7“EP (Phobia Records)

Bez většího povyku spatřila světlo světa, zajisté očekávaná novinka, split Ep  MARCH OF THE HORDES / TOMORROWS HELL. Nahrávka ještě voní lisovnou a vyšla na aktivním labelu Phobia Records. Není podstatné, jestli nosíš triko Hellshock, Venom, Entombed, Warcollapse nebo Good Riddance (ber to s nadsázkou), tenhle split má dostatečné množství energie, aby bavil crustery, hardcoristy, i punkové metalisty.

(Voltage)

Nebudu tentokráte moc chodit okolo horké kaše. Nedávný koncert Tales of Error, který byl zároveň křtem tohohle singlu, mě rozsekal takovým způsobem, že jsem to do teď nepochopil. Byl to za hooooooodně dlouhou dobu bez diskuze nejsilnější zážitek, co se týká lokálních kapel a myslím, že to tak ještě chvíli zůstane. Od prvního tónu energie atomové elektrárny a na mojí kůži v podstatě celou dobu lehká husí kůže. Tím pádem bylo celkem jasné, že jsem se nemohl dočkat, až nádherně vypadající singl položím na gramofon a okouřím volume pořádně doprava.

(Kranky)

Máte rádi soundtrack ke „Ztraceno v překladu“? Já jo – a moc. Kevin Shields a další rozmlžený věci geniálně poskládaný do prchavýho pocitu nočního města. Desky Jessiky Bailiff jsou přesně tímhle způsobem „ztracený v překladu.“ Nekonkrétní, přitažlivě nasládlý a zvláštním způsobem „matný.“ A novinka z loňskýho roku „At the Down-turned Jagged Rim of the Sky“ je zatím nejlepší.

(Saade Records)

Nová deska SAADE byla tentokráte připravena a nahrána v mnohem větší tichosti a tak i mě trochu překvapila informace, že má vyjít už letos na jaře. Každopádně, v o co větší tichosti byla ukuta o to hlasitější a suverénější je, což mi vždy přišlo jako šťastnější postup, než když je to opačně.

12“LP (Denovali Records)

Rozvážné, temné a bloumavé, takové je album „GHOSTWRITER'S JOKE„. Zároveň hodně intenzivní a energické. Jazz, o to tady jde, a „zákoutí“ písniček ukrývají postranní příběhy. Během poslechu rozluštím nejednu zápletku, postupuju a znovu se vracím po jazzové spirále. Všechno dění má v sobě zakódovaný jistý magnetismus.

Dlouho jsem váhal, jak popsat poslech desky slovinské kapely The Canyon Observer, aby to mělo trochu hlavu a patu. Pak jsem se zadíval na obal desky a ještě jednou přečetl název These binds will set you free a hned mi to došlo. Udělám to, čemu psychologové říkají viktimizací analýza.

(Vendetta)

Konec cesty. Jen hukot a život měnící se napřed v šedivou a pak  černou díru rezonující milionem ševelících hlasů ze záhrobí. Otevření rubikonu, hranice mezi dvěma světy. A každý krok znamená propadnout se trochu hlouběji do prázdnoty.

(Temporary Residence / Day After)

Maserati, to je vlastně čistá „lungfishmusic“. Tahle kapela víceméně zformulovala svůj typickej zvuk na „Inventions For The New Season“ (2007) a od tý doby si jede v klasickým hypnotickým rytmu pořád rovně – jen s mírnejma odbočkama. Chápu, že pro hudební nenažrance posedlý vším novým a lesklým to musí bejt už trochu nuda, já jsem ovšem mimořádně spokojenej. Navíc: loňská novinka s názvem „Maserati VII“ (opět na Temporary Residence) je tak trochu nenápadně možná nejlepší album týhle čtveřice. Rozhodně je to jejich nejpestřejší deska – těch mírnejch odboček je trochu víc a nejsou slepý nebo jednosměrný.

(Deathwish Inc.)

Nejnevinější momenty mají vždycky ten nejdrtivější dopad. Po záchvatech, jejichž příčinou byly tíhy světa, se tělo zpomalí a utlumenej dech nechá celýmu organismu poznat podstatu bytí. Radost z malejch momentů, který jsme v návalu technologií - zrychlení měst, mediálního tlaku, nedostatku jedniček a nul na našich bankovních účtech - tak nějak zapomněli.

(Swami)

Kurva, už se to nedá vydržet. To bych se asi nedočkal....... Abych to tedy vysvětlil, celá věc se má tak, že když tahle deska dorazila před třema týdnama do Rekomanda, venku bylo fakt jaro. Napálil jsem jí do beden a poprvé v tomhle roce otevřel dveře dokořán. To je skoro posvátná věc a musí k tomu být patřičný soundtrack. Každé jaro má svou desku a když už jsem se začínal bát, jak to bude letos, vpadli do toho Night Marchers a ty dveře prostě vykopli z pantů.

(Gasmask)

Venku opět udeřilo jaro a tak jsem si říkal, že je potřeba ten příval pozitivní energie nějak vybalancovat, abych nakonec nevyrazil ven v sandálech a v batikovaným triku. Z těch několika distort výplachů, který se mi za poslední dobu nahromadily v pokoji, jsem nakonec sáhnul po novotou vonícím singlu kanadských špinavců a byla to rozhodně dobrá volba. Přestože venku vládla jarní sluníčková pohoda, po dosednutí jehly do drážky, jakoby se nebe trochu zatáhlo a nad hlavou mi přeletěl podobnej bombardér jak teď nad Jižní Koreou.

12“LP (Denovali Records)

Jednoduchý obal s pyramidou, logo AUN, názvy skladeb, několik základních informací a logo labelu Denovali Records. Minimalismus, který je náznakem tvorby AUN.  Dark ambient, drone, kytarová psychedelie. Cesta v mlze.

(6131 Records)

Doufal jsem, že recenzi na tuhle desku napíše někdo jinej, mladší, nezatíženej sentimentem a minulostí a nebude tu smrdět ve vzduchu jako druhá číslice mýho věku. Nestalo se a tak omluvte mojí mluvu. Hard core bylo vždycky území bouřlivý, pokroucený, plný nenávisti v uzavřeným prostoru, kde se nacházely snahy o vyvážení a pozitivní změny, vzestupy - pády a koncentrace nevyrovnaných by uživila větší lékárnu nebo partu psychologů.

7"EP (kooperace labelů)

BOILING POINT vs THE SKROTES. Slovensko vs Portugalsko. Skóre 1:1.

http://theskrotes.wordpress.com 
http://bandzone.cz/boilingpoint 

(La Vida es un Mus)

Ty pičo, tohle je čistá likvidace! Spolu se singlem Needles bez diskuze nejlepší zahraniční punková nahrávka roku 2012, která tím, že vyšla až v prosinci, fakt málem naplnila jedno pofiderní proroctví a způsobila konec tohohle zkurvenýho světa. Barcelona podle mého názoru v součastnosti disponuje asi nejničivější punkovou frontou v Evropě a GLAM se touhle deskou dostali na hrot útoku. Názvy skladeb jako "Crisis Atómica", "Hitler" nebo "Inquisición" jsou zcela věrným odrazem toho, co čeká ukryto v drážkách a buďte připravený, že vás to sejme naprosto bez milosti.

(Gasmask)

Pokládání tohohle singlu na gramofon provázela opět jistá skepse. Koncerty, které jsem viděl na podzim, se mi sice líbily, ale mám li být upřímný, úplně na lopatky mě zase nepoložily. Chybělo mi v nich zejména více agesivity a energie a tak jsem byl opravdu zvědav, jak se s tím FUK poperou na nahrávce jejíž formát má ideální punkové parametry. Se svýma zkušenostma by to měli teoreticky zničit. Ale teorie bývá často jen teorie.

(Thrill Jockey)

Úplně obyčejná deska. Čtyřčlenná kapela, garážovej zvuk ovlivněnej psychedelií 60. let, kytarový sóla, téměř folkový melodie. Žádná hudební revoluce se nekoná, skladby plynou jedna za druhou ve víceméně podobným tempu. Tak proč mě tohle album i tahle kapela tak fascinujou? Nedovedu to vysvětlit, ale stejně, jako jsem loni propadl desce „Echo Ono“ od Pontiak, tak mě letos omámili Arbouretum a jejich „Coming Out Of The Fog.“

(Doomentia / Hjernespind)

Moje cesta k metalu byla vlastně úplně opačná než u většiny lidí, co znám. Když nepočítám Sepulturu, kterou jsem ve čtrnácti letech párkrát protočil ve walkmanu, nikdy jsem ho jako teenager neposlouchal. Naskočil jsem vlastně hned od začátku na Sick of it All, Gorilla Biscuits, Minor Threat a Kritickou Situaci a k Black Sabbath, Saint Vitus nebo třeba The Obsessed jsem se musel prokopat až s postupem času. Teď jsou ale tyhle desky stejně důležitou součástí mojí sbírky jako třeba Faith a s tím velice úzce souvisí i moje láska k Moonless.

2LP gatefold (Denovali Records)

IROHA je označení pro japonskou báseň. My se budeme bavit o hudebním projektu, ve kterém se sešli Andy Swan (FINAL), Dermot Dalton (GODFLESH, JESU), Dominic Crane. Na „S/T“ albu s nimi navíc spolupracoval Justin K. Broadrick (JESU, atd.).

12''LP (Denovali Records)

"NO SYNTHS ARE USED ON THIS ALBUM, JUST ELECTRIC GUITARS, CHEAP KEYBOARDS AND SOME FIELD RECORDINGS “. Deska s velice introvertní, mrazivou atmosférou a podobně jako u většiny desek z Denovali, slyším znít i ticho.