(La Familia) Wasted Time je hc/punk kapela z Richmondu, která ma na svém kontě několik singlů, jež jsou sice dobré, ale v podstatě nijak nevybočují z průměru soušasné 80´s hard core retro vlny. Proto jsem ani od jejich velké desky neočekával nějakou zásadní událost.
Počet obrázků: 1
Během příštího týdne zavítají průkopníci rumunskýho rychlýho politickýho hardcoru PAVILIONUL 32 tuším už potřetí do našich končin. Tak se podívejme na pár nahrávek, co tahle banda za poslední dobu zplodila. Recenze z DRUNK NACH OSTEN #2 + překlady textů.
REMAINS OF THE DAY ani FALL OF EFRAFA nejsou mrtví. Jejich duch přichází z jihovýchodu. Za týden vybalí v pražském Jelení svůj temný epický hardcore/crust slovinští MELETE. Tady je recenze na jejich svépomocně vydané tour CD.
Od začátku do konce je to jen brutální bahno, spirála zoufalství a očista duše. Muzika samotná je hodně surová a tím nejdůležitejším stavebním prvkem je těžkost riffů a tvrdost úderů. První, co vás napadne jsou automaticky Neurosis, ale Ema Camelia je cíleně o poznání méně "symfonická" než současná podoba mistrů, ale zase ne až tak nesnesitelně čarodejnická jako bylo "Souls at Zero".
"... máme blízko k skateboardingu/bikerstvu, myšlienke d.i.y. (urob si TO sám), politickým koreňom punku, jednoduchej rýchlej a hlavne hlučnej hudbe. Žiadne technické vyhrávky, profesionálne fotky, vymakané aparáty len VÝCHODOEURÓPSKY THRASH! THRASH! THRASH! ATTAK!" Co dodat?!
Vždycky mě sral název Thema Eleven. Snad z nepochopení, výsměchu mně samotnému nebo nedostatku vysvětlení, jsem se každýmu novýmu releasu kapely, která má dnes kultovní status, kterej válcuje i Lvmen, bránil jak čert kříži. V momentě, kdy vás opouští síly v šumavskejch bažinách, zní přeci jenom Matka víc jako soundtrack pro poslední chvíle. Číslo 11 je pak jenom dloubáním klacíkem do žeber, ve snaze vybouchat z tonoucího nadutou peněženku a to 20 minut po fade outu a závěrečnejch titulcích.
Po deseti letech, několika silnějších i slabších albech jsou tu Bane pořád a s nima zbrusu novej 7". Ten má vyjít na všech kontinentech, kde funguje hard core scéna s obrázkem konkrétního místa, v jiných městech, v 11:58 večer na obalu. Na Evropu připadl Dublin.
Španělská trojice se svým novým pětiskladbovým cd plynule navazuje na vzájemnou mnahaletou spolupráci mezi B Core records a Dischord kapelami. Střední rychlost, inteligentní muzikantské dovednosti, které stále stojí s velkým odstupem od propasti vyumělkované virtuozity.
Počet obrázků: 2
Short Fuse z Műnsteru je kapela charismatického Seba a tří dalších chlápků, kteří sdílejí stejnou oblibu v hrubém hardcore punku 80tkového U.S. střihu. Mají za sebou debutní desku, tři singly, americké turné a mohli jsme je také vidět na několika koncertech u nás v Čechách. Několikrát se jim změnila sestava a také poslední deska "Burnout" je nahraná s novým bubeníkem.
Každého člověka ovlivňují vjemy z jeho okolí. Ovlivňují, směrují k novým cestám, inspirují. Hudebníci se ke svým „múzám“ mnohdy hrdě hlásí, předělávají svoje oblíbené písničky, dávají jim nový rozměr nebo opráší dávno zapomenutý hit. Mám rád všechny možné "tributy", covery, i "under influence" série. Je fajn, když skupiny hrají předělávky zcela odlišných stylů, než je jejich tvorba – jasně, song Yacopsae "Boys Don´t Cry" od The Cure nemá chybu. Ale to jsme trochu jinde…
Nejednomu z nás nedalo spát, jaká bude tvář Darkest Hour po odchodu Krise Norrise. Jeho rukopis nezaměnitelně ocejchoval poslední 3 studiový desky a spoludotvořil tvář Darkest Hour tak, že už se o nich definitivně přestalo mluvit jenom jako o
Čím jsem starší, tím více si vážím odvahy těch, kteří mají nutkavou touhu neustále nabourávat stereotypy. A jelikož si skoro troufám tvrdit, že nikde to není větší fuška než v hc/punk scéně, nemohl jsem si Andy Bothwella, jež vystupuje pod jménem Astronautalis nezamilovat. A přesně ze stejných důvodů, proč ho já mám rád, ho mnozí z vás budou nenávidět. Co se dá dělat, tak už to prostě chodí a myslím, že na tomhle věčném boji je částečně postavena celá koncepce tohoto zvláštního projektu. Astronautalis má ale naštěstí hodně daleko k nějakému lacinému šokování za každou cenu, na to je tenhle chlapík moc chytrej.
Německá scéna okolo labelů Adagio830 a Vendetta je poslední dobou hodně silná a myslím že i na vrcholu své popularity. Hned tři esa z téhle party se domluvila na čtyřsplitu ještě společně se zámořskými kumpány a výsledkem je vinyl, na kterém se sešli ZANN, PERTH EXPRESS, TRAINWRECK a GHOSTLIMB. O vydání se postaral label Adagio830 provozovaný Robertem ze Zann.
Debutní full-length The Sound of Breaking up sardinské smrště Gold Kids zní jako by starověký legendarní Orfeus začlenil do antické estetiky mimo harfy také špínu a řev bezmoci a vzteku...
Criminal Element je projekt bývalého zpěváka Dying Fetus Vince Matthewse, který si na pomoc přizval právě členy Misery Index a Darrina Morrise ze Suffocation. Už tahle sestava dává myslím tušit minimálně hudební kontury celé vypečenosti. Ano, celá deska začíná několika výstřely z pistole a pak spustí naprosto nekompromisně těžký kulomet.
Někdo miluje přeplněný koupaliště, kina a svatostánky plný taxikářů a jejich devěk. Někdo radši bouřku, kde blesky křižujou celou oblohou a strach z Apokalypsy je nadějí na hodinách s jednou ručičkou. Poušť, která se stala z míst, který jsem miloval, zůstává hluboko uvnitř a stíny duchů, jejichž slova byly jen povrchní zvuky, zůstaly otištěný ve zdech.
Ve Švédsku snad musí přidávat něco do vody, protože jestli je nějaká země, kde se hraje dobrej hc/punk, je to tahle. Kamikatze jsou dvě holky a jeden kluk z Malmö, respektive Stockholmu a jejich nová deska je fakt jízda jak hovado. Moje lehké pochybnosti o přesvědčivosti téhle kapely berou za své v podstatě hned po pár vteřinách, protože místo dalšího nudného retro punku s plochým zvukem mě uzemnila vlna energie poslaná do éteru naprosto bez varování a pěkně ostře.
Panebože! Dva extrémy na jedné desce, která jednoznačně aspiruje na nejneočekávanější release tohoto roku. Nicméně si myslím, že podobné projekty jsou naprosto super a navíc jsem po poslechu tohoto asfaltu zjistil, že obě kapely k sobě mají v současnosti mnohem blíže, než jsem si myslel.
Jedno bylo dopředu jasné. Žádné krkolomné stylové přemety nás nečekají i když New Year přeci jen jakýmsi vývojem procházejí. Od dob Bedhead jejich skladby s každou další deskou více připomínají klasické písničky. Obvyklé poznávací znamení – gradace skladeb začínající nejasným ševelením po brutální řinčení činelů a kytar – v současné podobě dává daleko větší smysl a není už zdaleka nosným prvkem skladeb
