(Constellation / Day After)

Skvělý loňský album „Kollaps Tradixionales“ se Silver Mt. Zion, pak comeback Godspeed You! Black Emperor, a teď sólová deska – Efrim Menuck rozhodně nestojí na jednom místě. „High Gospel“ je přitom ze všech tří projektů nejzvláštnější nahrávka. Podvědomě jsem očekával spíš „písničkový“ album, postavený na Efrimově naléhavým, vysoko postaveným hlasu, ale je to přesně naopak. Zpívá se zhruba na polovině desky – a to jen tehdy, když se hlas osvobodí z kytarovejch vln a potemnělejch riffů.

7"EP (Dead Heroes + více)

PRÜGELKNABE: „Minimalistický fastcore/power violence. Již v roce 2006 nám bylo jasné, že hospodářský růst Číny se nedá dohnat jinak než personálními škrty. Ekonomika dominuje i hardcore scéně a personální restrukturalizace je nezbytným předpokladem pro silné a výkonné sypačky. Rozmařilé pětičlenné grindcorové smečky západního světa ztrácejí konkurenceschopnost. Proto vznikl PRÜGELKNABE. Protlučeme se i jako duo!”. VOCATIO INTERNA: „ Narodili sme sa zacali zrat hlinu a pocuvat power violence. Boli sme traja. Neskor sa pridal Kaw pak emigroval. Pak prisiel Skulda. Drti s nama na basu dodnes. Navzdy. Porodili sme nase prve kinder. Mame radi vsetko neesteticke a zvratene. chces so mnou chodit?”.

Ty krávo, tak tohle jsem nečekal. V záplavě desek z poslední doby zůstal tenhle singl zapadlej až na dně haldy, ale ke slovu se dostal přesně v tu pravou chvíli (deštivé nedělní odpoledne) a hlavně mě okamžitě sejmul. Obal jsem sice odzíval jako ne úplně nápaditej, nicméně všechno do sebe mělo teprve zapadnout a taky se to hned záhy stalo.

(Pure heart records)

Peu Etre byla kapela, co ve Francii v první půlce 90. let odstartovala vlnu kraválovýho emo hardcore. Smutný melodie, rychlý bicí, uvřískanej vokál, ultra politický texty. Jen málo slov zní tak sexy jako slovo svoboda. A zkus to říct francouzsky.

Seznamte se - tohle jsou JACK & THE BEARDED FISHERMEN z Francie. Těžkotonážní stoner hardcore s klávesami a především s vlastním ksichtem. Jejich aktuální deska "Places To Hide" je hlučná, neotesaná, překypuje nápady, je také žánrově nezařaditelná a především těžce návyková. Ostatně už 4. srpna se o tom můžete přesvědčit sami na vlastní kůži.

Jedna věc je na punku fakt naprosto úžasná. A to ta, že rozhodně není nutné být nějaký virtuóz nebo superintelektuál, abyste někomu řádně rozčísli pěšinku. To bylo první, co mě napadlo, když jsem si pustil tohle splitko dvou spřátelených spolků, které spojila dohromady láska ke klasickému d-taktu a Mirek Phobia.

(Voltage Records)

V prvé řadě, u téhle nahrávky netřeba šetřit hlasitost, klidně to vypalte na maximum. Nejlepší ukazatel budou vybrující okna, ale to je u punk rocku zbytečné zmiňovat :) Když jsem si desku pustil poprvé, intro ve mě ihned evokovalo jednu nejmenovanou Portlandskou partičku, která svojí deskou No Future No Hope vrátila punk rock zpět na můj gramofon. Ok, ono to ale s tím punk rockem nebude zase tak jednoduché.

LPgatefold (D.I.Y./W.I.F.A.G.E.N.A. Records)

Audiocæneat! vznikli v roce 2009 a lokalizováni jsou v Drážďanech. Po roce hraní si svépomocně vydali své debutní album. „Red Session“ vyšlo jako krásný vinyl s otevíracím gatefold obalem a rudým vinylem ukrytým v černém sáčku. Ikdyž je na obalu špinavý sporák, neumyté hrnce, tak z něj dýchne jistá intimní atmosféra, která v pokoji zůstane i po vypnutí desky.

“DIY politický punk rock pro 21 století. NO pop, NO emo, NO spolupráce s hudebním průmyslem … jen čistý PUNK ROCK” – to je přibližně slogan, kterým The Restars vystihují podstatu svého fungování na punkové scéně. Kapela je z Londýna a s občasnými změnami v sestavě hraje od roku 1995. Není potřeba je dlouze představovat, za dobu své existenci si získali určitě hodně přiznivců po celém světě. Stačilo by snad jen napsat „Papagájův Hlasatel znovu vydává The Restarts album „Slumworld”, což je skvělý!”.

7”EP (kooperace labelů)

(Constellation / Day After)

Znáte tu muziku, u který se člověk skoro bojí nadechnout, aby jí nevyplašil? Tohle je ten případ. Poslouchat desku Esmerine je jako pozorovat vodní hladinu, na který se třpytí slunce tak, že skoro oslepuje. Bolí to do očí, ale nemůžete je od tý podívaný odtrhnout, protože ten rej světel je TAK krásnej! Podobný je to s „La Lechuza“. Některý skladby úplně bolí, kolik je v nich smutku. Ale přesto vás něco nutí vracet se k nim znova a znova. Tohle album nemohlo vyjít nikde jinde než na Constellation.

(Moonlee records)

LP (Election Records)

Anyway žijí a s novým bubeníkem nahráli další (parádní) desku, kterou si můžeš zdarma stáhnout na  Election Records. Kromě možnosti bezplatného stažení v mp3 formátu si ji můžeš u labelu objednat i na krásném vinylu s ručně dělaným obalem! Anyway svůj zvuk dopilovali do brilantní podoby!

(Moonlee Records)

Dynamika kapel, v kterejch zpívá holka a hrajou kluci, je nezaměnitelná. V tom není nic sexistickýho. Tyhle party prostě mají zvláštní náboj, jinej zvuk, všechno. Někdy to nefunguje: to když je frontwomanka (hehe, DĚSNÝ slovo!) příliš odtržená od zbytku kapely a soustředí na sebe až moc pozornosti. Ale jsou případy, kdy to naopak maká jako blázen – a to jsou přesně Bernays Propaganda. Veteráni makedonský DIY scény budou hrát 23. června v Cafe Na půl cesty.

(Black Star Foundation)

(Young God / Day After)

Promokecy labelů o deskách měly nějakej „smysl“ snad jen v 90. letech, kdy se k vyvolenejm jedincům dostalo pár promo kopií a čtenáři pak museli číst jejich recenze, pokud se chtěli o novejch albech něco dozvědět. Ale dneska? Každej, kdo chce, má desku staženou ještě před tím, než vyjde, a může si udělat obrázek sám. Jenže jsou promokecy a promokecy. A když Michael Gira ze Swans, šéf labelu Young God Records, přirovná Wooden Wand k takovejm veličinám americkýho country jako jsou Merle Haggard nebo Hank Williams, zbystřím. Nekecá Gira náhodou? Není to přehnaná chvála? No, pravda je, že trochu kecá. Ale ne zas tak moc…

(Starcastic free download)

„Musím to ze sebe dostat, dokud mi stačí hlas.“ Prodavač aka Šampón ze Sporto to ze sebe dostal. Na EP „Duchové“ jsou sice jen čtyři písničky + jeden remix, ale tahle krátká dávka je výživná, jak jen může bejt. Fanouškem Prodavače jsem se stal hned po jeho prvním koncertě (před rokem v srpnu s Astronautalisem na 007) a od tý doby jsem čekal na nějakou nahrávku. Šampón to teda ze sebe teď konečně dostal a já se dočkal. A stojí to za to.

(Black Star Foundation)

Hodně sázím na první dojem. Ať už je to dobře ne, první dojem je asi klíčový a horko těžko se někdy i se zcela milným svým prvotním pohledem vypořádávám. Při spuštění právě horkého alba „State of unrest“ mě naskakují myšlenky, že mám tu čest s dobrou, ale přesto ořízlou verzí Propagandhi, trashové výjezdy kanaďanů jsou zde nahrazeny parádním vokálem. Síla motoru prvotřídní - tedy táhne to, ale jsme přeci jenom v jiné výkonnostní třídě. A po čase to přichází. Cítím, že jsem lapen a svoji závislost volím bez okolků další slastnou porcí, takže repete 13 valů a jedem nanovo.