(Insane Society)

Nikdy jsem nebyl velkým fanouškem grind coru a už se jím asi nestanu. Pár kapel, hlavně těch, který na to jdou spíš z té punkové než metalové strany, mám rád, mnoho dalších respektuju. Ale, že by se na mém gramofonu tenhle styl nějak více domestifikoval, to opravdu říci nemohu. K nové desce M:40 jsem pak přistupoval přesně touhle optikou, nikdy před tím jsem je neslyšel a myslel jsem si, že hrajou grind core. Nastala ale chyba lávky. Protože jak moc nemusím grind core, tak naprosto miluju nasraný rychlý hard core/punk a "Diagnos" táhne mastný vlas právě na tuhle stranu. Ale nakonec se ukázalo, že je to ještě o trochu složitější.

12“LP (DIY)

Dlouho očekávaná deska brněnských My Dead Cat je konečně venku …

(Vitriol Literary)

Jestli jste v několika posledních rocích zavítali na nějaké letní koncerty v Česku, je tu dost velká pravděpodobnost, že jste viděli hrát některou z kapel Justina Smithe (Graf Orlock, Ghostlimb, Dangers). A tenhle samej fousáč na svém labelu Vitriol Records nedávno vydal knížku, kterou dal dohromady společně Kevinem Stewartem-Panko.

7“EP (DOG BLESS YOU RECORDS)

Hot Nerds jsou jako závit zavrtávající se do palice. Smyčka ve které se lze ztratit!  7 palců a 7 tracků. Řízený chaos, kdy se v jednom bodě střetává elektronická muzika, s disco chytlavostí a punk přístupem – nezařaditelností. Jak říká DOG BLESS YOU RECORDS - Pes Ti žehnej.

(vydáno kapelou)

Co-Ca byla kapela, která u mě změnila spoustu věcí. Už do smrti ji budu vděčný za to, že jsem díky ní dokál přenést se přes všechny ty klišé, kterými byla a je ohraničena tzv. hard core scéna. Rozhodně tím nechci říct, že by jejich pojetí punku muselo být rozporu s tím jak jsem to viděl jako šestnáctiletej kluk, spíš přesně naopak. Pořád jsem šťastnej za svoje kořeny a nelituju ničeho. Ale zrovna tak jsem opravdu velmi rád za to, že jsou tady kapely, které dokáží mířit i do vlastních řad, bez ohledu na to, jakou to občas nadělá paseku. Bez tohohle aspektu to totiž vše vždy bude jen prázdné poplácávání se po zádech. A to je jedna z nejsmutnějších věcí, která se může v punku stát.

(Sub Pop / Day After)

Většina lidí z kapel říká, že jim kuráž k hraní dodal punk, potažmo HC. Musím se přiznat, že to mám trochu jinak. Coby teenager na přelomu 80. a 90. let, kterej nikdy nedržel v ruce kytaru, jsem si nedělal iluze o tom, že bych mohl někdy hrát tak dobře jako třeba Bad Brains nebo Dead Kennedys. Jasně, tu muziku jsem nadšeně poslouchal, ale svým způsobem se mi zdála nedostižná. Klíčovej startující pocit „Tyvole, tohle bych přece mohl dokázat taky“ přišel až s dvěma kapelama, který se ke mně taky nějak v tý době dostaly: Velvet Underground a Mudhoney.

12”LP + CD/CD-record (Pirates Press)

Jednou z novinek na Pirates Press Records je punk rock „made in sweden“ aneb nová nahrávka Smalltown. Vyšla v pěkném 12"EP obalu a jmenuje se "XII". Kromě LP obsahuje i dva bonusy navíc (CD + CD-record). Uslyšíme čtyři nové pecky v podání melodického trojlístku Smalltown a navíc nahrávku "Read Between the Lines", i pár nevydaných věcí.

(kooperace labelů)

Další ze série splitů mezi Remek, Child Medow a Paperplanecrash je venku a hned na úvod musím říct, že je můj nejoblíbenější. Přestože jsem měl na začátku tendenci k němu přistupovat jen jako k dalšímu v řadě, pouštím si ho mnohem častěji, než by mě kdy napadlo. Možná to souvisí s lehkou vlnou nostalgie, která mě pravidelně přepadá každé jaro a možná je to prostě jen tím, že je to sice trochu nenápadná, ale o to silnější deska, která má přesně to, co v současné době tolik postrádám - duši.

(Moonlee records)

Makedonští Bernays Propaganda jsou v našich končinách už jako doma. Ve svém neúnavném brouzdání Evropou (právě jedou své 9ti týdenní turné) už zavítali nespočetně krát také u nás jak už s BP tak i s kapelou XAXAXA (BP bez zpěvačky) a dva členové své thrashové dovádění předvedli s FxPxOx.

5“EP (Totalitarianism Still Continues)

IDIOTS PARADE byli nejrychlejší slovenská kapela a myslím, že svou rychlostí si získali nejednoho fastcore fanouška po celém světě. 5" „R.I.P.“ je jejich finální nahrávka, na které najdeš 3 pecky v duchu ultra rychlého fastcore. Tečka.

7“EP (Phobia Records)

Bez většího povyku spatřila světlo světa, zajisté očekávaná novinka, split Ep  MARCH OF THE HORDES / TOMORROWS HELL. Nahrávka ještě voní lisovnou a vyšla na aktivním labelu Phobia Records. Není podstatné, jestli nosíš triko Hellshock, Venom, Entombed, Warcollapse nebo Good Riddance (ber to s nadsázkou), tenhle split má dostatečné množství energie, aby bavil crustery, hardcoristy, i punkové metalisty.

(Voltage)

Nebudu tentokráte moc chodit okolo horké kaše. Nedávný koncert Tales of Error, který byl zároveň křtem tohohle singlu, mě rozsekal takovým způsobem, že jsem to do teď nepochopil. Byl to za hooooooodně dlouhou dobu bez diskuze nejsilnější zážitek, co se týká lokálních kapel a myslím, že to tak ještě chvíli zůstane. Od prvního tónu energie atomové elektrárny a na mojí kůži v podstatě celou dobu lehká husí kůže. Tím pádem bylo celkem jasné, že jsem se nemohl dočkat, až nádherně vypadající singl položím na gramofon a okouřím volume pořádně doprava.

(Kranky)

Máte rádi soundtrack ke „Ztraceno v překladu“? Já jo – a moc. Kevin Shields a další rozmlžený věci geniálně poskládaný do prchavýho pocitu nočního města. Desky Jessiky Bailiff jsou přesně tímhle způsobem „ztracený v překladu.“ Nekonkrétní, přitažlivě nasládlý a zvláštním způsobem „matný.“ A novinka z loňskýho roku „At the Down-turned Jagged Rim of the Sky“ je zatím nejlepší.

(Saade Records)

Nová deska SAADE byla tentokráte připravena a nahrána v mnohem větší tichosti a tak i mě trochu překvapila informace, že má vyjít už letos na jaře. Každopádně, v o co větší tichosti byla ukuta o to hlasitější a suverénější je, což mi vždy přišlo jako šťastnější postup, než když je to opačně.

12“LP (Denovali Records)

Rozvážné, temné a bloumavé, takové je album „GHOSTWRITER'S JOKE„. Zároveň hodně intenzivní a energické. Jazz, o to tady jde, a „zákoutí“ písniček ukrývají postranní příběhy. Během poslechu rozluštím nejednu zápletku, postupuju a znovu se vracím po jazzové spirále. Všechno dění má v sobě zakódovaný jistý magnetismus.

Dlouho jsem váhal, jak popsat poslech desky slovinské kapely The Canyon Observer, aby to mělo trochu hlavu a patu. Pak jsem se zadíval na obal desky a ještě jednou přečetl název These binds will set you free a hned mi to došlo. Udělám to, čemu psychologové říkají viktimizací analýza.

(Vendetta)

Konec cesty. Jen hukot a život měnící se napřed v šedivou a pak  černou díru rezonující milionem ševelících hlasů ze záhrobí. Otevření rubikonu, hranice mezi dvěma světy. A každý krok znamená propadnout se trochu hlouběji do prázdnoty.

(Temporary Residence / Day After)

Maserati, to je vlastně čistá „lungfishmusic“. Tahle kapela víceméně zformulovala svůj typickej zvuk na „Inventions For The New Season“ (2007) a od tý doby si jede v klasickým hypnotickým rytmu pořád rovně – jen s mírnejma odbočkama. Chápu, že pro hudební nenažrance posedlý vším novým a lesklým to musí bejt už trochu nuda, já jsem ovšem mimořádně spokojenej. Navíc: loňská novinka s názvem „Maserati VII“ (opět na Temporary Residence) je tak trochu nenápadně možná nejlepší album týhle čtveřice. Rozhodně je to jejich nejpestřejší deska – těch mírnejch odboček je trochu víc a nejsou slepý nebo jednosměrný.

(Deathwish Inc.)

Nejnevinější momenty mají vždycky ten nejdrtivější dopad. Po záchvatech, jejichž příčinou byly tíhy světa, se tělo zpomalí a utlumenej dech nechá celýmu organismu poznat podstatu bytí. Radost z malejch momentů, který jsme v návalu technologií - zrychlení měst, mediálního tlaku, nedostatku jedniček a nul na našich bankovních účtech - tak nějak zapomněli.

(Swami)

Kurva, už se to nedá vydržet. To bych se asi nedočkal....... Abych to tedy vysvětlil, celá věc se má tak, že když tahle deska dorazila před třema týdnama do Rekomanda, venku bylo fakt jaro. Napálil jsem jí do beden a poprvé v tomhle roce otevřel dveře dokořán. To je skoro posvátná věc a musí k tomu být patřičný soundtrack. Každé jaro má svou desku a když už jsem se začínal bát, jak to bude letos, vpadli do toho Night Marchers a ty dveře prostě vykopli z pantů.