rady zkušenějších a tak i pravidlo „dobrého poskrovnu“ v post-rockové sféře platí dvojnásob. Může se stát, že se tímto hudebním stylem, kde se toho moc nenamluví, se rázem přejíte a další sousto navíc je už jenom na obtíž. S druhou velkou deskou (do celkového skóre je ještě nutné připočítat povedené debutové malé CD) švédské party Pg.Lost to je však jako se schytanou fackou za kterou rádi poděkujete.
Počet obrázků: 2
Tahle kapela má obrovský potenciál, aby se stala ukázkovým zbožím labelu Insane Society records. Jejich nová deska, zde vydaná, je toho jasným důkazem. Klidně bych si dovolil i prorokovat, že po Malignant Tumour, kteří nabrali jiný kurz, zaberou jejich místo. Naprosto suverénní práce odvedená ve studiu a zvěčněná na tomhle kusu asfaltu dává zapomenout na tituly minulosti a ukazuje, že tenhle styl netrpí degenerací.
Přesně si pamatuju na chvíli, kdy jsem „Cassette City“ slyšel poprvý. Do MP3 přehrávače jsem si naládoval poslední zásilku od Bonuse, listoval seznamem a zalíbil se mi název „Cassette City“ od úplně neznámý kapely s názvem Lushlife. Klik, jedeme – a PRÁSK. A byl jsem, jak říká M5, „lapen“. Okamžitě. Celý město se rozsvítilo, najednou mi šla karta, a taky jsem si automaticky vzpomněl na legendární debut A Tribe Called Quest a na první desku Digable Planets, který měly v první polovině 90. let na určitou část pražský nezávislý scény obrovskej vliv.
Mám pro kapely z Dánska slabost a každým rokem se zvětšuje. Ať to je tzv.“druhá vlna“, která vychází z klasického hc/punku jak textově, tak hudebně, nebo několik méně tradičních kapel v čele s Obstacles, které na to jdou z té inovátorské strany. Do té druhé skupiny pak patří i nová a velice zajímavá kapela jménem Trust, jejíž singl bych vám teď chtěl trochu přiblížit.
O hardcore kapelách ze Švýcarska se toho nikdy moc nenamluvilo a člověk tak měl tendence předpokládat že hc scéna tam jede asi tak jako vegan straight edge v Prostějově... Určitou vyjímku tvořili svýho času Cataract a poněkud nepříjemně vyhlížející parta hardlinerů co se občas objevila na Fluffu, ale jelikož šlo oboje vždycky úplně mimo mě, tak trvalo docela dlouho než jsem si i v týhle zemi našel svá želízka v ohni - UNVEIL a DEADVERSE
Mladá krev ze švédského města Gävle přichází s novým albem, kterým jednoznačně píše novou kapitolu ve své 6ti leté existenci. Možná díky stejné lokaci byli Meleeh vždy silně cítit šmakem Children Of Fall. S novým albem nastává velký obrat s typickým soundem, kdy rozjetý ansábl valící zvukovou stěnu je veden ku předu melodickým výjezdem kytary.
Počet obrázků: 2
Ze Scotta Kellyho sálala vždycky divná energie. Už když si vezmete první desku Neurosis, tak ji tam cítíte, i když je to vlastně přímočará hc/punková deska. Někde vespod jsou ale emoce, který ji zřetelně odlišujou od všech ostatních desek, které tenkrát v polovině 80. let vyšly. Další krok v podobě „The Word as Law“ už byl pak jasnou a otevřenou vizí, která předznamenala cestu do míst odkud není návratu.
Počet obrázků: 1
Německé vydavatelství Hometown Caravan se za roky své činnosti jasně vyprofilovalo v podnik ve kterém se nemůžete splést. A tak zatím poslední vydavatelský počin, o kterém je právě řeč, udělá dobře všem milovníkům brnkálistů, kteří mají silnou punkovou minulost a jen na stará kolena přezbrojili z elektrické na akustickou kytaru a prosvítající pleš maskují kovbojským kloboukem.
Počet obrázků: 2
In-Sane je trojlístek ze slovinského města Gornja Radgona. Vznikli v roce 1997 a po různých změnách v sestavě, několika demo nahrávkách a debutním albu se propracovali k nové desce s názvem „Trust These Hands …Are Worthless“. Vyšla koncem loňského roku na slovinském vydavatelství Mirana z Analeny - Moonlee Records.
Počet obrázků: 1
Miloval jsem Light This City, kapelu z Kalifornie, která existovala 6 let, vydala 4 alba a hrála pravý Švédsko, posazený do Bay Area - legendární to thrash oblasti. Jak jinak. Striktní hudební dojem podporovala frontmanka Laura Nichol - žena vlastnící jeden z nejagresivnějších vokálů na týhle planetě a autorka textů, ze kterejch jde mráz po zádech. Jedna kapitola končí a druhá začíná.
Počet obrázků: 4
Je jen pár kapel co tohle dokážou. I s volume dole hrát nahlas. Temný podvečery v divnym bezčasí, krátce po slunovratu, nanicovatý počasí, pseudosváteční atmosféra a nicneříkající tradice. Týhle desce to nevadí.
Splitka mají tu kouzelnou moc, že dokážou spojit dlouholetá nejen hudební přátelství v jeden celek nebo chcete-li společný produkt. Jako je to právě v tomto případě. Dvě kapely, které se k sobě hudebně hodí jako žádné jiné, spolu pojí navíc velké přátelství. Sedmipalec oblečen do hábitu z rukou juniorského brněnského artisty v sobě nese nálož po dvou skladbách od každé z part. Trochu na pováženou je, že pro obě to znamená první dotyk s vinylem.
Počet obrázků: 2
Je to zvláštní. Když jsem se včera pozdě v noci vracel z Lipska z koncertu Heaven Shall Burn, v hlavě mi celou cestu zněla skladba Coward z nové desky Vica Chesnutta. A to přesto, že se z rádia linuly stupidní „hity“ a v podstatě celou cestu jsme si s mým kamarádem povídali. Ale v momentech, kdy vítr doslova bičoval hřebeny Krušných Hor, nebo kdy se v údolí objevilo noční Ústí nad Labem a my mlčeli, bylo to jasné a zcela zřetelné. Když jsem pak ve 4 hodiny ráno zapnul počítač, dozvěděl jsem se, že Vic Chesnutt umřel.
