7"EP (Longshot Music/Contra Records)

EPIC PROBLEM jsou poměrně novou skupinou z Anglie. Je to parta složená z postarších pánů, kteří pochází z anglického Manchesteru. Lze i napsat, že je to nový projekt Mackieho z BLITZ. Na singlu jsou tři písničky melodického punk hardcore …

(DIY kooperace)

Mám opravdu hodně rád lokální kompilace. Jsou to fascinující dokumenty jedné doby a jednoho místa, mapující celou škálu kapel a projektů jejichž hodnota navíc časem pouze roste. Každý, kdo čte aspoň občas tyhle stránky, už určitě ví, že teď vydaná kompilace Brno Stále v Plamenech je pokračováním Spalte Brno na Prach z roku 2008 a už teď můžu říct, že se na ní opět skvěle podařilo vystihnout hlukový genius loci posledních několika let v Brně a okolí. 14 kapel, 18 (nevydaných) songů, jeden vinyl a booklet, kterej je spíš knížka.

2LP (Denovali Records)

Většina desek z Denovali Records je minimalistická a experimentální. Křehké tóny, kombinace síly zvuků, tónů a ambientu. Hudba, která dává do pohybu lidské emoce – jdeme po tenkém ledě, poskládaném z našich pocitů. Máte před sebou recenzi na 2LP TERMINAL SOUNDSYSTEM - Heavy Weather od Johny Meteora.

(Prank Records)

Tak jo. Jelikož se nehodlám smířit s faktem, že by měl czechcore vstoupit do roku 2013 článkem z 20.12, rozhodl jsem se, že to přeci jen zkusím tou jednou rukou vyťukat. A to samozřejmě i proto, že je pro mě nepřípustné tady ignorovat desku, která mi letos nadělala v hlavě největší paseku.
No Statik a jejich vize hard coru. Fakt si nejsem jistej, jestli se dá při zachování formy zajít ještě někam dál.

7“EP (DIY)

Worldhood = mix špinavého rocku s jednoduchým přímočarým punk rockem. Na jejich debutním singlu dostaneš 4 písničky, ze kterých dýchne nostalgie, 90's pop punk a emocore, špinavý rock, patina Leatherface, Hot Water Music, Jawbreaker nebo ranných kapel z Dr.Strange, Clean Slate – věci, které mám rád a důvody, proč mě Worldhood baví. V kapele hraje Kejmy, kterého můžete znát z Thalidomide, Transwaggon, P.S., Compromis, V.A.P. a dalších.

(Epitaph Records)

Kolik kapel projde zkoušku časem tak, aby ste v krušnejch chvílích tápali nad tím, jestli zalepit svízelnou situaci prodejem jejich alb? Ačkoliv jsem velkej fanoušek vinylů a na otázku "jaká je moje nejoblíbenější kapela nebo album" nejsem schopnej jednoznačně odpovědět, existuje několik kapel, na který sáhnout nedám.

12“ 2LP gatefold (Denovali Records)

Chlad. Tmavá noc. Jasná obloha. Pokud jdeš sněhem, cítíš každou vteřinu a stupeň pod nulou. Zvuky mají prostor a chlad noci Ti otevírá cestu k sobě samému. Nic osobního v tom nehledej, jestli chceš někam dojít, musíš šlapat jen Ty sám.

(Doomentia Records) 12"+7"

Chytám druhou, možná třetí mízu a vymetám ten underground, kde to de. Špunty do uší si neberu - už není co ztratit. Nad spoustou věcí kroutím hlavou a na druhou stranu se královsky bavím se stejnejma ročníkama, který svojí životosprávu nahnuli k diskografii Nihilist.

(Dog Lovers) 7"

Když se před pár lety zvedla módní vlna sludge, doomu, stoner rocku/metalu a bůhví jakýho všeho toho svinstva a pankáči zjistili, že hrát pomalu je taky celkem fajn, udivovalo mě, že až na pár výjimek tuto hudbu u nás nikdo nehraje.

12“LP gatefold (DIY)

Po měsících (snad i letech) hybernace nabrali třeboňsko-budějovičtí „4 happy guys“ energii a nasměrovali ji k dalšímu výpadku, bohužel poslednímu - poslední desce pojmenované „BEE-SONGS FROM THE A-CIDE“ a věřte, že označení „full melodic punk rock with lot of emotions“ je stále naprosto vystihující.

(DIY)

Jsou jisté záhady, které mě čas od času připomenou, že je dobré zůstávat ostražitý za všech okolností. Jednou z nich je debutní album plzeňských Themptiness. Kdyby mi tu desku někdo pustil a nechal mě hádat, co to je, NIKDY bych na to nepřišel. V čirém zoufalství a pod tlakem toho, že si musím tipnout, bych asi řekl, že je to jsou nahrávky utajené kapely Jacka Terriclotha z World/Inferno Friendship Society, které byly pořízeny při jeho pobytu na západě Čech mnoho let zpátky a získaly tak lehký "kucííííí kampa dete" akcent. Tímto konstatováním pak můžem celou recenzi klidně začít.

(Dischord)

V artistickým světě byla Edie Sedwicková múza Andy Warhola. V tom hudebním je to zejména živá hmota, která s drobnými pauzami na vydýchání funguje již od roku 1999. Za ty léta však nepřestala žít svým životem plným změn a proměn. Vůdčí osoba Justin Moyer, jenž prošel kapelami jako El Guapo, Supersystem, Antelope se převtělil do Edie, aby byl o krůček blíž k pozlátkovému světu Hollywoodských celebrit.

(DIY kooperace)

Válečný tažení pokračuje a žižkovští punks právě útočí z levého křídla nově nafasovanou municí. Jejich vizáž prozrazuje ostřílený veterány války se společností, ubylo vlasů a přibylo něco málo vrásek ve tváři. Evidnetně ale nezmizelo odhodlání a hlavně se konečně projevily letité zkušenosti a tak má současný šturm mnohem blíže k přímému napadení, než dřívější partyzánská válka. Gomora do toho rube zcela naplno, nehleďe na oběti. Jako by to opravdu měla být poslední jízda.

7“EP (Papagájův Hlasatel records)

Empty Hall of Fame přicházejí po 6sti letech existence, změnách v sestavě a několika nahrávkách, se svým vinylovým debutem. Kapela je na cestě a jejich EP se jmenuje „The Road“.

12“ 2LP gatefold (Denovali Records)

Černý obal, logo AUN, názvy skladeb, několik základních informací a logo labelu Denovali Records. Minimalismus, který je náznakem tvorby AUN.  Mám tušení, že tohle nebude optimistický poslech.

7“EP (Totalitarianism Still Continues + více)

Slovenský label Totalitarianism Still Continues nespí na vavřínech a dává o sobě stále častěji vědět novými nahrávkami. Nedávno vyšlo EP VOCATIO INTERNA/ K.I.T.T. a téměř ve stejnou dobu byl vypuštěn další červ pro nahlodání naší nervové soustavy – společné EP SHEEVA YOGA / KUMURU. Československý split, na kterém vzdávají poctu označení power violence ostravští veteráni SHEEVA YOGA a bardějovští KUMURU. Power Violence žije!

(Epitaph)

Už je to možná snad i víc než 10 let (přítomní pamětnící mě případně jistě doplní), kdy jsme poprvé viděl Propagandhi. Byl to tenkrát poslední koncert jejich turné, přidanej tak trochu na poslední chvíli, který navíc proběhl v poměrně velkém a ne úplně ideálním klubu Rock Café. Nicméně to bylo vlastně úplně jedno, protože ve chvíli, kdy začali Propagandhi hrát jsem přestal vnímat, kde se právě nacházím a jak jsou nastaveny vnější okolnosti. Takovou sílu má jen velmi málo kapel a ještě méně kapel si ji dokáže udržet po celou dobu své existence, která trvá téměř 25 let a kterou jasně definuje mimo jinné i neustálý pohyb vpřed.

(Constellation)

Už ani nevím proč jsem nabyl pocitu, že nová deska Godspeed You! bude takovou příjemnou rozjímací poslechovkou k pošmourným podzimním dnům. Naordinuje mi trochu zdravě patetického smutku k horkému čaji a brnkne na emotivní strunu spojenou s otázkou lidské existence. Nakonec se jí povedlo jen to posledně jmenované, jen místo sebezpytného tonutí přišla rána kladivem mezi oči. Většinou podobné přirovnání používám pro kapely typu Siege a ne pro 20ti minutové rozmáchlé opusy, jenže tahle kapela byla vždycky jiná.

LP / MC

Mohlo by se zdát, že v rámci český scény to má Odeur de Violettes relativně snadný – žánr „holka s akustickou kytarou“ tady není překvapivě tak rozšířenej jako jinde. Jenže tak jednoduchý to není: tahle škatulka je v Česku jednak dost zatížená hrůzama typu Radůza (tyvole, to se zrýmovalo samo!), jednak je celej tenhle „songwriterskej“ koncept za těch 50 let od první desky Boba Dylana zrecyklovanej, vyžranej, vybledlej a oxeroxovanej asi tak milionkrát. Zaujmout někoho není vůbec snadný.

10“LP (Denovali Records)

Neurčité zvuky, šumy … lze jen těžko odhadnout, co přijde dál. Jako z mlhy se vynořují tóny – emotivní, pulzující. Post rockové plochy, které směřují přímo k našim pocitům. Znějí jako by byly jen přípravou, předehrou pro další dějství, ale sami si tím nemůžeme být jistí. Oscilace nejistot nás bude provázet po celou nahrávku „Duplex Coated Obstruction“.